Přínosy standardizace citačních pokynů pro české lékařské časopisy

Bibliografia / Bibliography bibliografiacitovanie literatúry

Desítky let se autoři píšící do odborných časopisů opakovaně dopouštějí chyb v bibliografických citacích. Jednou z příčin je i různorodost citačních pokynů v jednotlivých časopisech. Analýzou citačních pokynů českých lékařských časopisů, ve kterých během let 2011 – 2014 publikovali autoři z českých vědeckých institucí, bylo zjištěno, že tato různorodost se týká i těchto uvedených periodik. Z 304 identifikovaných časopisů 64 užívá citační styl NLM v původní i modifikované či zastaralé variantě, 50 styl ISO 690, 10 styl APA, 2 styl IEEE, 2 styl JAMA, zatímco zbývající 102 časopisy citační styl v pokynech nespecifikují nebo nezveřejňují. Kvůli této z hlediska citačních stylů různorodosti české lékařské časopisy podstupují riziko snížení prestiže a kvality, neboť kvůli chybám v bibliografických citacích nemusí v databázích Web of Science a Scopus být vždy správně zaevidována citovanost a chyby rovněž indikují malou pečlivost autora, která se mohla projevit nejen při citování, ale i při psaní ostatních částí článků či dokonce i vlastním výzkumu. Východiskem z této situace je užívání standardizovaného stylu NLM vzniklého shodou editorů prestižních biomedicínských časopisů a důsledná kontrola alespoň náhodně zvoleného vzorku bibliografických citací z každého do časopisu zaslaného článku. S ohledem na finanční náklady za takovou kontrolu by se užíváním téhož citačního stylu NLM mohli o ně časopisecké redakce podělit společným užíváním služeb profesionála na kontrolu bibliografických citací. Uvedené kroky pomohou zvýšit kvalitu a prestiž časopisů stejně jako v případě těch sledovaných v citačních databázích i jejich citační potenciál.

Úvod

Nezbytnou součástí vědeckých publikací jsou bibliografické citace, jejichž tvorba však nejedné generaci autorů z nejrůzněj- ších důvodů činí potíže. Výčtem řady studií James H. Sweetland (1989) dokládá více jak sto let trvající problémy autorů s ci- továním napříč vědeckými disciplínami. Tento stav se nezměnil ani v posledních dvou dekádách, přestože si mohou autoři zjednodušit citování a minimalizovat chyby použitím některého z citačních manažerů. Opakovaně byly publikovány studie (Bahar et al. 2012; Oermann et al. 2001; Spivey a Wilks 2004; Lacey et al. 1985; Lok et al. 2001; Wyles 2004) prezentující výsledky citačních analýz, jež odhalily, že u určitého procenta bibliografických citací ve vědeckých časopisech se vždy vyskytly nějaké chyby (např. nesprávně uvedené jméno autora, název časopisu, ročník apod.). Autoři těchto publikací v převážné míře za viníka chyb shledávají autora, který podle nich má striktně dodržovat vydavatelovy instrukce k citování a pozorně si bib- liografické citace před odevzdáním článku zkontrolovat. Za možnou příčinu chyb je považován (Liu 1993) i vyšší počet členů autorského kolektivu, neboť do textu zasahuje více osob s různými citačními zvyklostmi a odlišnou mírou pečlivosti.

Někteří z autorů takovýchto analýz však ale také část viny přičítají vydavatelům a editorům časopisů (dále jen „redakce“). Ku- příkladu redakce časopisu Canadian Journal of Anaesthesia má za to, že nejen autoři, ale i redakce je zodpovědná za chyby v bibliografických citacích (Bevan a Purkis 1995). Kolektiv autorek vedený Marilyn Oermannovou (2001) chápe, že redakce nemohou kontrolovat správnost bibliografických citací ve všech přijatých článcích, ale měly by tak podle něho učinit alespoň u náhodně zvolených záznamů. Christina Spiveyová se Scottem E. Wilksem (2004) přišli dokonce z hlediska autorského práva s kontroverzním návrhem, aby redakce kvůli možnosti kontroly bibliografických citací požadovali po autorech dodat spolu s jejich publikací kopii první strany každé v jejich textu citované publikace.

Objevily se však i návrhy systémovějšího řešení. Již před třiceti lety Gerald de Lacey (1985) se svými kolegy poukázali na nešvar řady redakcí neuvádět žádné nebo nepříliš detailní citační pokyny a apeloval na ně, aby je naopak řádně zveřejňovaly a případně ve svém časopise zřídily rubriku s přehledem chyb v bibliografických citacích, jež odhalili čtenáři příslušného periodika. Na nejasnost v citačních pokynech poukázal i Anthony J. Onwuegbuzie (2011) se svými kolegy, kteří zjistili, že nejedna redakce vyžadující cito- vání podle citačního stylu APA (American Psychological Association) měla ve svých instrukcích pro autory namísto jeho aktuální verze tu předchozí. Ostatně nutnost jasných instrukcí k citování požadoval na sklonku 80. let minulého století i již zmíněný Sweet- land (1989), který navíc vyjádřil nezbytnost standardizace citačních pravidel a připojil se tak k dalším autorům (Freimer a Perry 1986; Mansfield 1984; Terbille 1990) považujícím za nezbytné unifikovat citační pravidla. Jak však ukázaly nedávné studie (Gřešáková 2013; Kratochvíl 2014; Park et al. 2011; Řehůřková 2013), navzdory existenci unifikovaných citačních stylů se při psaní vědeckého textu autoři opakovaně setkávají s požadavkem redakce (ve vysokoškolském prostředí univerzit či jejich jednotlivých součástí) citovat podle vlastních stylů nebo stylů vědeckých společností. Ve výsledku se autoři musejí znovu a znovu seznamovat s redakcí stanoveným ci- tačním stylem, což je pro ně nepochybně matoucí a může být další příčinou chyb v bibliografických citacích.

V těchto souvislostech vyvstává otázka, jestli skutečně má nést vinu za chyby v bibliografických citacích zejména autor a zdali by i redakce vědeckých časopisů neměly změnit svou politiku a usnadnit autorům citování unifikací a řádným zveřejňováním citačních pravidel. Nedávno publikovaná analýza citačních stylů užívaných autory z Masarykovy univerzity (Kratochvíl 2014) poukazuje na nejednotnost citačních stylů, s níž se v letech 2011 – 2013 museli vypořádávat vědci z lékařských, sportovních a přírodovědných disciplín. Na místě je pak samozřejmě otázka, zdali i autoři z ostatních českých vědeckých institucí se v ta- kové míře musejí potýkat s nedostatečnou citační oporou ze strany redakcí vědeckých časopisů. Vzhledem k existenci tisíců vědeckých časopisů je pochopitelně nezbytné jasně vymezit zkoumanou oblast. V tomto případě se vzhledem k oborové pro- filaci autora této studie následující výzkum zaměřuje na situaci u lékařských časopisů vydávaných v Česku.

Cílem této studie je zjistit, podle jakých citačních stylů museli autoři působící v českých vědeckých institucích citovat v lékařských časopisech vydávaných v Česku, a v souvislosti s těmito zjištěními prodiskutovat výhody pramenící z užívání standar- dizovaného citačního stylu.

Metoda výzkumu

Podobně jako v předchozích obdobných analýzách (Camacho 2013; Kratochvíl 2014) byly zjišťovány citační styly používané v odborných lékařských časopisech vydávaných v Česku. Pro zjištění komplexního a maximálně aktuálního stavu byly sledo- vány časopisy, v nichž během let 2011 – 2014 publikovali autoři z českých vědeckých institucí své články evidované v Infor- mačním systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (IS VaVaI) (Rada pro výzkum, vývoj a inovace 2014).

Prostřednictvím rozšířeného vyhledávání ve výsledcích IS VaVaI byly vyhledány a následně exportovány záznamy publikací s roky uplatnění 2011 – 2014 a oborem F – Lékařské vědy. Z takto získaného seznamu byly následně vyřazeny záznamy publikací, které nebyly časopisecké články a které byly vydány v časopise s jiným kódem země vydavatele, než je Česko. Poté byly pomocí internetového vyhledávače Google, popř. portálu Genamics JournalSeek (http://journalseek.net/), vyhledány webové stránky časopisů s citačními pokyny pro autory. V nich bylo primárně zjišťováno, zdali jako citační styl konkrétně jme- nují některý z obecně známých stylů typu ACS, AMA, APA, Chicago, ISO 690 apod. (dále jen „základní citační styly“). Při ne- gativním zjištění byly v pokynech uvedené vzory bibliografických citací časopiseckého článku, příspěvku ve sborníku a knihy jako obvykle nejčastěji citovaných typů dokumentů (Kumar a Dora 2011; Quental a Lourenço 2012) porovnány se vzory základních citačních stylů. V případě uvedení některého ze základních citačních stylů nebo shody jeho vzoru bibliografické citace s tou v pokynu časopisu byl v seznamu publikací každé z nich přiřazen název příslušného citačního stylu. Pakliže se vzory bib- liografických citací od základních citačních stylů odlišovaly v jednom údaji, byly takovým publikacím přiřazeny názvy přísluš- ného stylu doplněné o spojení „jedna odchylka“, v případě dvou a více odlišností spojení „více odchylek“. Pokud se vzory zcela odlišovaly od základních citačních stylů, byl takovým publikacím přiřazen pojem „vlastní styl“. Spojení „nespecifikovaný styl“ bylo přiřazeno publikacím s citačním pokynem nařizujícím citovat bez jakékoliv specifikace citačního stylu nebo uvedení vzorů bibliografických citací. A konečně termínem „nezjistitelné“ byly označeny záznamy publikací z časopisů bez webových stránek s citačními pokyny. Po tomto rozřazení byl zjištěn počet časopisů užívajících příslušný citační styl a počet článků, v nichž podle daného stylu bylo citováno.

Výsledky

Z výsledků v tabulce 1 vyplývá, že v IS VaVaI bylo ke dni 26. srpna 2014 evidováno 8 177 záznamů časopiseckých článků pu- blikovaných v 304 lékařských časopisech vydaných v Česku. Téměř polovina (42,2 %) z těchto časopisů ve svých pokynech požaduje po autorech citovat podle některého ze základních citačních stylů – 64 (21,1 %) styl NLM, 50 (16,4 %) ISO 690, 10 (3,3 %) APA, 2 (0,7 %) IEEE a 2 (0,7 %) JAMA. V případě stylů NLM a ISO 690 však tyto výsledky zahrnují jak pokyny kore- spondující s aktuálním zněním těchto citačních pokynů – 27 (8,9 %) styl NLM, 12 (3,9 %) ISO 690 – tak i varianty s jednou nebo více odchylkami či případně zastaralým zněním pokynů apod. Vlastní styl ve svých pokynech uvádí téměř čtvrtina časo- pisů – 74 (24,3 %). Zbývající 102 (33,5 %) časopisy pak ve svých pokynech citační styl buď nijak nespecifikují (25,9 %) nebo vůbec pokyny nezveřejňují (7,6 %).

Z hlediska četnosti následování příslušného citačního stylu v uvedených 8 177 publikacích se v 71,2 % případech autoři řídili po- kyny některého ze základních citačních stylů – 38 % případů styl NLM, 32,5 % ISO 690, 0,6 % APA, 0,1 % IEEE a 0,02 % JAMA.

V případě podílu výzkumných institucí na uvedených 8 177 publikacích byly záznamy vykázány za 127 pracovišť z celého Česka, přičemž hned prvním dvaceti, mezi nimiž jsou zejména fakultní nemocnice a lékařské fakulty českých univerzit, patří 79,8 % publikací (tabulka 2).

Diskuse

Výše uvedené výsledky dokládají, co již naznačil dřívější průzkum (Kratochvíl 2014) citačního chování autorů z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (LF MU), a to, že namísto doporučení některého ze standardizovaných citačních stylů požadují redakce po autorech citovat podle jejich vlastního citačního stylu nebo modifikované verze některého ze základních citačních stylů. Při bližším pohledu na výsledky v tabulce 1 si nelze nevšimnout, že některý ze základních citačních stylů v původním znění požaduje pouze 53 z 304 časopisů, tj. 17,4 %, a že byl následován v 2 024 z 8 177 publikací, tj. 24,7 %. V ostatních časopisech av nich publikovaných článcích se tedy autoři řídili citačním pokynem, který nějakým způsobem modifikoval původní základní citační styl.

Kupříkladu v pokynech časopisu Českoslo- venská fyziologie (Tigis 2014) vzory bib- liografických citací téměř odpovídají požadavkům stylu NLM (National Library Medicine, známý pod označením Vancouver) s tím rozdílem, že zatímco např. vzor pro článek v suplementu časopisu plně od- povídá vzoru ve stylu NLM, vzor pro článek v běžném čísle časopise se již liší změnou pořadí roku vydání a ročníku časopisu, vynecháním údaje o čísle časopisu apod. Podobné drobné rozdíly lze pak nalézt i ve vzorech pro knihu (např. za celkovým rozsahem stran chybí zkratka pro slovo strana) či příspěvku ve sborníku (místo slova editors použita zkratka eds, záměna interpunkce za údaji o vydavateli a roku vydání aj.), avšak vzor pro kapitolu v knize je zcela odlišný od vzoru v pokynu NLM. Přesto ča- sopisy a publikace s pokyny obsahujícími tako- véto odchylky byly zařazeny do kategorie příslušného stylu s upřesněním míry odchylek (odchylka x více odchylek), neboť výrazné ne- dostatky se týkaly v lékařství méně citovaných typů dokumentů, jako jsou knihy, příspěvek ve sborníku aj. (Strader 2012; Klassen 2011). Ne- jinak tomu bylo i v případě publikací a časopisů citujících podle stylu ISO 690.

Tab. 1 – Percentuální počet českých lékařských časopisů av nich publikovaných časopiseckých článků užívající příslušný citační styl.

Byť se uvedené odchylky mohou jevit jako zanedbatelné, tím, že jsou v jednotlivých poky nech odlišné, jsou pro autory nemálo matoucí. Je to vlastně podobná situace jako ve vysoko- školském prostředí, kde se studenti opakovaně setkávají s odlišnými požadavky na citování ze strany vyučujících. Již v polovině 80. let pouká- zaly Gloria Freimerová a Margareth Perryová (1986) ve své studii na to, že i základní citační styly typu APA, CBE, ASA atd. se od sebe vzá- jemně liší, což bylo pro pregraduální i postgra- duální studenty, kterým je učitelé různě doporučovali, matoucí. S obdobným stanovis- kem přišli o čtvrt století později i knihovníci (Park et al. 2011) ze státní univerzity v americkém Missouri, kteří navíc zdůraznili nezbytnost citovat podle aktuálních verzí citačních stylů, jež oproti těm starším více re- flektují rostoucí práci autorů s online informačními zdroji.

Tab. 2 – Percentuální počet časopiseckých článků v českých lékařských časopisech vykázaných dvaceti nejvíce publikujícími institucemi.

V podobné matoucí situaci, jak ukazují výsledky zde prezentovaného výzkumu, se nacházejí i autoři publikující v českých lé- kařských časopisech. Čtvrtina z těchto periodik (24,3 %) ve svých pokynech prezentuje vlastní citační styl a třetina dalších časopisů (33,5 %) ve svých pokynech způsob citování vůbec nespecifikuje či nezveřejňuje. Následně pak 19 (6,3 %) časo- pisů uvádí ve svých pokynech již neplatnou verzi citačního stylu ISO 690 a 56 (18,4 %) modifikované styly ISO 690 a NLM. Autoři publikující v českých lékařských časopisech se tak v podstatě v 251 (82,5 %) případu musejí seznamovat s novým ci- tačním stylem, a to dokonce i v případě periodik vydávaných stejným vydavatelem. Například periodika Časopis lékařů čes- kých a Česká a slovenská oftalmologie vydávaná Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně (MeDitorial c2014, c2014b) se v citačních pokynech liší například v tom, že zatímco prvně jmenovaný časopis požaduje, aby údaje o autorech byly psány tučným písmem, druhý časopis vyžaduje údaj napsaný běžným typem písma, zato však s dvojtečkou oddělující jej od dalšího údaje v bibliografické citaci.

Ukazuje se tak, že redakce českých lékařských časopisů nereflektují již desítky let známá doporučení (Sweetland 1989; Liu

1993; Moorthy 1988; Mansfield 1984) standardizovat citační pravidla. Přitom v případě lékařských časopisů standardizovaná pravidla téměř čtyřicet let existují v podobě citačního stylu NLM, který vznikl dohodou předních prestižních časopisů z oblasti biomedicíny (ICMJE 2013, c2014; Patrias 2007). Navíc nejedna česká redakce tomuto stylu stejně uzpůsobuje vlastní citační styl minimálně požadavkem uvádět zkrácený název časopisu v podobě evidované databází Medline PubMed, ale jak ukázala zdejší zjištění, nejedná se o úplně přijetí stylu NLM. To je ostatně i případ výše zmíněného Časopisu lékařů českých, který kromě zkráceného názvu časopisu stejně jako styl NLM vyžaduje místo uvádění celých křestních jmen jen iniciálu bez inter- punkce a oddělování údaje o roku vydání od ostatních středníkem (MeDitorial c2014). Vzhledem k této tendenci přibližovat vzory bibliografických citací citačnímu stylu NLM je nepochopitelné, proč si české redakce lékařských časopisů jednoduše tento citační styl neosvojí, zvláště když je pokyn k tomuto stylu dostatečně podrobný a volně dostupný na webu americké Národní lékařské knihovny (Patrias 2007). Jako by si redakce neuvědomovaly přínos, který jim i pro ně píšícím autorům užívání stan- dardizovaného citačního stylu – zde tedy stylu NLM – přinese.

Z pohledu autorů jim standardizace zjednoduší přípravu článků, neboť se přispěvovatelé nebudou muset při přípravě každé nové publikace seznamovat s novým citačním stylem. Naopak se důvěrně seznámí s jedním citačním stylem, v důsledku čehož se nejenže sníží jejich chybování v bibliografických citacích (Lok et al. 2001), ale také nabyté citační dovednosti zúročí při psaní do zahraničních časopisů, z nichž mnohé podle stylu NLM citují (Kratochvíl 2014). Dále budou autoři moci při psaní do čes- kého časopisu využít některý z citačních manažerů, neboť zatímco styl NLM v nich běžně podporován je, v případě českých časopisů napříč všemi obory je situace až na pár ojedinělých výjimek tristní (z biomedicínských časopisů existuje pro mana- žer Zotero jen styl Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, pro EndNote žádný atd.). Přitom i použitím těch aplikací lze výrazně snížit chybovost v citacích, neboť autor jejich prostřednictvím naformátuje bibliografické citace podle příslušného stylu a při kontrole takto vytvořeného soupisu literatury řeší jen drobné nedostatky (Lok et al. 2001).

Pro samotný časopis bude mít užití standardizovaného citačního stylu NLM tu výhodu, že snížením chybovosti v bibliografic- kých citacích se zlepší evidence citovanosti článků publikovaných v příslušném periodiku. Na začátku 90. let minulého století Eugene Garfield (1990) na několika příkladech časopisů demonstroval chybné sledování jejich citovanosti ve Web of Science kvůli chybám v bibliografických citacích. Přitom právě citovanost článků v časopisech je předmětem zájmu nejen autorů, kteří pro nejrůznější příležitosti (např. habilitační řízení, podávání projektů apod.) musejí předložit přehled své publikační činnosti a její citovanosti, ale i samotných časopisů, které s vyšší citovaností nabývají na prestiži v oboru a zájmu autorů v nich publikovat. V souvislosti s tím bylo v rámci zde prezentovaného výzkumu dohledáváním časopisů v příslušných databázích zjiš- těno, že u 75 z 304 časopisů, tj. u 24,6 %, je sledována citovanost některým ze scientometrických indikátorů v databázích Web of Science nebo Scopus (15 časopisů v obou databázích, zbývajících 60 jen v databázi Scopus). Z těchto 75 časopisů před- stavuje 60 (80 %) právě ta periodika, která ve svých pokynech buď uvádějí citační styl vlastní, zastaralý či s odchylkami, nebo způsob citování nespecifikují či neuvádějí vůbec. Neboli již nyní jsou v českém prostředí časopisy s potenciálem přicházet v případě vzájemné citovanosti o citační ohlasy, čemuž by v návaznosti na Garfieldovo (1990) doporučení mohly užíváním stan- dardizovaného citačního stylu předejít.

Snížením chybovosti av důsledku toho zvýšením citačního potenciálu časopisy podpoří další růst jejich kvality a prestiže (Cro- nin 1982; Lok et al. 2001). Totiž podle Juliena F. Biebuycka (1992), editora časopisu The Journal of Anesthesiology, chyby v citování vzbuzují pochybnost o kvalitě autorova výzkumu, neboť nedbalost, s jakou autor chybně citoval, mohl projevit i nejen v dalších částech článku, ale i při samotném výzkumu. Že je taková úvaha opodstatněná, dokládají různé studie (Cronin 1982; Sweetland 1989; Garfield 1990; Wyles 2004) poukazující na neetické jednání některých autorů, kteří v soupisu literatury uvedli publikace, aniž by je četli, a dokonce bez kontroly převzali bibliografické citace z jiného článku i s tam vzniklými chy- bami. Jestliže tedy chce redakce zachovat kvalitu a prestiž jejího časopisu, nezbývá jí než pečlivě kontrolovat literaturu cito- vanou v předložených článcích a zamezit z hlediska publikační etiky vydávání sporně napsaných článků (Spivey a Wilks 2004). Však také již zmíněný Biebuyck (1992) připomíná, že kupříkladu časopisy The New England Journal of Medicine a The Jour- nal of the American Medical Association kontrolují bibliografické citace došlých článků, ale zároveň uznává, že ne každá re- dakce disponuje prostředky na personál, který by jim takovou kontrolu prováděl.

Vzhledem k ekonomické situaci v Česku lze předpokládat, že i redakce českých lékařských časopisů trpí podobným nedostat- kem prostředků na pokrytí nákladů s kontrolou bibliografických citací. Na druhou stranu užíváním standardizovaného citač- ního stylu se redakcím otevírá možnost spolupráce a tedy i finanční spoluúčasti na nákladech za kontrolu citací. Mohou se totiž vydat doporučovanou (Wyles 2004; Schulmeister 1998; Lacey et al. 1985) cestou kontroly nikoli všech, ale alespoň několika náhodně zvolených bibliografických citací z každého došlého článku. V případě společného užívání téhož citačního stylu může více redakcí využívat služeb jednoho pracovníka a snížit tak své náklady na jeho mzdu. Přitom by se jednalo o osobu plně spe- cializovanou na jeden konkrétní citační styl, v důsledku čehož by odváděla maximálně kvalifikovanou práci. Konkrétně v tomto ohledu se redakcím otevírá prostor pro spolupráci zejména s knihovníky jako profesionály, kteří se orientují v práci s online databázemi a jsou schopni v nich při ověřování bibliografických citací vyhledávat. Zároveň se jedná o odborníky na tvorbu bib- liografických záznamů a tedy i osoby obeznámené s problematikou citování.

Závěr

Užívání standardizovaného citačního stylu a důslednější kontrola bibliografických citací jsou vzhledem ke zjištěným výsledkům průzkumu užívaných citačních stylů a následné diskusi nezbytnými činnostmi, kterým by měly redakce českých lékařských ča- sopisů věnovat větší pozornost než dosud. Nyní bohužel u nich panuje nesourodost a mnohdy i zastaralost v citačních poky- nech, což je pro autory matoucí a zvyšuje riziko chybování při citování. Výsledky zde prezentovaného výzkumu ukázaly, že ze základních citačních stylů redakce nejčastěji vyžadují citování podle stylů NLM a ISO 690, přičemž se však v nemalé míře jedná o modifikované nebo již zastaralé verze těchto pravidel. Značné množství časopisů pak požaduje citovat podle jejich vlastního citačního stylu nebo dokonce žádné citační pokyny nemá. V důsledku toho redakce českých lékařských časopisů podstupují ri- ziko snížení prestiže a kvality jejich periodik, jako se tomu už v minulosti stalo u vybraných zahraničních titulů, které kvůli chy- bám v citacích neměly evidovánu veškerou citovanost v citačních databázích či které publikovaly pochybně vzniklé články. Východiskem z této situace je užívání standardizovaného stylu NLM a důsledná kontrola alespoň náhodně zvoleného vzorku bib- liografických citací z každého do časopisu zaslaného článku. Vzhledem k časové náročnosti a návazně na to i vyšším finančním nákladům za takovou kontrolu se mohou redakce užívající totožný styl o tyto náklady podělit zaměstnáním profesionála na kontrolu bibliografických citací. Redakce českých lékařských časopisů by proto měly ve vlastním zájmu přehodnotit dosavadní svou publikační politiku a sjednotit své citační pokyny. Následně by měly ať už jen s časopisy téhož vydavatele nebo i časopisy jiných vydavatelů sdílet služby informačního profesionála, který bude schopen bibliografické citace kvalifikovaně zkontrolovat.


Použitá literatura:

BAHAR, Zuhal, Ayse BESER, Ayfer ELCIGIL, Ozgul KARAYURT, Fatma VURAL, Ozlem UGUR a Ozlem KUCUKGUCLU, 2012. Accuracy of references in eight nursing journal. HealthMED [online]. Roč. 6, č. 6, s. 2066–2073 [vid. 14. srpna 2014]. ISSN 1840-2291. Do- stupné z: http://www.drunpp.ba/pdf/healthmed_6_6_web.pdf

BEVAN, David R. a Janet M. PURKIS, 1995. Citation errors can be reduced. Canadian Journal of Anaesthesia [online]. Roč. 42, č. 5, s.367–369 [vid. 2. září 2014]. ISSN 0832-610X, 1496-8975. Dostupné z: doi:10.1007/BF03015477

BIEBUYCK, Julien F., 1992. Concerning the ethics and accuracy of scientific citations: anesthesiology. The Journal of Anesthesiology [on- line]. Roč. 77, č. 1, s. 1–2 [vid. 2. září 2014]. ISSN 1528-1175. Dostupné z: http://pdfs.journals.lww.com/anesthesiology/1992/07000/Concerning_the_Ethics_and_Accuracy_of_Scientific.1.pdf

CAMACHO, Leticia, 2013. Clarity and Chaos: Is There a Preferred Citation Style in Business Academic Literature? Journal of Business& Finance Librarianship [online]. Roč. 18, č. 1, s. 49–56 [vid. 25. ledna 2014]. ISSN 0896-3568. Dostupné z:doi:10.1080/08963568.2013.736314

CRONIN, Blaise, 1982. Norms and functions in citation: The view of journal editors and referees in psychology. Social Science Infor- mation Studies. Roč. 2, č. 2, s. 65–77. ISSN 0143-6236.

FREIMER, Gloria Ra Margaret M PERRY, 1986. Student Problems with Documentation. Journal of Academic Librarianship [online]. Roč.11, č. 6, s. 350–354 [vid. 18. ledna 2014]. ISSN 0099-1333. Dostupné z:http://ehis.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=8cfdcac5-b8ba-459c-a681-2a9890e00727%40sessionmgr4003&vid=2&hid=4208

GARFIELD, Eugene, 1990. Journal editors awaken to the impact of citation errors. How we control them at ISI. Current Comments [oline]. Roč. 13, č. 41, s. 367–375 [vid. 24. srpna 2014]. Dostupné z: http://www.garfield.library.upenn.edu/essays/v13p367y1990.pdf

GŘEŠÁKOVÁ, Vanda, 2013. Výzkum využívanosti citačních stylů na filozofických fakultách Univerzity Karlovy, Západočeské univerzity, Univerzity Palackého a Ostravské univerzity [online]. Brno [vid. 19. ledna 2014]. Magisterská práce. Masarykova univerzita, Filo- zofická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/342602/ff_m/Diplomova_prace_text.pdf

ICMJE, c2014. Recommendations for the conduct, reporting, editing, and publication of scholarly work in medical journals: updated De- cember 2013 [online]. [USA]: International Committee of Medical Journal Editors [vid. 29. srpna 2014]. Dostupné z:

http://www.icmje.org/icmje-recommendations.pdf

ICMJE, 2013. International Committee of Medical Journal Editors (ICMJE) Recommendations for the Conduct, Reporting, Editing and Publication of Scholarly Work in Medical Journals: Sample References. U.S. National Library of Medicine [online] [vid. 29. srpna 2014]. Dostupné z: http://www.nlm.nih.gov/bsd/uniform_requirements.html

KLASSEN, Timothy William, 2011. A citation study of public health Masters’ theses. Collection Building [online]. Roč. 30, č. 4, s. 153– 159 [vid. 28. ledna 2014]. ISSN 0160-4953. Dostupné z: doi:http://dx.doi.org/10.1108/01604951111181119

KRATOCHVÍL, Jiří, 2014. Analýza užívaných citačních stylů v publikacích autorů z lékařských, sportovních a přírodovědných oborů na Masarykově univerzitě. IT lib. Roč. 2014, č. 2, s. 36–40. ISSN 1336-0779.

KUMAR, H. Anil a Mallikarjun DORA, 2011. Citation analysis of doctoral dissertations at IIMA: A review of the local use of journals. Lib- rary Collections, Acquisitions, and Technical Services [online]. Roč. 35, č. 1, s. 32–39 [vid. 25. ledna 2014]. ISSN 1464-9055. Do- stupné z: doi:10.1016/j.lcats.2011.03.002

LACEY, G. de, C. RECORD a J. WADE, 1985. How accurate are quotations and references in medical journals? BMJ [online]. Roč. 291, č. 6499, s. 884–886 [vid. 24. srpna 2014]. Dostupné z: doi:10.1136/bmj.291.6499.884

LIU, Mengxiong, 1993. Progress in documentation the complexities of citation practice: a review of citation studies. Journal of Docu- mentation. Roč. 49, č. 4, s. 370–408. ISSN 0022-0418. Dostupné z: doi:10.1108/eb026920

LOK, Candy K.W., Matthew T.V. CHAN a Ida M. MARTINSON, 2001. Risk factors for citation errors in peer-reviewed nursing journals.Journal of Advanced Nursing [online].   Roč. 34, č. 2, s. 223–229 [vid. 24. srpna 2014]. ISSN 1365-2648. Dostupné z:doi:10.1046/j.1365-2648.2001.01748.x

MANSFIELD, Jerry W, 1984. Why Not a Uniform Citation System. Journal of Academic Librarianship [online]. Roč. 10, č. 4, s. 220–222 [vid. 14. ledna 2014]. ISSN 0099-1333. Dostupné z: http://ehis.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=15b94dca-e46b-49b7-923e-d71c79e882ea%40sessionmgr110&vid=2&hid=4208MEDITORIAL, c2014. Časopis lékařů českých: pokyny pro autory. proLékaře.cz [online]. Praha: MeDitorial [vid. 30. srpna 2014]. Do- stupné z: http://www.prolekare.cz/casopis-lekaru-ceskych-pokyny

MEDITORIAL, c2014. Česká a slovenská oftalmologie: pokyny pro autory a recenzenty. proLékaře.cz [online]. Praha: MeDitorial [vid.30. srpna 2014]. Dostupné z: http://www.prolekare.cz/ceska-slovenska-oftalmologie-pokyny

MOORTHY, A. Lakshmana, 1988. Towards a Standard Style for Bibliographic References. DESIDOC Journal of Library & Information Technology [online]. Roč. 8, č. 4 [vid. 26. ledna 2014]. ISSN 0976-4658. Dostupné z: http://publications.drdo.gov.in/ojs/index.php/djlit/article/view/2979

OERMANN, Marilyn H., Sarah L. CUMMINGS a Nancy A. WILMES, 2001. Accuracy of references in four pediatric nursing journals. Jour- nal of Pediatric Nursing [online]. Roč. 16, č. 4, s. 263–268 [vid. 24. srpna 2014]. ISSN 0882-5963. Dostupné z: doi:10.1053/jpdn.2001.25537

ONWUEGBUZIE, Anthony J., Eunjin HWANG, Rebecca K. FRELS a John R. SLATE, 2011. Editorial: Evidence-based Guidelines for Avoi- ding Reference List Errors in Manuscripts Submitted to Journals for Review for Publication. Research in the Schools [online]. Roč.18, č. 2, s. i–xli [vid. 24. srpna 2014]. ISSN 1085-5300. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/1284539884?accoun-%20tid=16531

PARK, Sarah, Lori A. MARDIS a Connie Jo URY, 2011. I’ve lost my identity – oh, there it is… in a style manual: Teaching citation styles and academic honesty. Reference Services Review [online]. Roč. 39, č. 1, s. 42–57 [vid. 19. ledna 2014]. ISSN 0090-7324. Do- stupné z: doi:10.1108/00907321111108105

PATRIAS, Karen, 2007. Citing Medicine: The NLM style guide for authors, editors, and publishers [online]. 2nd ed. Bethesda (MD): Na- tional Library of Medicine (US) [vid. 25. června 2014]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK7256/

QUENTAL, Nuno a Júlia M LOURENÇO, 2012. References, authors, journals and scientific disciplines underlying the sustainable deve- lopment literature: A citation analysis. Scientometrics [online]. Roč. 90, č. 2, s. 361–381 [vid. 25. ledna 2014]. ISSN 0138-9130. Dostupné z: doi:10.1007/s11192-011-0533-4

RADA PRO VÝZKUM, VÝVOJ A INOVACE, 2014. Veřejně přístupná data IS VaVaI. Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací [online]. Praha: Rada pro výzkum, vývoj a inovace [vid. 26. srpna 2014]. Dostupné z: http://www.isvav.cz/

ŘEHŮŘKOVÁ, Markéta, 2013. Výzkum citačních stylů na vybraných přírodovědeckých fakultách v ČR [online]. Brno [vid. 19. ledna 2014]. Magisterská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/329052/ff_m/rehur-%20kova_DP.pdf

SCHULMEISTER, Lisa, 1998. Quotation and reference accuracy of three nursing journals. Image — The Journal of Nursing Scholarship [online]. Roč. 30, č. 2, s. 143 [vid. 2. září 2014]. ISSN 0743-5150. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/236439323/fulltextPDF

SPIVEY, Christina A. a Scott E. WILKS, 2004. Reference List Accuracy in Social Work Journals. Research on Social Work Practice [on- line]. Roč. 14, č. 4, s. 281–286 [vid. 24. srpna 2014]. ISSN 1552-7581. Dostupné z: doi:10.1177/1049731503262131

STRADER, C. Rockelle, 2012. Citation Analysis: Do Age and Types of Materials Cited Correlate with Availability of Appropriate Library of Congress Subject Headings? Library Resources & Technical Services [online]. Roč. 56, č. 4, s. 238–253 [vid. 28. ledna 2014]. ISSN 0024-2527. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com/ehost/detail/detail?sid=14939985-6c86-4110-b246-807da22602bc%40sessionmgr198&vid=0&hid=115&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZQ%3d%3d#db=a9h&AN=80823738

SWEETLAND, James H, 1989. Errors in bibliographic citations: a continuing problem. Library Quarterly. Roč. 59, č. 4, s. 291–304. ISSN 0024-2519. TERBILLE, Charles, 1990. Students and rules of style for reference citations. Libri. Roč. 40, č. 3, s. 242–254. ISSN 0024-2667.

TIGIS, [2014]. Pokyny autorům [online]. [Praha: Tigis] [vid. 29. srpna 2014]. Dostupné z: http://www.tigis.cz/images/stories/Fyzio-%20logie/2010/02/00_pokyny_autorum_fyziol_1_2010_web_zabezp.pdf

WYLES, Dana F., 2004. Citation Errors in Two Journals of Psychiatry. Behavioral & Social Sciences Librarian [online]. Roč. 22, č. 2, s.27–51 [vid. 2. září 2014]. ISSN 0163-9269. Dostupné z: doi:10.1300/J103v22n02_02

Zdieľať: