Nová média v kontextu vědeckého publikování

Vědecká komunikace nabývá mnoha podob – od vysoce formalizovaných forem publikování ve vědeckých časopisech a sbornících po neformální komunikaci, ať už mluvenou nebo psanou. Proměny vědeckého publikování se odehrávají v širším kontextu proměn společnosti, vědy a vědních politik, ale jsou také odrazem změn technologických.

Tento článek se bude věnovat přehledu nových forem vědecké komunikace se zaměřením na nová média. Představí a srovná také některé současné pohledy na nové formy vědecké komunikace.

Klasické vs. nové technologie

Nová média nevytlačují stávající způsoby vědecké komunikace, ale nabízejí nové cesty distribuce a sdílení znalostí. Představují tak pro klasické formy vědeckého publikování do značné míry konkurenci a vytváří nové požadavky ze strany uživatelů.

Mabe (2012) upozorňuje, že užitečný pohled na probíhající změny nabízí informační ekologie, která jednotlivé způsoby předávání znalostí nahlíží v kontextu a umožňuje tak lépe předvídat budoucí formy komunikace.

Tab. 1: Staré vs. nové technológie (Mabe: 2012, p. 134)

Tabulka 1 v tomto kontextu ukazuje, jak jsou nová média využívána pro „starý účel“.

Pro nová média se také obvykle využívá pojmu web 2.0. Průkopník tohoto pojmu Tim O’Reilly (2005) upozorňuje, že se více než o novou technologii jedná o nový uživatelský přístup. Společnými znaky využívání nových médií jsou v kontextu vědeckého publikování především kolaborace, diseminace znalostí v reálném čase, dynamicky aktualizovaný obsah (Shearer 2010). Typickými zástupci nových forem komunikace jsou blogy, wiki, sociální záložkování a sociální sítě¹.

Blogy ve vědecké komunikaci

Blogy jsou webové aplikace, které vznikaly od poloviny devadesátých let. Jejich obsah tvoří většinou jeden editor na jedné webové stránce. Mortensen a Walker (2002) zmiňují, že blogy byly dlouho považovány spíše za součást populární kultury nebo lidové žurnalistiky, postupně ale vzniklo i několik specifických služeb pro akademické publikování, např. Scienceblogs (Scienceblogs.com) a Scientificblogging (Scientificblogging.com).

Speciálním případem blogování je tzv. mikroblogování. Je charakteristické vyšší frekvencí a omezením počtu znaků na jeden příspěvek. Mikroblogování s účelem sdílení informací o konferencích v reálném čase popsali např. Reinhardt a kol. (2009) či Letierce a kol. (2009). S rozvojem mikroblogování přicházejí také speciální služby na agregování dat z mikroblogovacích služeb pro potřeby akademického publika, např. Sciencefeed (Sciencefeed.com).

Právě v blozích a jim podobných formátech někteří teoretici vidí způsob, jak například prolomit kritizovanou exkluzivitu akademického psaní: „Dokud bude energie výzkumníků nasměrována pouze na získávání statutu prostřednictvím tradičních modelů publikování a učení, zůstane komunikace v akademické sféře exkluzivní“ (Mortensen a Walker 2002, p. 262).

Walker (2006) vytvořila jednoduchou typologii akademických a výzkumných blogů:

• Veřejní intelektuálové: blog jako platforma pro politickou debatu založenou na teoriích politické vědy, feminismu, diskursivní a mediální analýzy.
• Výzkumné blogy: čistý výzkumný blog jako záznam právě prováděného výzkumu. Zatímco u humanitních vědců má podobu zápisků, u laboratorních vědců záznamů experimentů a u inženýrů a architektů jde o záznamy skic.
• Blogy o akademickém životě: autor obvykle nepřizná identitu ani obor, ve kterém pracuje, ale věnuje se obecnějším aspektům akademického života a výzkumu.

Zejména v prvním typu akademických blogů bývá spatřována cesta k přenosu výsledků výzkumu k interdisciplinárnímu publiku. Luzón (2006) nabízí jinou alternativu typologie příspěvků v akademických blozích založenou na účelu publikování příspěvku:

• Propagace výzkumného týmu, výsledků výzkumu týmu i jednotlivých členů (informování o vydání či schválení nových publikací, o účasti na konferencích, o výsledcích členů týmu).
• Zveřejňování práce týmu a jeho členů, včetně prací o výzkumu, který stále probíhá, nebo nefinálních verzí prací (účelem těchto příspěvků bývá většinou získat zpětnou vazbu od kolegů z oboru).
• Komunikace v rámci týmu a zaznamenávání aktivit výzkumného týmu.
• Podpora a udržování komunity a kolaborace (diskutování témat zajímavých pro komunitu a výměna informací a myšlenek pomáhá vytvářet pocit sounáležitosti v komunitě).
• Sociální funkce (blogy jsou nástrojem, jak udržovat sociální vazby a zůstat v kontaktu s členy dané komunity).

Všechny tyto funkce lze jistě přičíst i tradičním recenzovaným časopisům (Lawlea 2004). V současnosti však neexistují žádná spolehlivá data, která by ukazovala reálný dopad blogování na akademický svět. Chybějí i reprezentativní studie na národní či mezinárodní úrovni, které by potvrdily např. argumenty o zvyšování kvality publikované práce prostřednictvím získávání zpětné vazby z blogů. Akademická reflexe blogů se odehrává vesměs na úrovni sociálních věd (mediální studia, psychologie), chybí přitom reflexe využití tohoto nástroje uvnitř vědecké komunity jako takové.

Kolaborativní psaní (wiki)

Další z možností využití nových technologií jako alternativ pro akademické publikování jsou technologie postavené na principech wiki. Wiki je způsob vytváření webového obsahu – jedná se o druh webové stránky, která umožňuje „vytváření a editování jakéhokoliv počtu propojených webových stránek v internetovém prohlížení prostřednictvím zjednodušeného značkovacího jazyka či WYSIWYG editoru“ (Wikipedia: Wiki). Wiki stránky jsou využitelné v celé řadě kontextů, např. jako komunitní stránky, korporátní intranety, systémy pro knowledge management, jako tabule pro vytváření poznámek.

Sakastrová (2010) uvádí, že „nejvýznamnější a nejkontroverznější vlastnost wiki systémů vyplývající z výše uvedených definic patří fakt, že jejich obsah může být, na rozdíl od jiných systémů vzájemně propojených webových stránek, měněn nejen kdykoliv a odkudkoliv, ale také kýmkoliv. Tím dochází ke stírání rozdílů a hranic nejen mezi autory a uživateli (uživatelé mohou být současně autory a naopak), ale též ke stírání hranic mezi odborníky a laiky“.

V akademickém prostředí se objevila celá řada pokusů o adaptaci wiki principů pro akademickou praxi. Všechny tyto příklady zachovávají editorské funkce, např. formou stanovení redakční rady či identifikací primární zodpovědnosti za článek, přidávají ale prvek kolaborace, která může být buď plně otevřená komukoliv nebo omezená autorem či editorem. Scholarpedia (Scholarpedia.org) kombinuje wiki prvky kolaborativního psaní s tradičními formami vědeckého publikování. Na rozdíl od Wikipedie má však každý článek svého autora, který je expertem v  dané oblasti, často nositele prestižních ocenění. Wikigenes (Wikigenes.org) využívají trackovací technologii, která umožní čtenáři identifikovat autora skutečně u každého slova. Nejznámnějším českým projektem na bázi wiki jsou Wikiskripta (Wikispripta.eu).

Ward a další autoři (2011) přidávají tři otázky, které vyvstávají v souvislosti s kolaborativním psaním: Existuje ideální počet lidí, kteří by se měli podílet na jednom článku? Je lepší zahrnout do tvorby článku skupinu složenou z nejrůznějších autorů, včetně těch, kteří nejsou z akademické sféry? Jak by měly univerzity reagovat na wiki? Mělo by být kolaborativní psaní podporováno nebo ponecháno jako „mimokurikulární aktivita“ vyčleněná pouze pro některé účely?

Sociální záložkování

Jako sociální záložkování  se označuje systém, který umožňuje uživatelům využívat a ukládat záložky na internetu a zároveň je kategorizovat (tagovat). Neznámější službou pro sociální záložkování je zřejmě Del.icio.us, které bylo spuštěno v roce 2003. V akademické sféře se sociální záložkování využívá především k označování a sdílení zdrojů (literatury) a bibliografických údajů o ní. Specializované systémy pro sociální záložkování ve vědě v sobě typicky obsahují propojení na osobní systémy pro management citací (např. EndNote). Příklady specializovaných aplikací pro sociální záložkování ve vědě jsou CiteULike (Citeulike.com), Connotea provozovaná časopisem Nature (Connotea.com).

Sociální sítě jako podpora vědeckých komunit

Dalším nástrojem náležícím pod oblast tzv. webu 2.0 jsou bezpochyby sociální sítě. Sociální sítě mohou podporovat spolupráci a sdílení znalostí v komunitě. Boyd (2011) shrnuje tři charakteristiky sociálních sítí: (1) profil obsahující informace, prostřednictvím nichž je možno identifikovat osobu, (2) vztahy uvnitř sítě a (3) možnost komunikace – typicky formou komentářů k uživatelským aktivitám.

Sociální sítě (ve smyslu online technologických platforem) se ve vědě mohou uplatňovat především jako podpora neformální komunikace ve vědě a dále jako nástroj pro zviditelnění jednotlivců a jejich znalostí. Většina autorů, kteří se využíváním sociálních sítí ve vědě zabývají, nicméně konstatuje, že sociální sítě pro vědce jsou velmi daleko od dosažení kritické masy ve využívání – Bradley (2011) například udává, že sociální sítě pro vědecké účely využívá méně než každý sedmý vědec. Jedním z důvodů může být poměrně pozdní nástup platforem pro vědeckou komunikaci na bázi sociálních sítí – zatímco např. LinkedIn byl spuštěn již v roce 2003, sociální síť Nature Network   (network.nature.com) byla uvedena až o čtyři roky později. Dalšími příklady podobných komunikačních platforem jsou Academia.edu, Research Gate, LabSPACES či ResearcherID (Thompson).

Potenciál sociálních sítí je především v podpoře neformální komunikace ve vědě a dále jako nástroj pro zviditelnění jednotlivců a jejich znalostí i mimo mateřský obor či instituci (Lackes 2009).

Nová média: revoluce ve vědeckém publikování?

Předchozí odstavce mohou vyvolávat zdání, že se vědecké publikování nachází uprostřed obrovských změn ovlivněných novými technologiemi. Mnozí autoři si od nástupu nových technologií slibují především demokratizaci vědeckého publikování a zvýšení kvality publikovaných příspěvků. Whithworth a Friedman (2009) se například zaměřují na to, jak se prostřednictvím technologických inovací do procesu hodnocení vědeckých postupů zapojuje mnohem širší komunita čtenářů vědeckých textů. Podle Elbecka a Mandernacha (2008) mění toto zapojení i samotnou definici kvality, která není dána pouze externím recenzním řízením, ale je redefinována jako „vztah mezi hodnotou elektronického článku a uspokojením čtenáře“. Navrhované nové modely rozšiřující komunitu, která se podílí na publikaci textu, jsou však často stále jen pouhými návrhy na papíře nebo experimentálními součástmi editorských procesů.

Mnohé studie ukazují, že vědecká komunikace neprochází v současnosti takovou revolucí 2.0, jak by se mohlo zdát z počtu článků, které o nových způsobech vědecké komunikace vycházejí. Vědecké publikování zůstává stále velmi konzervativní a věrné klasickým modelům. Harley a kol. (2010) ve svém výzkumu prokázal, že neexistuje velký rozdíl mezi mladšími a staršími vědci z hlediska využívání nových technologií. Mnohem větší rozdíly panují mezi jednotlivými disciplínami, než mezi generacemi vědců. Gruzd a Staves (2011) dokonce upozorňují, že tzv. early adopters jsou především lidé, kteří na univerzitách a ve výzkumných organizacích pracují na seniorských výzkumných pozicích a mají již vybudovanou silnou reputaci ve svém oboru prostřednictvím tradičního publikování.

Nová média tedy pravděpodobně v blízkém či střednědobém horizontu nevytlačí tradiční formy vědecké komunikace. Mobe (2012) zdůrazňuje, že role tradičních způsobů vědecké komunikace, jejíž součást je vysoce formalizované hodnocení, by neměla být podceňována. Právě tradiční způsoby podle něj stále splňují platónskou formuli, že vědění je „ospravedlněné pravdivé přesvědčení“ (justified true belief).

Při hodnocení role nových médií ve vědecké komunikaci je také zapotřebí zahrnout celou řadu faktorů, včetně sociálních, politických a ekonomických, které byly v tomto článku z důvodů rozsahu vynechány. Jisté však je, že ačkoliv nová média přinášejí řadu příslibů, razantní proměnu tradičních forem vědecké komunikace v současnosti zatím nepředstavují.

Poznámka:

¹ Základem pro následující kapitoly je rigorózní práce: Suchá, Ladislava: Nové modely vědeckého publikování. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011, 122 s.

Literatura

BOYD, D.: Social Network Sites: My definition. 2006.
Dostupné online z: http://www.zephoria.org/thoughts/archives/2006/11/10/social_network_1.html [cit. 2011-04-04].

BRADLEY, David. Gen-F scientists ignoring social networking.
Dostupné online z: http://www.sciencebase.com/science-blog/gen-f-scientists-ignoring-social-networking.hml [cit. 2011-04-04].

ELBECK, M., & MANDERNACH, B. J.: Expanding the value of sccolarly, open access e-journals. Library and Information Science Research, 2008, 30(4), 237-241.

GRUZD, A. and Kathleen STAVES. Trends in scholarly use of online social media. Workshop on Changing Dynamics of Scientific Collaboration at HICSS 2011, p. 1.
Dostupné online z: http://conway.isri.cmu.edu/hicss2011-sci-workshop/gruzd-hicss-trends.pdf   [cit. 2011-04-04].

HARLEY, D. et al. Final Report: Assessing the Future Landscape of Scholarly Communication: An Exploration of Faculty Values and Needs in Seven Disciplines CSHE 1.10. Berkeley, CA : Center for Studies in Higher Education, UC Berkeley, 2010. Print.

LACKES, R., SIEPERMANN, M., & FRANK, E.: Social networks as an approach to the enhancement of collaboration among scientists. In International Journal of Web Based Communities, 2009, 5 (4) DOI: 10.1504/IJWBC.2009.028091.
Dostupné online z: http://emnet.univie.ac.at/uploads/media/Lackes_Frank_Siepermann_01.pdf [cit. 2011-04-04].

LAWLEY, L.: Thoughts on Academic Blogging. Many2Many: A Group Weblog on Social Software, 2004.
Dostupné online z: http://many.corante.com/archives/2004/04/01/thoughts_on_academic_blogging_msr_breakout_session_notes.php [cit. 2011-04-04].

LETIERCE, J., PASSANT, A., BRESLIN, J. G., Decker, S. Using Twitter During an Academic Conference: The iswc2009 Use-case. In 4th International Conference on Weblogs and Social Media, ICWSM 2010. AAAI, 2010.

Luzón MARCO, María JOSÉ. Research Group Blogs: Sites for Self-Presentation and Collaboration. Paper presented at the V Congreso AELFE. University of Zaragoza, 16 Sept. 2006.
Dostupné online z: http://www.unizar.es/aelfe2006/ALEFE06/5.newtechnologies/87.pdf [cit. 2011-04-04].

MABE, Michael A. Scholarly Communication: A Long View. New Review of Academic Librarianship, 16(S1) (2011): 16132-144.

MORTENSEN, T., & WALKER, J. (2002). Blogging thoughts: personal publication as an online research tool. Researching ICTs in context, 249-279.

O’REILLY, T., 2005. What is Web 2.0. Design Patterns and Business Models for the Next Generation of Software, 30, p.2005.
Dostupné online z: http://oreilly.com/web2/archive/what-is-web-20.html [cit. 2011-04-04].

REINHARDT, W., EBNER, M.,  BEHAM, G., COSTA, C. How People are using Twitter during conferences. In Proceedings of the 5th EduMedia conference, 2009.

SAKASTROVÁ, Lucie: Využití wiki systémů ve vědě a vědecké komunikaci. In ITlib. Iinformačné technológie a knižnice. 2010, roč. 14, č. 04, s. 11-24. ISSN 1335-793X (Print). ISSN 1336-0779.
Dostupné online z: http://www.cvtisr.sk/itlib/itlib104/sakastrova.htm [cit. 2011-04-04].

SHEARER, K. A review of emerging models in Canadian academic publishing. University of British Columbia : University of British Columbia Library. 2010.

WALKER, J.: Blogging From Inside the Ivory Tower. In Bruns, A. & Jacobs, J. (Eds.), Uses of blogs, 127-138. Digital Formations 2006, 38.
Dostupné online z: https://bora.uib.no/bitstream/1956/1846/1/Walker-Uses-of-Blogs.pdf [cit. 2011-04-04].

WARD et al.: Online Collaborative Writing: How Blogs and Wikis Are Changing the Academic Publishing Process.
Dostupné online z: http://www.masternewmedia.org/online-collaborative-writing-how-blogs-and-wikis-are-changing-the-academic-publishing-process [cit. 2011-04-04].

WHITWORTH, B. & FRIEDMAN, R.: Reinventing academic publishing online Part II: A Socio-technical Vision First Monday, 2009. Volume 14, Number 9, September, s. 5.
Dostupné online z: http://brianwhitworth.com/BWRF-FM-Part2.pdf [cit. [cit. 2011-04-04].

Wikipedia: Wiki. Dostupné online z: http://en.wikipedia.org/wiki/Wiki [cit. 2011-04-04].