Informační ekologie univerzitního oboru
Main Articles
Abstrakt: Příspěvek mapuje koncept informační ekologie. Informační ekologie univerzitních oborů tvoří ekologii univerzity, současně hranice univerzity jako celku překračují. Univerzitní obor je tak pokládán za svébytnou jednotku informační ekologie univerzity. Po analýze různých konceptů informační ekologie a jejich charakteristických elementů je na jejich základě představen koncept informační ekologie univerzitního oboru. V závěru příspěvku autor hodnotí vhodnost jednotlivých konceptů pro výzkum informační ekologie univerzitního oboru. Klíčová slova: informační ekologie, informační management, znalostní management, implementace technologií, informační ekologie univerzitního pracoviště Úvod Informační ekologie je přístup, který dnes využívá stále širší okruh různých disciplín. Přes rozdílnost kontextů, v nichž je informační ekologie používána, všechny usilují o popis efektivní implementace informačních a komunikačních technologií s ohledem na rozvoj člověka a zvýšení jeho výkonu. Mezinárodní encyklopedie informační a knihovní vědy definuje informační ekologii jako „analýzu vzájemných vztahů mezi lidmi, podniky, technologiemi a informačním prostředím“1. V současné literatuře se však objevuje snaha aplikovat přístup informační ekologie na univerzitní prostředí.2 Otázkou zůstává, zda je pro univerzitní prostředí nutné vytvářet nový, specifický koncept informační ekologie či zda lze na toto prostředí aplikovat přístupy již existující. Cílem předloženého příspěvku je analyzovat základní přístupy k informační ekologii, identifikovat jejich účel, strukturu a kriticky je zhodnotit. V závěru příspěvku je popsána informační ekologie univerzity a univerzitního oboru, z níž vyplývá, že koncepty informační ekologie z informačního managementu, znalostního managementu a z oblasti implementace technologií do pracovního prostředí jsou vhodným rámcem pro studium informační ekologie univerzitních oborů.
Vymezení: Pojem informační ekologie poprvé použil v roce 1989 Rafael Cappuro ve svém příspěvku „K informační ekologii“ na Mezinárodním semináři NORDINFO o „Informaci a kvalitě“ v Kodani.3 Informační ekologii Capurro chápe jako rovnováhu mezi naším myšlením a konáním s ohledem na povahu technologií, pomocí nichž komunikujeme a šíříme znalosti informační krajinou. Informační krajinu rýsuje Capurro v třídimenzionální perspektivě: v sociální dimenzi jsou tvořeny a šířeny informace; historická dimenze je spojená se zasazením informace mezi „richness of the past and the constraints of the present“4; lingvistická dimenze zahrnuje teoretické či praktické předporozumění a tedy i prostor pro kritiku, tacitní aspekty informace a odpovědnost tvůrce a uživatele za směřování a použití informace.
Vymezení: Za informačně-ekologickou můžeme společně s Capurrem označit koncepci infosféry Luciana Floridiho.6 Infosféra je neologismus, kterým Floridi označuje informační prostředí tvořící „svět dat, informací, znalostí a komunikace“7. Infosféru pak definuje jako „prostředí tvořené souborem všech informačních entit, včetně všech zprostředkovatelských procesů, jejich náležitostí a vzájemných vztahů“8.
Vymezení: Thomas Davenport a Laurence Prusaka spojují koncept informační ekologie s informačním managementem.12 Informační ekologie se zaměřuje na organizační složky informačního prostředí podniku v holistické perspektivě, v nichž je hlavní důraz kladen na potřeby člověka. Podle Davenporta a Prusaka je informační ekologie „vědou o znalostech a řízení celého prostředí“, v němž „se prolínají vztahy mezi lidmi, procesy, podpůrnými strukturami a dalšími elementy informačního prostředí společnosti“. Takto pojatou informační ekologii lze označit za „holistický informační management“ „zaměřený na člověka“, jenž je „opět umístěn do středu informačního světa“13. Pokud technologie řeší tolik problémů, kolik jich samy vytvářejí, s informací tomu není jinak. Informace není neutrální. Zcela v intencích Capurra je nutné přiznat informaci její vsazenost do kontextu, bez něhož je informace pouhým datem, bezobsažnou daností. Výzkumy informačního chování ovšem odhalují důraz, který lidé kladou nejen na bezprostřední dostupnost aktuální informace14, ale také na „bohatost kontextuálních souvislostí“15.
Kritika: Důraz v přístupu Davenporta a Prusaka je kladen na použití informací v organizaci a v obchodním prostředí. Hodnota informace je určována strategickým významem této informace pro organizaci. Zaměřuje se tak na užití informací redukované na její tržní dimenzi. Paradoxně důraz na toto zaměření místo zaměření na společenskou hodnotu informací působí podle Capurra disbalance v informačním prostředí a nerovnovážnou distribuci znalostí ve společnosti.18 Davenportův a Prusakův přístup je postaven na předpokladu, že znalost o tom, jak má vypadat správné uspořádání informační ekologie, má vyšší management. Tento přístup staví na rozvoji informační ekologie z nejvyšší úrovně řízení19 bez ohledu na sociální potřeby řádových sociálních aktérů a jejich specifické interakce s informačním prostředím. V jejich holistickém přístupu k informačnímu managementu chybí tedy jak celek informační, tak celek sociální. I přes uznání dynamické proměnlivosti informační ekologie se přístup Davenporta a Prosaka zaměřuje na její optimalizaci, což v důsledku přináší do podniku jistý stupeň ustrnutí na osvědčených technikách místo adaptace na nově se vynořující změny tvorbou nových znalostí a jejich strukturním zvnitřněním.20
Vymezení: Pór definuje znalostní ekologii jako interdisciplinární obor, který „se zaměřuje na odhalování lepších sociálních, organizačních, behaviorálních a technických podmínek tvorby a využití znalostí“, jejichž zdrojem jsou „nejlepší současné myšlenky a činnosti, které obsahuje znalostní management, pracující komunity; komplexní adaptivní systémy podniků, organizační učení a hypertextová organizace“21. Oproti ekologii informační klade ekologie znalostní důraz na schopnost podniku pohotově reagovat na strategické příležitosti, na vylepšování kognitivních schopností sociálních aktérů a na aplikaci pracovních znalostí zvyšujících konkurenční výhodu.22 Jiný charakter dynamických změn v informační prostředí si vynucuje zaměření na turbulenci prostředí s diskontinuitní dynamikou změn, která nahrazuje orientaci na komplexitu prostředí.23 Spíše než na informace je řízení podniku zaměřeno na akce, které jsou založeny na reflexi zpětnovazebních procesů a učebním výkonu.
Kritika: Strategické zaměření podniků do budoucna, které je založené na bezprostřední „konzumaci“ znalostí a diskontinuitní změně, zasahuje celou strukturu podniku a znesnadňuje naplnění jednoho z hlavních strategických cílů podniku – mobilizaci moudrosti. Předpoklad diskontinuitní změny informačního prostředí nepřihlíží k historické dimenzi informačních fenoménů objevujících se v informačním prostředí, které jsou podle Capurra charakterizované právě tím, že nejsou diskontinuitní, ale vždy zařazené mezi minulost a současnost (viz kapitolu 1.1.1). Moudrost povstává ze soustavného a dlouhodobého zpracovávání znalostí s ohledem na jejich širší důsledky, z nichž jsou extrahovány podstatné principy, jak jednat ku prospěchu všem, a skryté vzory odhalující, na čem skutečně záleží. Moudrost staví na zkušenosti a její povaha je inkrementální.
Vymezení: Bonnie Nardiová a Vicki O’Day se zaměřily na sociální aspekty zavádění a fungování technologií na pracovištích. Pro tyto účely definuji informační ekologii jako „systém lidí, praktik, hodnot a technologií v konkrétním lokálním prostředí“28. Pro hladké zapojení inovací do pracovního procesu a efektivní využití technologií je třeba vytvořit pro jejich uživatele prostor pro vyjádření vlastních hodnot, postojů a preferencí, prostor působení, v němž budou moci tito lidé ovlivnit design technologií a technologických systémů. Informační technologie je v pojetí Nardi a O’Day mapou tohoto prostoru, mapou ukazující místa, v nichž může jedinec působit na celý složitě provázaný systém. Takový přístup k informační ekologii se snaží otevřít prostor pro člověka, který využívá technologii při rozhodování a řešení svých běžných i pracovních problémů.
Kritika: Informační ekologie Nardiové a O’Day směřuje při správném přístupu vždy ke konvergenci technologií a harmonizaci vnitřních vztahů. Informační ekologie v tomto pojetí budí dojem bezproblémového prostoru, v němž se všichni obyvatelé svorně učí spolupracovat a utvářet systém tak, aby vyhovoval všem. Metafora ekologie je však aplikována polovičatě a idealizovaně. Bowker podotýká, že příroda má krvavé zuby a drápy (cituje při tom Darwina) a součástí ekosystémů jsou i paraziti a viry. I sami obyvatelé informační ekologie musí mnohdy bojovat o svoje přežití a jejich vlastní zájmy pak převažují zájmy organizace. Informační ekologii sužují různé druhy, které nepřispívají k jejímu prosperování, těm ovšem není v konceptu Nardi a O’Day věnována pozornost. Málo pozornosti je věnováno také dynamice moci v organizaci.32 Výtky Bowkera potvrzuje i výzkum provedený Hugo Letichem a Lucií van Mens. Při jejich analýze informačních ekologií identifikovali takové druhy lidí, kteří se pro sebe snaží zajistit individuální výhody, přežití v podniku na úkor ostatních, jejich jednání je řízeno sebeuspokojením, egoismem a snahou vykořisťovat slabší jedince. Tito jedinci jsou příkladem toho, že systém nemusí pracovat vždy sobě ku prospěchu, ale může docházet k záměrnému porušování požadované koherence. Informační ekologie jsou spíše než „předpověditelné racionální struktury, které přímí účastníci znají a (v podstatě) kontrolují,“ strukturami „emergentními […], nevědomě internalizovanými […], nevypočítatelnými a nestálými“33. Harmonizace procesu implementace technologií do pracovního prostředí předpokládá, že je třeba se vyrovnat s problémem optimální podpory učení. Ovšem ne každý obyvatel informační ekologie chce poznávat, učit se. Strategické jednání některých obyvatel formuje dyslogickou informační ekologii, která může vést k selhání celého systému.34
Univerzitu můžeme pokládat za klasický příklad informační ekologie. V univerzitním prostředí působí široké spektrum různorodě zaměřených či specializovaných lidí, kteří využívají pro svoji práci bohatou kolekci vědeckých metod a postupů, moderních technologií a informačních zdrojů (učebnice, časopisy, kurikula, rozpisy studentů apod.).35 Aktivity na univerzitě se uskutečňují v atmosféře společně sdílených hodnot, mezi nimiž dominuje hodnota vědecké pravdy a hodnoty spojené s etikou vědecké práce a edukačního procesu. Klíčovým druhem jsou vyučující, kteří společně se studenty, výzkumníky a administrativními pracovníky tvoří většinovou část obyvatel informační ekologie univerzity. Tyto vlastnosti odpovídají konceptu informační ekologie pracovního prostředí, v němž je s univerzitou jako informačním prostředím explicitně počítáno. Při svých aktivitách využívají lidé na univerzitách různorodé informační zdroje, které si obstarávají pomocí různě náročných informačních procesů a sami produkují nové znalosti ve formě informačních produktů a kognitivních artefaktů. Různorodé informační aktivity a hodnoty konstituují informační kulturu univerzity. Informační ekologie univerzity je rozčleněna na jednotlivé fakulty, které požívají jistého stupně autonomie. Obory na těchto fakultách se musejí přizpůsobovat dynamice externího prostředí, které je pro každý jednotlivý obor odlišné. U každého oboru pak můžeme identifikovat jinou konfiguraci informačních vztahů, což nás opravňuje mluvit o nich jako o informační ekologii sui generis. Je ovšem třeba rozlišit, co je součástí informační ekologie oboru, a co ji přesahuje. Výzkumy a vývoj aplikačních řešení na oboru se odehrávají ve dvou světech současně: v lokálním prostředí fakulty či univerzitního kampusu a v síti neoficiálních vztahů oborové výzkumné komunity, která přesahuje hranice univerzity.36 Kontext výzkumných praktik navíc nevyplývá z informační ekologie, ale je jí zprostředkováván. Výzkumné aktivity jsou řízeny a omezovány externími granty a výzkumnými projekty samotné univerzity, informační služby a zdroje jsou službami a zdroji institucionálními37 (např. knihovna nepatří do informační ekologie oboru, ale patří k informační ekologii celé instituce). Obor jako informační ekologie je pak pevně zasazen do systému fakulty a celé univerzity, které tvoří jeho organizační prostředí. Informační kultura oboru se však od kultury instituce odlišuje, neměla by s ní však být v rozporu. Jedinečnost informační kultury oboru vyplývá ze specifik informačního chování, typického pro jednotlivé obory, stejně jako důrazů informační strategie. Obor se vyvíjí jako síť lidí zapojených do učících se a pracovních komunit, tedy dvou světů, z nichž do jeho informačního prostředí proudí konverzacemi a zaznamenáním diskurzu přes sociální a technologické sítě řada nových podnětů a poznatků, které formují jeho znalostní síť. I v případě konceptu informační ekologie v informačním managementu lze popsaný koncept využít, ovšem s jistými obtížemi, jelikož je nezbytná zvýšená obezřetnost při zařazování složek informační ekologie do informačního, organizačního a vnějšího prostředí. Jako vhodnější se jeví koncept informační ekologie v managementu znalostním, v jehož rámci je snazší analyzovat rozsáhlé komunikační sítě spolupracujících odborníků a učících se komunit, například aplikací metod analýzy sociálních sítí. Menší uplatnění má koncept Floridiho inforsféry a filosofický koncept Capurrův. Druhý jmenovaný však lze využít při řešení palčivé otázky informačního přetížení pedagogických pracovníků jako problému s informačním znečištěním univerzitního prostředí. Závěr Aplikací přístupu informační ekologie na zvolený studijní obor lze zviditelnit konfiguraci jeho vnitřní struktury v celostním kontextu. V případě informační vědy a knihovnictví je tento přístup obzvláště výhodný, jelikož umožňuje propojit jeho sociálně-humanitní orientaci s novými technologiemi vstupujícími do jeho praxe a sledovat vliv jejich konfigurace na utváření informační kultury podporující učení a osvojování vhodných pracovních návyků při zacházení s informačními a znalostními technologiemi. Aplikací kvantitativních a kvalitativních metod je možné popsat jak strukturu, tak i orientaci oborů realizujících studijní program informační studia a knihovnictví. Na základě předložené analýzy lze jako optimální doporučit využití konceptu informační ekologie pracovního prostředí v kombinaci s konceptem ze znalostního, případně i informačního managementu.
Poznámky 1 FEATHER, John – STURGES, Paul (Eds.) International Encyclopedia of Information and Library Science. 2nd ed. London : Routlegde, 2003. ISBN 0-415-25901-0. S. 255. 2 PERRAULT, Anne Marie. The School as an Information Ecology: A Framework for Studying Changes in Information Use. School Libraries Worldwide. 2007, Vol. 13, No. 2, str. 49 – 62; STEINEROVÁ, Jela. Informačná ekológia – využívanie informácií srdcom. ITlib. Informačné technológie a knižnice. 2009, roč. 13, č. 2, str. 4 – 16. 3 CAPURRO, Rafael. Towards an Information Ecology [online]. In WORMELL, I. (ed.). Information Quality. Definitions and Dimensions. London : Taylor Graham, 1990. Str. 122 – 139. [cit. 2010-08-02]. Dostupný z: <http://www.capurro.de/nordinf.htm>. 4 CAPURRO, Rafael. Towards an Information Ecology [online]. In WORMELL, I. (ed.). Information Quality. Definitions and Dimensions. London : Taylor Graham, 1990. Str. 122 – 139. [cit. 2010-08-02]. 5 CAPURRO, Rafael. Towards an Information Ecology [online]. In WORMELL, I. (ed.). Information Quality. Definitions and Dimensions. London : Taylor Graham, 1990. Str. 122 – 139. [cit. 2010-08-02]. 6 CAPURRO, Rafael. On Floridi’s Metaphysical Foundation of Information Ecology. Ethics and Information Technology. 2008, Vol. 10, No. 2-3, str. 167 – 173. 7 FLORIDI, Luciano. Information Ethics: An Environmental Approach to the Digital Divide. Philosophy in the Contemporary World. 2002, Vol. 9, No. 1, str. 39. 8 FLORIDI, Luciano. Information Ethics: On the Philosophical Foundation of Computer Ethics. Ethics and Information Technology. 1999, Vol. 1, Iss. 1, str. 44. 9 V org. „object-oriented“. V rámci filosofického diskurzu dáváme přednost spojení „bytí jsoucen“ před spojením „bytí objektů.“ 10 FLORIDI, Luciano. Information Ethics: An Environmental Approach to the Digital Divide. Philosophy in the Contemporary World. 2002, Vol. 9, No. 1, str. 40. Pojem „atopic“, přeložený zde jako bezpředmětnost, Floridi v textu dále nevysvětluje. 11 CAPURRO, Rafael. On Floridi’s Metaphysical Foundation of Information Ecology. Ethics and Information Technology. 2008, Vol. 10, No. 2-3, str. 171. 12 DAVENPORT, Thomas H. – PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. New York : Oxford University Press, 1997. 255 s. ISBN 0-19-511168-0. 13 DAVENPORT, Thomas H. – PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. New York : Oxford University Press, 1997. ISBN 0-19-511168-0. Str. 10-11. 14 STEINEROVÁ, Jela. Informačná ekológia – využívanie informácií srdcom. ITlib. Informačné technológie a knižnice. 2009, roč. 13, č. 2, str. 4 – 16; JONES, Peter H. Information Practices and Cognitive Artifacts in Scientific Research. Cognition Technology and Work. 2005, Vol. 7, No. 2, str. 88 – 100. 15 DAVENPORT, Thomas H. – PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. New York : Oxford University Press, 1997. ISBN 0-19-511168-0. Str. 26. 16 STEINEROVÁ, Jela. Informačná ekológia – východiská a princípy. In Knižničná a informačná veda. Library and Information Science. Zborník FiFUK. Roč. 22. Bratislava: Univerzita Komenského, 2009. ISBN 80-223-1728-4. Str. 8. 17 Podle DAVENPORT, Thomas H. – PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. New York : Oxford University Press, 1997. ISBN 0-19-511168-0. Str. 29 – 33. 18 CAPURRO, Rafael. Towards an Information Ecology [online]. In WORMELL, I. (ed.). Information Quality. Definitions and Dimensions. London : Taylor Graham, 1990. Str. 122 – 139. [cit. 2010-08-02]. 19 Podle LETICHE, Hugo – MENS, Lucie van. Dyslogistic Information Ecologies. Management Learning. 2003, Vol 34, No. 3, str. 330. 20 MALHOTRA, Yogesh. Knowledge Management for Organizational White-Waters: An Ecological Framework. BRINT [online]. 1999 [cit. 2010-03-09]. 21 PÓR, George. Nurturing Systemic Wisdom Through Knowledge Ecology. The Systems Thinker. 2000, Vol. 11, No. 8, str. 3. 22 PÓR, George. Nurturing Systemic Wisdom Through Knowledge Ecology. The Systems Thinker. 2000, Vol. 11, No. 8, str. 1. 23 MALHOTRA, Yogesh. Information Ecology and Knowledge Management: Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments. In KIEL, Douglas L. (Ed.). Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS): Knowledge management, Organizational Intelligence and Learning, and Complexity. Oxford : Eolss Publishers, 2002. ISBN: 978-1-84826-913-2. 24 PÓR, George. Nurturing Systemic Wisdom Through Knowledge Ecology. The Systems Thinker. 2000, Vol. 11, No. 8, str. 1-5. 25 Podle PÓR, George. Nurturing Systemic Wisdom Through Knowledge Ecology. The Systems Thinker. 2000, Vol. 11, No. 8, str. 1 – 4. 26 LI, Junjun – SUN, Jianjun – CHEN, Haimin. Organizational Knowledge Architecture: in the Perspective of Knowledge Ecology. In International Conference on Wireless Communications, Networking and Mobile Computing (WiCom). Shanghai : IEEE, 2007. ISBN 978-1-4244-1311-9. Str. 5420. 27 Podle MALHOTRA, Yogesh. Information Ecology and Knowledge Management: Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments. In KIEL, Douglas L. (Ed.). Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS): Knowledge management, Organizational Intelligence and Learning, and Complexity. Oxford : Eolss Publishers, 2002. ISBN: 978-1-84826-913-2. 28 NARDI, Bonnie A. – O’DAY, Vicki L. Information Ecologies: Using Technology with Heart. Cambridge : MIT Press, 1999. ISBN 0-262-14066-7. Str. 49. 29 Viz NARDI, Bonnie A. – O’DAY, Vicki L. An Ecological Perspective on Digital Libraries. In BISHOP, Ann Peterson – HOUSE Nancy A. Van – BUTTENFIELD, Barbara P. (Eds.). Digital Library Use: Social Practice in Design and Evalution. Cambridge : MIT Press, 2003. Str. 65 – 82. 31 Podle NARDI, Bonnie A. – O’DAY, Vicki L. Information Ecologies: Using Technology with Heart. Cambridge : MIT Press, 1999. ISBN 0-262-14066-7. Str. 51 – 56. 32 BOWKER, Geoffrey C. Bonnie Nardi and Vicki O’Day, Information Ecologies: Using Technology with Heart – Book Review. Computer Supported Cooperative Work. 2001, Vol. 10, No. 1, str. 143 – 145. 33 LETICHE, Hugo – MENS, Lucie van. Dyslogistic Information Ecologies. Management Learning. 2003, Vol 34, No. 3, str. 339. 34 LETICHE, Hugo – MENS, Lucie van. Dyslogistic Information Ecologies. Management Learning. 2003, Vol 34, No. 3, str. 329 – 347. 35 PERRAULT, Anne Marie. The School as an Information Ecology: A Framework for Studying Changes in Information Use. School Libraries Worldwide. 2007, Vol. 13, No. 2, str. 49 – 62. 36 Podle JONES, Peter H. Information Practices and Cognitive Artifacts in Scientific Research. Cognition Technology and Work. 2005, Vol. 7, No. 2, str. 89. 37 JONES, Peter H. Information Practices and Cognitive Artifacts in Scientific Research. Cognition Technology and Work. 2005, Vol. 7, No. 2, str. 92 – 93.
Použitá literatura : BOWKER, Geoffrey C. Bonnie Nardi and Vicki O’Day, Information Ecologies: Using Technology with Heart – Book Rview. Computer Supported Cooperative Work. 2001, Vol. 10, No. 1, str. 143 – 145. CAPURRO, Rafael. On Floridi’s Metaphysical Foundation of Information Ecology. Ethics and Information Technology. 2008, Vol. 10, No. 2-3, str. 167 – 173. CAPURRO, Rafael. Towards an Information Ecology [online]. In WORMELL, I. (ed.). Information Quality. Definitions and Dimensions. London : Taylor Graham, 1990. Str. 122 – 139. [cit. 2010-08-02]. Dostupný z: <http://www.capurro.de/nordinf.htm>. DAVENPORT Thomas H. – PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. New York : Oxford University Press, 1997. 255 s. ISBN 0-19-511168-0. FEATHER, John – STURGES, Paul (Eds.) International Encyclopedia of Information and Library Science. 2nd ed. London : Routlegde, 2003. 688 s. ISBN 0-415-25901-0. FLORIDI, Luciano. Information Ethics: An Environmental Approach to the Digital Divide. Philosophy in the Contemporary World. 2002, Vol. 9, No. 1, str. 39 – 45. FLORIDI, Luciano. Information Ethics: On the Philosophical Foundation of Computer Ethics. Ethics and Information Technology. 1999, Vol. 1, No. 1, str. 37 – 56. JONES, Peter H. Information Practices and Cognitive Artifacts in Scientific Research. Cognition Technology and Work. 2005, Vol. 7, No. 2, str. 88 – 100. LETICHE, Hugo – MENS, Lucie van. Dyslogistic Information Ecologies. Management Learning. 2003, Vol 34, No. 3, str. 329 – 347 LI, Junjun – SUN, Jianjun – CHEN, Haimin. Organizational Knowledge Architecture: in the Perspective of Knowledge Ecology. In International Conference on Wireless Communications, Networking and Mobile Computing (WiCom). Shanghai : IEEE, 2007. Str. 5419 – 5422. ISBN 978-1-4244-1311-9. MALHOTRA, Yogesh. Information Ecology and Knowledge Management: Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments. In KIEL, Douglas L. (Ed.). Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS): Knowledge management, Organizational Intelligence and Learning, and Complexity. Oxford : Eolss Publishers, 2002. ISBN: 978-1-84826-913-2. MALHOTRA, Yogesh. Knowledge Management for Organizational White-Waters: An Ecological Framework. BRINT [online]. 1999 [cit. 2010-03-09]. Dostupné z: <http://www.brint.com/papers/ecology.htm>. NARDI, Bonnie A. – O’DAY, Vicki L. An Ecological Perspective on Digital Libraries. In BISHOP, Ann Peterson – HOUSE Nancy A. Van – BUTTENFIELD, Barbara P. (Eds.). Digital Library Use: Social Practice in Design and Evaluation. Cambridge : MIT Press, 2003. Str. 65 – 82. NARDI, Bonnie A. – O’DAY, Vicki L. Information Ecologies: Using Technology with Heart. Cambridge : MIT Press, 1999. 232 s. ISBN 0-262-14066-7. PERRAULT, Anne Marie. The School as an Information Ecology: A Framework for Studying Changes in Information Use. School Libraries Worldwide. 2007, Vol. 13, No. 2, str. 49 – 62. PÓR, George. Nurturing Systemic Wisdom Through Knowledge Ecology. The Systems Thinker. 2000, Vol. 11, No. 8, str. 1–5. STEINEROVÁ, Jela. Informační ekológia – východiská a princípy. In Knižničná a informačná veda. Library and Information Science. Zborník FiFUK. Roč. 22. Bratislava: Univerzita Komenského, 2009. Str. 7 – 30. ISBN 80-223-1728-4. STEINEROVÁ, Jela. Informačná ekológia – využívanie informácií srdcom. ITLib. Informačné technológie a knižnice. 2009, roč. 13, č. 2, str. 4 – 16.
|