Informační ekologie univerzitního oboru

Hlavné články / Main Articles

Abstrakt:

Příspěvek mapuje koncept informační ekologie. Informační ekologie univerzitních oborů tvoří ekologii univerzity, současně hranice univerzity jako celku překračují. Univerzitní obor je tak pokládán za svébytnou jednotku informační ekologie univerzity. Po analýze různých konceptů informační ekologie a jejich charakteristických elementů je na jejich základě představen koncept informační ekologie univerzitního oboru. V závěru příspěvku autor hodnotí vhodnost jednotlivých konceptů pro výzkum informační ekologie univerzitního oboru.

Klíčová slova:

informační ekologie, informační management, znalostní management, implementace technologií, informační ekologie univerzitního pracoviště

Úvod

Informační ekologie je přístup, který dnes využívá stále širší okruh různých disciplín. Přes rozdílnost kontextů, v nichž je informační ekologie používána, všechny usilují o popis efektivní implementace informačních a komunikačních technologií s ohledem na rozvoj člověka a zvýšení jeho výkonu. Mezinárodní encyklopedie informační a knihovní vědy definuje informační ekologii jako „analýzu vzájemných vztahů mezi lidmi, podniky, technologiemi a informačním prostředím“1. V současné literatuře se však objevuje snaha aplikovat přístup informační ekologie na univerzitní prostředí.2 Otázkou zůstává, zda je pro univerzitní prostředí nutné vytvářet nový, specifický koncept informační ekologie či zda lze na toto prostředí aplikovat přístupy již existující. Cílem předloženého příspěvku je analyzovat základní přístupy k informační ekologii, identifikovat jejich účel, strukturu a kriticky je zhodnotit. V závěru příspěvku je popsána informační ekologie univerzity a univerzitního oboru, z níž vyplývá, že koncepty informační ekologie z informačního managementu, znalostního managementu a z oblasti implementace technologií do pracovního prostředí jsou vhodným rámcem pro studium informační ekologie univerzitních oborů.     

  • Informační ekologie jako filozofický koncept

Vymezení: Pojem informační ekologie poprvé použil v roce 1989 Rafael Cappuro ve svém příspěvku „K informační ekologii“ na Mezinárodním semináři NORDINFO o „Informaci a kvalitě“ v Kodani.3 Informační ekologii Capurro chápe jako rovnováhu mezi naším myšlením a konáním s ohledem na povahu technologií, pomocí nichž komunikujeme a šíříme znalosti informační krajinou. Informační krajinu rýsuje Capurro v třídimenzionální perspektivě: v sociální dimenzi jsou tvořeny a šířeny informace; historická dimenze je spojená se zasazením informace mezi „richness of the past and the constraints of the present“4; lingvistická dimenze zahrnuje teoretické či praktické předporozumění a tedy i prostor pro kritiku, tacitní aspekty informace a odpovědnost tvůrce a uživatele za směřování a použití informace.
Účel: Hlavními úkoly informační ekologie je podle Capurra harmonizace vztahu mezi člověkem a technologií, uchování a ochrana informace a posílení její sociální povahy konceptualizací příležitostí, ale i limitů interakcí mezi různými způsoby uspořádání komunikace. Cílem je nalézt takové formy reprezentace znalostí a jejich šíření, které budou podporovat pluralitu jejich využití a interpretace, podnítit recyklaci znalostí a opětovné používání svobodného toku informací a přispět k celkové optimalizaci využívání informací a znalostí lidmi. Capurrův pragmatický koncept informační ekologie je možno chápat jako druh informační hygieny, která má pomoci chránit společnost před nekompatibilitou systémů a jazyků, před redundantními informacemi, zastaralými daty a neefektivním či neetickým použitím informace a technologie.
Struktura: S informační ekologií spojuje Capurro informační znečištění. Jako odvrácenou stranu informační rovnováhy Capurro rozlišuje tři druhy informačního znečištění prostředí: mocenské znečištění redukuje užitkovou hodnotu informace pro společnost na ekonomickou hodnotu, sdělovací znečištění snižuje potenciál znalostních technologií ignorací kontextu vzniku zpráv, znečištění historické je způsobeno zakalením úsudku v důsledku množství futurologicko-utopistických idejí nezohledňujících rizika a příležitosti plynoucí z možností designu znalostního prostředí. Z pohledu globální informační ekologie se informační znečištění dotýká problému digitálního rozdělení světa na informačně bohaté a chudé, které Capurro navrhuje řešit vytvořením „formy všeobecného sociálního přístupu k elektronickým informacím (lidského systému), podobného vytvoření veřejných knihoven v průběhu posledních tří století“5.

  1. Informační ekologie jako etický koncept

Vymezení: Za informačně-ekologickou můžeme společně s Capurrem označit koncepci infosféry Luciana Floridiho.6   Infosféra je neologismus, kterým Floridi označuje informační prostředí tvořící „svět dat, informací, znalostí a komunikace“7. Infosféru pak definuje jako „prostředí tvořené souborem všech informačních entit, včetně všech zprostředkovatelských procesů, jejich náležitostí a vzájemných vztahů“8.
Účel: Ekologický model infosféry umožňuje Floridimu rozvíjet taková univerzální etická pravidla, která ošetřují problémy související se zacházením, sdílením a s přístupem k informacím. Jejich naplňování povede podle Floridiho k etickému používání ICT a podpoří trvale udržitelný rozvoj a spravedlivou informační společnost. Infosféra se díky tomu může stát veřejným a bezpečným místem otevřeným komunikaci, kolaboraci a svobodnému vyjadřování, které je přístupné pro všechny bez rozdílu.
Struktura: Floridiho informační ekologie neklade do středu své pozornosti člověka, ale je ontocentrická, zaměřená na bytí člověka i bytí jsoucen.9 Kyberprostor je podsystémem infosféry, stejně jako prostory, kde jsou analogovým způsobem zpracovávány informační entity a procesy. Široce definovaná infosféra zahrnuje všechny tři základní druhy informací a jim odpovídající sféry – fyzikální, biologické a společenské. Infosféra jako „bezpředmětný prostor mentálního života“10 je oblastí, v níž milióny lidí vykonávají nejrůznější aktivity a setkávají se také s celou řadou dilemat, která představují výzvu pro informační etiku. Mezi tyto problémy patří problémy environmentální (např. problém se spotřebou energie, elektronickým plýtváním apod.), ale také problém s digitálním rozdělením světa.
Kritika: Ekologický model infosféry má některé podobné rysy jako model Capurrův. Oba kladou důraz na problémy spojené s informačním a s životním prostředím současně. Oba autoři zdůrazňují nutnost řešit komplexně problém s digitálním rozdělením světa. Nicméně Floridiho model je v celé své šíři filozoficky kontroverzní. Capurro mu vytýká ontologické rozlišování světa na materiální a imateriální složku, které známe již od Descarta či Poppera, a nerespektování Heideggerovy ontologické diference. Podle Capurra bychom měli „deontologizovat infosféru, abychom oslabili [naše] demiurgické ambice“11, které konstruují infosféru jako svébytnou hyperrealitu (Baudrillard) odtrženou od přirozeného světa, místo její integrace do přirozené každodennosti lidských aktivit a prolínání jejích vlivů do fyzikální složky – životního prostředí.

  • Management informační ekologie

Vymezení: Thomas Davenport a Laurence Prusaka spojují koncept informační ekologie s informačním managementem.12 Informační ekologie se zaměřuje na organizační složky informačního prostředí podniku v holistické perspektivě, v nichž je hlavní důraz kladen na potřeby člověka. Podle Davenporta a Prusaka je informační ekologie „vědou o znalostech a řízení celého prostředí“, v němž „se prolínají vztahy mezi lidmi, procesy, podpůrnými strukturami a dalšími elementy informačního prostředí společnosti“. Takto pojatou informační ekologii lze označit za „holistický informační management“ „zaměřený na člověka“, jenž je „opět umístěn do středu informačního světa“13. Pokud technologie řeší tolik problémů, kolik jich samy vytvářejí, s informací tomu není jinak. Informace není neutrální. Zcela v intencích Capurra je nutné přiznat informaci její vsazenost do kontextu, bez něhož je informace pouhým datem, bezobsažnou daností. Výzkumy informačního chování ovšem odhalují důraz, který lidé kladou nejen na bezprostřední dostupnost aktuální informace14, ale také na „bohatost kontextuálních souvislostí“15.
Účel: Informační ekologie v pojetí Davenporta a Prusaka má pomoci posunout manažerskou praxi směrem k efektivnímu použití informací a současně usnadnit proces prosazování změn v organizaci informací v podniku. Informace má plnit svoji skutečnou funkci, tedy informovat lidi a vést je k rozhodnutím odpovídajícím dané situaci či problému a nesloužit pouze jako nástroj kontroly a řízení struktury podniku. Změna pohledu na informační management povede podle Davenporta a Prusaka k účinnému nasazení adekvátní technologie a ve svém důsledku tedy ke snížení zbytečných nákladů a k podpoře efektivního informačního chování manažerů i podílníků podniku pomocí filtrování a selekce relevantních informací. Efektivní použití informace vede ke zvýšení znalostních aktiv podniku a ke konkurenční výhodě, která zajistí úspěch podniku a umožní mu udržet se na špici aktuálního vývoje. Holistické plánování informačního prostředí podniku umožní podniku správnou interpretaci změn v obchodním prostředí a strategii, jak na tyto změny reagovat.
Struktura: Holistický model informační ekologie podniku vytvořený Davenportem a Prusakem  se skládá ze tří modulárně uspořádaných prostředí – z informačního, organizačního a externího prostředí podniku. Informační prostředí je tvořeno „informačními zdroji, lidmi a podpůrnými technologiemi tvořícími více či méně funkční celek, který se vyvíjí.“16 Informační prostředí podniku se skládá ze šesti složek – z informační strategie, informační politiky, z informačního chování v rámci informační kultury, informačního personálu, informačních procesů a informační architektury. Vzájemná interakce těchto šesti složek tvoří jádro informační ekologie, které obkružuje ústřední středobod – člověka jako sociálního aktéra. Informační prostředí podniku je zakořeněno ve dvou širších prostředích, s nimiž se vzájemně ovlivňuje – s organizačním prostředím, jehož složky tvoří obchodní situace, investice do technologií a fyzické uspořádání organizace, a externím prostředím – vnějším světem organizace, jehož adekvátní reflexe umožňuje podniku interagovat s tímto prostředím takovým způsobem, který zajistí jeho přežití a prosperitu. Vnější prostředí je širším ekosystémem, s nímž je informační ekologie podniku provázána sítí informačních vazeb. Externí prostředí tvoří životní niky utvářené trhy, v nichž se může podnik realizovat a rozvíjet.
Základní vlastnosti informační ekologie identifikované Davenportem a Prusakem17 jsou:

  • Diverzita – vyjadřuje různorodost informačních forem, jejichž zpracování se v informační ekologii projevuje integrací organizačních struktur a na nich se uskutečňujících procesů;
  • Evoluce – neustálá změna uspořádání informačních potřeb a ekologických vztahů v informačním prostředí vyžadující kvalifikované rozhodování a dostatečně flexibilní strukturu podniku;
  • Komplexita – informační potřeby podniku se dynamicky mění v interakci s informačním prostředím. Porozumění těmto potřebám je podmíněno dlouhodobým zpracováním a popisem změn celého ekosystému v jejich plné složitosti;
  • Užitkovost informace – přístupnost, používání a využití informací lidmi, projevuje se v informačním chování sociálních aktérů ekosystému, které následně formuje informační kulturu uvnitř podniku.

Kritika: Důraz v přístupu Davenporta a Prusaka je kladen na použití informací v organizaci a v obchodním prostředí. Hodnota informace je určována strategickým významem této informace pro organizaci. Zaměřuje se tak na užití informací redukované na její tržní dimenzi. Paradoxně důraz na toto zaměření místo zaměření na společenskou hodnotu informací působí podle Capurra disbalance v informačním prostředí a nerovnovážnou distribuci znalostí ve společnosti.18    Davenportův a Prusakův přístup je postaven na předpokladu, že znalost o tom, jak má vypadat správné uspořádání informační ekologie, má vyšší management. Tento přístup staví na rozvoji informační ekologie z nejvyšší úrovně řízení19 bez ohledu na sociální potřeby řádových sociálních aktérů a jejich specifické interakce s informačním prostředím. V jejich holistickém přístupu k informačnímu managementu chybí tedy jak celek informační, tak celek sociální. I přes uznání dynamické proměnlivosti informační ekologie se přístup Davenporta a Prosaka zaměřuje na její optimalizaci, což v důsledku přináší do podniku jistý stupeň ustrnutí na osvědčených technikách místo adaptace na nově se vynořující změny tvorbou nových znalostí a jejich strukturním zvnitřněním.20   

  1. Management znalostní ekologie

Vymezení: Pór definuje znalostní ekologii jako interdisciplinární obor, který „se zaměřuje na odhalování lepších sociálních, organizačních, behaviorálních a technických podmínek tvorby a využití znalostí“, jejichž zdrojem jsou „nejlepší současné myšlenky a činnosti, které obsahuje znalostní management, pracující komunity; komplexní adaptivní systémy podniků, organizační učení a hypertextová organizace“21. Oproti ekologii informační klade ekologie znalostní důraz na schopnost podniku pohotově reagovat na strategické příležitosti, na vylepšování kognitivních schopností sociálních aktérů a na aplikaci pracovních znalostí zvyšujících konkurenční výhodu.22 Jiný charakter dynamických změn v informační prostředí si vynucuje zaměření na turbulenci prostředí s diskontinuitní dynamikou změn, která nahrazuje orientaci na komplexitu prostředí.23 Spíše než na informace je řízení podniku zaměřeno na akce, které jsou založeny na reflexi zpětnovazebních procesů a učebním výkonu.
Účel: Hlavním strategickým cílem znalostní ekologie je mobilizace a rozvoj kolektivní inteligence a moudrosti organizace. Dílčími cíli jsou zkrácení časových cyklů v produkci a obchodě; zvýšení pozornosti ke strategickým příležitostem a hrozbám; redukce ceny za koordinaci pracovních a obchodních procesů kultivací pracující komunity; budování virtuální komunity podniku pro důvěrný kontakt se zákazníky a rychlejší šíření inovativních metod v podniku.24 Znalostní ekologie buduje a rozvíjí sebeorganizující se znalostní ekosystémy, v nichž vznikají nové informace, inspirace a ideje bez časových a geografických omezení. Snaží se propojit statistické repozitáře znalostí s přirozeným systém lidí a jejich aktivit, proto tematizuje sociální sítě podporující komunikaci a sdílení znalostí. Struktura: Prvky znalostní ekologie jsou lidé, technologie a znalosti, kterým je v činnostech přidělován význam a vhodná interpretace. Znalostní ekologie se skládá z trojité, vzájemně propletené sítě. Tu tvoří sítě podílníků organizace, jejich konverzací, kontaktů, pracovních komunit a způsobů organizace jejich spolupráce, technologické sítě včetně telekomunikační sítě a počítačové sítě zahrnující repozitáře znalostí a sítě znalostí, které tvoří užitečné ideje produkované lidmi při běžné každodenní činnosti. Lidé představují znalostní uzly propojující jednotlivé sítě a používají jejich infrastruktury k ustavení sítě znalostí a k participaci v pracovní a učící se komunitě. Komunita je pak předpokladem sebeorganizace, vylepšování kolektivní inteligence25 a „kultivace vztahů, nástrojů a postupů používaných k tvorbě, integraci, sdílení a používání znalostí“26.
Základní vlastnosti znalostní ekologie identifikované Malhotrou27 jsou:

  • Sociální síťování – hlavní roli v utváření znalostí ekologie přednostně hrají sociální sítě mezi lidmi, místo sítí technologických a informačních;
  • Adaptace – přežití podniku je založeno na anticipaci změn a nečekaných událostí;
  • Kooperativní konkurence – dynamický evoluční proces tvorby znalostí probíhá v různorodých kontextech, což vede ke vzniku diverzifikovaných forem znalostí. O jejich efektivnější využití vedou znalostní uzly (lidé, ale i obchodní jednotky) neustálou soutěž, současně je však mezi sebou sdílejí, aby na základě této spolupráce doplnily svoje chybějící odlišné charakteristiky;
  • Diferenciace – výměna znalostí a směr znalostních toků v podniku by měly probíhat mezi souvisejícími, ale diferencovanými znalostními uzly.

Kritika: Strategické zaměření podniků do budoucna, které je založené na bezprostřední „konzumaci“ znalostí a diskontinuitní změně, zasahuje celou strukturu podniku a znesnadňuje naplnění jednoho z hlavních strategických cílů podniku – mobilizaci moudrosti. Předpoklad diskontinuitní změny informačního prostředí nepřihlíží k historické dimenzi informačních fenoménů objevujících se v informačním prostředí, které jsou podle Capurra charakterizované právě tím, že nejsou diskontinuitní, ale vždy zařazené mezi minulost a současnost (viz kapitolu 1.1.1). Moudrost povstává ze soustavného a dlouhodobého zpracovávání znalostí s ohledem na jejich širší důsledky, z nichž jsou extrahovány podstatné principy, jak jednat ku prospěchu všem, a skryté vzory odhalující, na čem skutečně záleží. Moudrost staví na zkušenosti a její povaha je inkrementální.

  • Informační ekologie pracovního prostředí

Vymezení: Bonnie Nardiová a Vicki O’Day se zaměřily na sociální aspekty zavádění a fungování technologií na pracovištích. Pro tyto účely definuji informační ekologii jako „systém lidí, praktik, hodnot a technologií v konkrétním lokálním prostředí“28.  Pro hladké zapojení inovací do pracovního procesu a efektivní využití technologií je třeba vytvořit pro jejich uživatele prostor pro vyjádření vlastních hodnot, postojů a preferencí, prostor působení, v němž budou moci tito lidé ovlivnit design technologií a technologických systémů. Informační technologie je v pojetí Nardi a O’Day mapou tohoto prostoru, mapou ukazující místa, v nichž může jedinec působit na celý složitě provázaný systém. Takový přístup k informační ekologii se snaží otevřít prostor pro člověka, který využívá technologii při rozhodování a řešení svých běžných i pracovních problémů.
Účel: Cílem informační ekologie v pojetí Nardiové a O’Day je předkládat praktické podněty a vhodné strategické otázky vedoucí k motivaci zlepšovat danou informační ekologii, k odpovědnosti za použití technologie, k podpoře a cenění sociálních aktivit jako je sdílení a učení. Výsledkem podpory participace uživatelů technologií na konstrukci funkční informační ekologie se snižuje zmatek a frustrace lidí vystavených působení nových technologií, dochází k redukci jejich strachu a nespokojenost. Výsledným efektem dílčích cílů je efektivní zavádění a následné využívání technologií v souladu s etikou a stabilita prostředí daného pracoviště i přes probíhající technologické změny.
Struktura: Informační ekologii dle Nardiové a O’Day tvoří čtyři základní složky: lidé, praktiky, hodnoty a technologie. Lidé jsou stejně jako v dalších pojetích informační ekologie složkou nejdůležitější. K pochopení jejich role v dané informační ekologii je třeba zjistit, jaké zaujímají lidé postoje k technologiím, co a jak běžně dělají. Při úspěšné implementaci nových technologií do informační ekologie hrají nezanedbatelnou roli kvalifikovaní lidé – tzv. klíčové druhy, které dokážou rychle najít potenciál nových nástrojů, způsob jejich efektivního zapojení do pracovních činností a jsou schopni poskytnout podporu a radu ostatním uživatelům nových technologií. Jako příklad uvádí autorky roli knihovníka: většina jeho práce je pro uživatele knihovny neviditelná, ačkoli je naprosto nezbytná pro její fungování.29 Konkrétní informační ekologii charakterizují specifické praktiky, které lidé při zacházení s technologiemi využívají a s nimi spojené sociální vzorce a konvencemi. Mezi praktiky můžeme zahrnout všechny pracovní postupy, metody, poskytované služby, ale i taktiky odrážející hodnoty, na nichž jsou zbudované, ale např. i přesuny mezi různými místy, společné chození na oběd, zvedání telefonů a psaní emailů, pravidelná neoficiální setkání apod. Při těchto činnostech se často mohou odehrávat zásadní a přitom téměř neviditelné události. Designér může zajistit respektování těchto vzorů využitím metod participativního designu. Třetím prvkem informační ekologie jsou etické hodnoty a k nim se vážící normy. Hodnoty vytvářejí etickou dimenzi technologií, která zasahuje vše od sociálních důsledků technologií po samotnou identitu člověka jako člověka. Implementace technologií otevírá například tyto otázky: Komu budou technologie sloužit? Komu budou prospěšné? Kdo je bude kontrolovat? Do jaké míry budou reflektovat hodnoty skupiny? Jaké hodnoty budou prosazovat? Poslední složku informační ekologie tvoří samy technologie. Naše myšlení není formováno jen technologiemi, ale je vedeno a limitováno již tím, jak o technologiích mluvíme, jaké metafory používáme k zachycení našich technologických konceptů. Metafory mohou optimisticky či pesimisticky zabarvit naše myšlení, přístup a následné nakládání s nimi. Metafora technologie jako ekologie předpokládá kreativní úlohu člověka v jejím používání, vliv lokálních praktik a postupů, stejně jako jeho hodnotového žebříčku.30
Základní vlastnosti znalostní ekologie dle Nardi a O’Day31 jsou:

  • Diverzita – vyjadřuje různorodost lidí, různorodost jejich aktivit, profesí a pozic a různorodost nástrojů a technologií vstupujících do interakcí v informační ekologii. Bohatství forem je důležité pro přežití kontinuálních, stejně jako diskontinuálních změn. Ve zdravé informační ekologii se tyto různorodé formy uplatňují komplementárně;
  •  Koevoluce – vzájemný vliv sociálního a technického vývoje, v němž se aktivity lidí a k nim používané nástroje neustále vzájemně přizpůsobují. Stejně jako je neustávající proces vývoje informační ekologie, vzájemné uzpůsobení sociálního a technického není nikdy dokonalé a stále vyžaduje další pokusy o vylepšení;   
  • Systémovost – vnitřní provázanost jednotlivých částí systému a jejich vzájemná závislost způsobují, že změny jedné části systému zasahují spojitě i všechny jeho ostatní části. Změny, které jsou nekompatibilní s některými částmi systému, se v systému neuchytí a vytrácejí se beze stopy;
  • Lokalita – provázanost technologie s konkrétním místem, kde je využívána. V každém konkrétním prostředí se použití technologie liší v závislosti na místních zvycích a místním uspořádání vztahů. Obyvatelé různých ekologií rozumí roli technologie ve svých aktivitách různě, v závislosti na tom, jak je pro ně technologie dosažitelná, jak je pro ně užitečná, jaký je rytmus práce a vzory jejího použití. Sociálně konstruovaná identita technologie se liší v jednotlivých ekologiích;
  • Klíčové druhy – nezbytná role určité profese či druhu lidí, kteří spojují dohromady ostatní lidi, technologie a praktiky v dynamický systém. Klíčový druh zaplňuje a překlenuje trhliny v informační ekologii, čímž zabraňují dezintegraci systému.

Kritika: Informační ekologie Nardiové a O’Day směřuje při správném přístupu vždy ke konvergenci technologií a harmonizaci vnitřních vztahů. Informační ekologie v tomto pojetí budí dojem bezproblémového prostoru, v němž se všichni obyvatelé svorně učí spolupracovat a utvářet systém tak, aby vyhovoval všem. Metafora ekologie je však aplikována polovičatě a idealizovaně. Bowker podotýká, že příroda má krvavé zuby a drápy (cituje při tom Darwina) a součástí ekosystémů jsou i paraziti a viry. I sami obyvatelé informační ekologie musí mnohdy bojovat o svoje přežití a jejich vlastní zájmy pak převažují zájmy organizace. Informační ekologii sužují různé druhy, které nepřispívají k jejímu prosperování, těm ovšem není v konceptu Nardi a O’Day věnována pozornost. Málo pozornosti je věnováno také dynamice moci v organizaci.32 Výtky Bowkera potvrzuje i výzkum provedený Hugo Letichem a Lucií van Mens. Při jejich analýze informačních ekologií identifikovali takové druhy lidí, kteří se pro sebe snaží zajistit individuální výhody, přežití v podniku na úkor ostatních, jejich jednání je řízeno sebeuspokojením, egoismem a snahou vykořisťovat slabší jedince. Tito jedinci jsou příkladem toho, že systém nemusí pracovat vždy sobě ku prospěchu, ale může docházet k záměrnému porušování požadované koherence. Informační ekologie jsou spíše než „předpověditelné racionální struktury, které přímí účastníci znají a (v podstatě) kontrolují,“ strukturami „emergentními […], nevědomě internalizovanými […], nevypočítatelnými a nestálými“33. Harmonizace procesu implementace technologií do pracovního prostředí předpokládá, že je třeba se vyrovnat s problémem optimální podpory učení. Ovšem ne každý obyvatel informační ekologie chce poznávat, učit se.  Strategické jednání některých obyvatel formuje dyslogickou informační ekologii, která může vést k selhání celého systému.34

  • Univerzita jako informační ekologie

Univerzitu můžeme pokládat za klasický příklad informační ekologie. V univerzitním prostředí působí široké spektrum různorodě zaměřených či specializovaných lidí, kteří využívají pro svoji práci bohatou kolekci vědeckých metod a postupů, moderních technologií a informačních zdrojů (učebnice, časopisy, kurikula, rozpisy studentů apod.).35 Aktivity na univerzitě se uskutečňují v atmosféře společně sdílených hodnot, mezi nimiž dominuje hodnota vědecké pravdy a hodnoty spojené s etikou vědecké práce a edukačního procesu. Klíčovým druhem jsou vyučující, kteří společně se studenty, výzkumníky a administrativními pracovníky tvoří většinovou část obyvatel informační ekologie univerzity. Tyto vlastnosti odpovídají konceptu informační ekologie pracovního prostředí, v němž je s univerzitou jako informačním prostředím explicitně počítáno. Při svých aktivitách využívají lidé na univerzitách různorodé informační zdroje, které si obstarávají pomocí různě náročných informačních procesů a sami produkují nové znalosti ve formě informačních produktů a kognitivních artefaktů. Různorodé informační aktivity a hodnoty konstituují informační kulturu univerzity. Informační ekologie univerzity je rozčleněna na jednotlivé fakulty, které požívají jistého stupně autonomie. Obory na těchto fakultách se musejí přizpůsobovat dynamice externího prostředí, které je pro každý jednotlivý obor odlišné. U každého oboru pak můžeme identifikovat jinou konfiguraci informačních vztahů, což nás opravňuje mluvit o nich jako o informační ekologii sui generis. Je ovšem třeba rozlišit, co je součástí informační ekologie oboru, a co ji přesahuje. Výzkumy a vývoj aplikačních řešení na oboru se odehrávají ve dvou světech současně: v lokálním prostředí fakulty či univerzitního kampusu a v síti neoficiálních vztahů oborové výzkumné komunity, která přesahuje hranice univerzity.36 Kontext výzkumných praktik navíc nevyplývá z informační ekologie, ale je jí zprostředkováván. Výzkumné aktivity jsou řízeny a omezovány externími granty a výzkumnými projekty samotné univerzity, informační služby a zdroje jsou službami a zdroji institucionálními37 (např. knihovna nepatří do informační ekologie oboru, ale patří k informační ekologii celé instituce). Obor jako informační ekologie je pak pevně zasazen do systému fakulty a celé univerzity, které tvoří jeho organizační prostředí. Informační kultura oboru se však od kultury instituce odlišuje, neměla by s ní však být v rozporu. Jedinečnost informační kultury oboru vyplývá ze specifik informačního chování, typického pro jednotlivé obory, stejně jako důrazů informační strategie. Obor se vyvíjí jako síť lidí zapojených do učících se a pracovních komunit, tedy dvou světů, z nichž do jeho informačního prostředí proudí konverzacemi a zaznamenáním diskurzu přes sociální a technologické sítě řada nových podnětů a poznatků, které formují jeho znalostní síť. I v případě konceptu informační ekologie v informačním managementu lze popsaný koncept využít, ovšem s jistými obtížemi, jelikož je nezbytná zvýšená obezřetnost při zařazování složek informační ekologie do informačního, organizačního a vnějšího prostředí. Jako vhodnější se jeví koncept informační ekologie v managementu znalostním, v jehož rámci je snazší analyzovat rozsáhlé komunikační sítě spolupracujících odborníků a učících se komunit, například aplikací metod analýzy sociálních sítí. Menší uplatnění má koncept Floridiho inforsféry a filosofický koncept Capurrův. Druhý jmenovaný však lze využít při řešení palčivé otázky informačního přetížení pedagogických pracovníků jako problému s informačním znečištěním univerzitního prostředí.  

Závěr

Aplikací přístupu informační ekologie na zvolený studijní obor lze zviditelnit konfiguraci jeho vnitřní struktury v celostním kontextu. V případě informační vědy a knihovnictví je tento přístup obzvláště výhodný, jelikož umožňuje propojit jeho sociálně-humanitní orientaci s novými technologiemi vstupujícími do jeho praxe a sledovat vliv jejich konfigurace na utváření informační kultury podporující učení a osvojování vhodných pracovních návyků při zacházení s informačními a znalostními technologiemi. Aplikací kvantitativních a kvalitativních metod je možné popsat jak strukturu, tak i orientaci oborů realizujících studijní program informační studia a knihovnictví. Na základě předložené analýzy lze jako optimální doporučit využití konceptu informační ekologie pracovního prostředí v kombinaci s konceptem ze znalostního, případně i informačního managementu.

 

Poznámky

1 FEATHER, John – STURGES, Paul (Eds.) International Encyclopedia of Information and Library Science. 2nd ed. London : Routlegde, 2003. ISBN 0-415-25901-0. S. 255.

2 PERRAULT, Anne Marie. The School as an Information Ecology: A Framework for Studying Changes in Information Use. School Libraries Worldwide. 2007, Vol. 13, No. 2, str. 49 – 62; STEINEROVÁ, Jela. Informačná ekológia – využívanie informácií srdcom. ITlib. Informačné technológie a knižnice. 2009, roč. 13, č. 2, str. 4 – 16.

3 CAPURRO, Rafael. Towards an Information Ecology [online]. In WORMELL, I. (ed.). Information Quality. Definitions and Dimensions. London : Taylor Graham, 1990. Str. 122 – 139. [cit. 2010-08-02].   Dostupný z: <http://www.capurro.de/nordinf.htm>.  

4 CAPURRO, Rafael. Towards an Information Ecology [online]. In WORMELL, I. (ed.). Information Quality. Definitions and Dimensions. London : Taylor Graham, 1990. Str. 122 – 139. [cit. 2010-08-02].
Dostupný z: <http://www.capurro.de/nordinf.htm>.

5 CAPURRO, Rafael. Towards an Information Ecology [online]. In WORMELL, I. (ed.). Information Quality. Definitions and Dimensions. London : Taylor Graham, 1990. Str. 122 – 139. [cit. 2010-08-02].
Dostupný z: <http://www.capurro.de/nordinf.htm>.

6 CAPURRO, Rafael. On Floridi’s Metaphysical Foundation of Information Ecology. Ethics and Information Technology. 2008, Vol. 10, No. 2-3, str. 167 – 173.

7 FLORIDI, Luciano. Information Ethics: An Environmental Approach to the Digital Divide. Philosophy in the Contemporary World. 2002, Vol. 9, No. 1, str. 39.

8 FLORIDI, Luciano. Information Ethics: On the Philosophical Foundation of Computer Ethics. Ethics and Information Technology. 1999, Vol. 1, Iss. 1, str. 44. 

9 V org. „object-oriented“. V rámci filosofického diskurzu dáváme přednost spojení „bytí jsoucen“ před spojením „bytí objektů.“

10 FLORIDI, Luciano. Information Ethics: An Environmental Approach to the Digital Divide. Philosophy in the Contemporary World. 2002, Vol. 9, No. 1, str. 40. Pojem „atopic“, přeložený zde jako bezpředmětnost, Floridi v textu dále nevysvětluje.

11 CAPURRO, Rafael. On Floridi’s Metaphysical Foundation of Information Ecology. Ethics and Information Technology. 2008, Vol. 10, No. 2-3, str. 171.

12 DAVENPORT, Thomas H. – PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. New York : Oxford University Press, 1997. 255 s. ISBN 0-19-511168-0.

13 DAVENPORT, Thomas H. – PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. New York : Oxford University Press, 1997. ISBN 0-19-511168-0. Str. 10-11.

14 STEINEROVÁ, Jela. Informačná ekológia – využívanie informácií srdcom. ITlib. Informačné technológie a knižnice. 2009, roč. 13, č. 2, str. 4 – 16; JONES, Peter H. Information Practices and Cognitive Artifacts in Scientific Research. Cognition Technology and Work. 2005, Vol. 7, No. 2, str. 88 – 100.           

15 DAVENPORT, Thomas H. – PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. New York : Oxford University Press, 1997. ISBN 0-19-511168-0. Str. 26.

16 STEINEROVÁ, Jela. Informačná ekológia – východiská a princípy. In Knižničná a informačná veda. Library and Information Science. Zborník FiFUK. Roč. 22. Bratislava: Univerzita Komenského, 2009. ISBN 80-223-1728-4. Str. 8.

17 Podle DAVENPORT, Thomas H. – PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. New York : Oxford University Press, 1997. ISBN 0-19-511168-0. Str. 29 – 33.

18 CAPURRO, Rafael. Towards an Information Ecology [online]. In WORMELL, I. (ed.). Information Quality. Definitions and Dimensions. London : Taylor Graham, 1990. Str. 122 – 139. [cit. 2010-08-02].
Dostupný z: <http://www.capurro.de/nordinf.htm>.

19 Podle LETICHE, Hugo – MENS, Lucie van. Dyslogistic Information Ecologies. Management Learning. 2003, Vol 34, No. 3, str. 330.

20 MALHOTRA, Yogesh. Knowledge Management for Organizational White-Waters: An Ecological Framework. BRINT [online]. 1999 [cit. 2010-03-09].
Dostupné z: <http://www.brint.com/papers/ecology.htm>.

21 PÓR, George. Nurturing Systemic Wisdom Through Knowledge Ecology. The Systems Thinker. 2000, Vol. 11, No. 8, str. 3.

22 PÓR, George. Nurturing Systemic Wisdom Through Knowledge Ecology. The Systems Thinker. 2000, Vol. 11, No. 8, str. 1.

23 MALHOTRA, Yogesh. Information Ecology and Knowledge Management: Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments. In KIEL, Douglas L. (Ed.). Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS): Knowledge management, Organizational Intelligence and Learning, and Complexity. Oxford : Eolss Publishers, 2002. ISBN: 978-1-84826-913-2.

24 PÓR, George. Nurturing Systemic Wisdom Through Knowledge Ecology. The Systems Thinker. 2000, Vol. 11, No. 8, str. 1-5.

25 Podle PÓR, George. Nurturing Systemic Wisdom Through Knowledge Ecology. The Systems Thinker. 2000, Vol. 11, No. 8, str. 1 – 4.

26 LI, Junjun – SUN, Jianjun – CHEN, Haimin. Organizational Knowledge Architecture: in the Perspective of Knowledge Ecology. In International Conference on Wireless Communications, Networking and Mobile Computing (WiCom). Shanghai : IEEE, 2007. ISBN 978-1-4244-1311-9. Str. 5420.

27 Podle MALHOTRA, Yogesh. Information Ecology and Knowledge Management: Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments. In KIEL, Douglas L. (Ed.). Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS): Knowledge management, Organizational Intelligence and Learning, and Complexity. Oxford : Eolss Publishers, 2002. ISBN: 978-1-84826-913-2.

28 NARDI, Bonnie A. – O’DAY, Vicki L. Information Ecologies: Using Technology with Heart. Cambridge : MIT Press, 1999. ISBN 0-262-14066-7. Str. 49.

29 Viz NARDI, Bonnie A. – O’DAY, Vicki L. An Ecological Perspective on Digital Libraries. In BISHOP, Ann Peterson – HOUSE Nancy A. Van – BUTTENFIELD, Barbara P. (Eds.). Digital Library Use: Social Practice in Design and Evalution. Cambridge : MIT Press, 2003. Str. 65 – 82.

30 Ibid, str. 65 – 70.

31 Podle NARDI, Bonnie A. – O’DAY, Vicki L. Information Ecologies: Using Technology with Heart. Cambridge : MIT Press, 1999. ISBN 0-262-14066-7. Str. 51 – 56.

32 BOWKER, Geoffrey C. Bonnie Nardi and Vicki O’Day, Information Ecologies: Using Technology with Heart – Book Review. Computer Supported Cooperative Work. 2001, Vol. 10, No. 1, str. 143 – 145.

33 LETICHE, Hugo – MENS, Lucie van. Dyslogistic Information Ecologies. Management Learning. 2003, Vol 34, No. 3, str. 339.

34 LETICHE, Hugo – MENS, Lucie van. Dyslogistic Information Ecologies. Management Learning. 2003, Vol 34, No. 3, str. 329 – 347.

35 PERRAULT, Anne Marie. The School as an Information Ecology: A Framework for Studying Changes in Information Use. School Libraries Worldwide. 2007, Vol. 13, No. 2, str. 49 – 62.

36 Podle JONES, Peter H. Information Practices and Cognitive Artifacts in Scientific Research. Cognition Technology and Work. 2005, Vol. 7, No. 2, str. 89.

37 JONES, Peter H. Information Practices and Cognitive Artifacts in Scientific Research. Cognition Technology and Work. 2005, Vol. 7, No. 2, str. 92 – 93.

 

Použitá literatura :

BOWKER, Geoffrey C. Bonnie Nardi and Vicki O’Day, Information Ecologies: Using Technology with Heart – Book Rview. Computer Supported Cooperative Work. 2001, Vol. 10, No. 1, str. 143 – 145.

CAPURRO, Rafael. On Floridi’s Metaphysical Foundation of Information Ecology. Ethics and Information Technology. 2008, Vol. 10, No. 2-3, str. 167 – 173.

CAPURRO, Rafael. Towards an Information Ecology [online]. In WORMELL, I. (ed.). Information Quality. Definitions and Dimensions. London : Taylor Graham, 1990. Str. 122 – 139. [cit. 2010-08-02]. Dostupný z: <http://www.capurro.de/nordinf.htm>. 

DAVENPORT Thomas H. – PRUSAK, Laurence. Information Ecology: Mastering the Information and Knowledge Environment. New York : Oxford University Press, 1997. 255 s. ISBN 0-19-511168-0.

FEATHER, John – STURGES, Paul (Eds.) International Encyclopedia of Information and Library Science. 2nd ed. London : Routlegde, 2003. 688 s. ISBN 0-415-25901-0.

FLORIDI, Luciano. Information Ethics: An Environmental Approach to the Digital Divide. Philosophy in the Contemporary World. 2002, Vol. 9, No. 1, str. 39 – 45.

FLORIDI, Luciano. Information Ethics: On the Philosophical Foundation of Computer Ethics. Ethics and Information Technology. 1999, Vol. 1, No. 1, str. 37 – 56. 

JONES, Peter H. Information Practices and Cognitive Artifacts in Scientific Research. Cognition Technology and Work. 2005, Vol. 7, No. 2, str. 88 – 100.

LETICHE, Hugo – MENS, Lucie van. Dyslogistic Information Ecologies. Management Learning. 2003, Vol 34, No. 3, str. 329 – 347

LI, Junjun – SUN, Jianjun – CHEN, Haimin. Organizational Knowledge Architecture: in the Perspective of Knowledge Ecology. In International Conference on Wireless Communications, Networking and Mobile Computing (WiCom). Shanghai : IEEE, 2007. Str. 5419 – 5422. ISBN 978-1-4244-1311-9.

MALHOTRA, Yogesh. Information Ecology and Knowledge Management: Toward Knowledge Ecology for Hyperturbulent Organizational Environments. In KIEL, Douglas L. (Ed.). Encyclopedia of Life Support Systems (EOLSS): Knowledge management, Organizational Intelligence and Learning, and Complexity. Oxford : Eolss Publishers, 2002. ISBN: 978-1-84826-913-2.

MALHOTRA, Yogesh. Knowledge Management for Organizational White-Waters: An Ecological Framework. BRINT [online]. 1999 [cit. 2010-03-09]. Dostupné z: <http://www.brint.com/papers/ecology.htm>. 

NARDI, Bonnie A. – O’DAY, Vicki L. An Ecological Perspective on Digital Libraries. In BISHOP, Ann Peterson – HOUSE Nancy A. Van – BUTTENFIELD, Barbara P. (Eds.). Digital Library Use: Social Practice in Design and Evaluation. Cambridge : MIT Press, 2003. Str. 65 – 82.

NARDI, Bonnie A. – O’DAY, Vicki L. Information Ecologies: Using Technology with Heart. Cambridge : MIT Press, 1999. 232 s. ISBN 0-262-14066-7.

PERRAULT, Anne Marie. The School as an Information Ecology: A Framework for Studying Changes in Information Use. School Libraries Worldwide. 2007, Vol. 13, No. 2, str. 49 – 62.

PÓR, George. Nurturing Systemic Wisdom Through Knowledge Ecology. The Systems Thinker. 2000, Vol. 11, No. 8, str. 1–5.

STEINEROVÁ, Jela. Informační ekológia – východiská a princípy. In Knižničná a informačná veda. Library and Information Science. Zborník FiFUK. Roč. 22. Bratislava: Univerzita Komenského, 2009. Str. 7 – 30. ISBN 80-223-1728-4.

STEINEROVÁ, Jela. Informačná ekológia – využívanie informácií srdcom. ITLib. Informačné technológie a knižnice. 2009, roč. 13, č. 2, str. 4 – 16.

 


Zdieľať: