Elektronické systémy kulturního dědictví
Hlavné články|
Anotace Článek se věnuje problematice elektronických systémů kulturního dědictví a zpřístupňování tohoto dědictví ve webovém prostředí. Provádí charakteristiku a rozdělení těchto systémů, představuje hlavní organizace a konference angažující se v dané problematice, stručně charakterizuje aktuální aktivity v této oblasti ve světě i v České republice. V závěru je uvedeno pro příklad devatenáct systémů zpřístupňujících kulturní dědictví různého zaměření a náplně. Pojem “kulturní dědictví” (“Cultural Heritage”, “Die kulturelles Erbe”) je dnes na poli knihovnictví a informační vědy vyslovován poměrně často, třebaže je ještě termínem v oblasti informační vědy teoreticky nezakotveným. B. Fielden a Jukka Jokilehto definují kulturní dědictví ve velmi širokém smyslu jako “evidenci lidské činnosti a výtvorů v jisté době”.1 Světové kulturní dědictví je však také svědectvím pokroku a vývoje lidstva, dokumentuje jeho duchovní a kulturní zrání, vývoj jazyka, umění a vědy. Jedná se o památky literární a vědecké historie, umělecké artefakty, památky na politické i osobní každodenní dějiny člověka. Toto bohatství je uchováváno v depozitářích knihoven, muzeí a archivů, které pracují již od počátku 90. let na jeho digitalizaci. Cílem jejich činnosti je “zakonzervovat” digitální obraz těchto památek, není-li v silách odborníků učinit tak přímo u originálů. Dnešní informační a komunikační technologie se schopností dlouhodobého uchovávání dat umožňují navíc i široké zpřístupnění těchto digitalizovaných kopií v rámci informačních elektronických systémů kulturního dědictví (cultural heritage systems, dále také jako “CHS”). U klasických dokumentů navíc může kvalitní digitální kopie posloužit jako matrice sloužící k “novému” tisku dokumentu. Historie digitalizace a zpřístupňování kulturního dědictví nesahá příliš daleko. První aktivity v oblasti CHS ve světě se začali objevovat na počátku 90. let 20. stol. V ČR bychom mohli považovat za počátek rok 1992, kdy Národní knihovna České republiky vstoupila do programu UNESCO “Memory of the World” (viz dále). Postupně se začaly objevovat další digitalizační a integrační snahy o zpřístupnění a uchovávání kulturního bohatství ve webovém prostředí. Elektronické systémy kulturního dědictví jsou elektronické databázové systémy sdružující digitální kopie hmotného kulturního dědictvía zpřístupňující je:
Tyto systémy je možno rozdělit dle dvou kritérií, tj. dle území, regionu či oblasti, jejíž památky digitálně zpřístupňují a podle náplně, kterou systémy zpřístupňují. Systémy CHS obsahují digitální obrazové či zvukové kopie, jejichž originálními předlohami jsou:
Máme-li se podívat na elektronické systémy kulturního dědictví z pohledu systémové vědy, můžeme komponenty a faktory působící v této oblasti specifikovat takto: Vstupy do systému: dokumenty a artefakty všech druhů podléhající skáze díky opotřebování, stáří materiálu či dokumenty ohrožené válečnými konflikty a přírodními katastrofami, dále lidská a elektrická energie; Procesy a činnosti: návrh dokumentu k “záchraně”, rozhodování, skenování, přepis, fotografování, popis dokumentu, zařazování do depozitáře, zabezpečení dlouhodobého uchovávání dat, tvorba systému, udržování systému a aktualizace; Výstupy: on-line systém v prostředí WWW, CD-ROM (+ klasické papírové publikace názorné a informační); Okolí systému a faktory působící na systém celkový: kulturní instituce, ostatní státní i soukromé instituce, čas, ekologické, ekonomické, povětrnostní aj. přírodní vlivy, politická situace, finanční možnosti digitalizující instituce, počítačové a informační technologie a metody zaznamenávání a uchovávání dat, nutnost migrace dat, informovanost a informační vzdělanost potencionálních uživatelů systému, poptávka po konkrétních informacích, vývoj věd, výše národního důchodu; Technika: počítače, servery, skenery, digitální fotoaparáty, pomocná technika a zařízení; Účastníci systému samotného: Tvůrci a zadavatelé: muzea, knihovny, archivy, mezinárodní organizace ochrany kulturního dědictví, státní zákonodárné organizace Uživatelé: studenti, profesionálové v oboru, pedagogové, náhodní uživatelé, vzdělávací organizace (zpětně tvůrci). Technické parametry CHS a technologie užívané při jejich tvorbě Elektronické systémy kulturního dědictví jsou budovány jako digitální knihovny. Jejich jádrem jsou databáze obsahující digitální objekty – kopie hmotného kulturního dědictví. Tyto kopie jsou pořizovány:
Originální dokument je zde tedy reprezentován datovými soubory. Technické parametry Protože elektronické systémy zpřístupňující kulturní dědictví jsou nedílně propojeny s digitalizací kulturního dědictví, doporučuji pro bližší informace ohledně technických a technologických parametrů nahlédnout doporučující dokumenty typu “guide” (angl.”průvodce”) těch organizací, které se tématikou digitalizace kulturního dědictví zabývají. Především organizace UNESCO, IFLA a (dále zmiňované) NINCH. Digitalizace je problematika sama pro sebe, tedy pouze velmi stručně, co se týká CHS. V současné době je vrcholem užívání formátu XML, který umožní poměrně snadnou práci se systémem, pro nejbližší budoucnost se počítá i s novým formátem METS, stále se však pracuje také na bázi HTML a SGML. Identifikačními metadaty jsou DC Metadata Set, EAD pro archivní materiály, CIDOC, popřípadě další specializovaná metadata. Komunikačními formáty umožňujícími komunikaci a práci s dokumenty v systému je formát OAI-PMH a protokol Z39.50. Formáty umožňující uchovávání a otvírání zvukových záznamů: MPEG, WAV, WAVE. Formáty umožňující uchovávání a otevírání souborů obrazových: JPG/JPEG, GIF, TIFF. Důležitou otázkou je zde samozřejmě komprimace souboru, barva a schopnost rozlišení obrazového prvku. Systémy nabízejí různé možnosti rozlišení obrazu dle toho, za jakým účelem bude zobrazení sloužit. Trendem a cílem vývoje CHS je interoperabilita (propojitelnost) systémů, mezioborová spolupráce a výzkum. Organizace spojené s digitalizací a CHS Protože, jak bylo řečeno již na počátku příspěvku, je digitalizace a zpřístupňování kulturního dědictví v prostředí internetu dnes velmi aktuálním tématem, existuje velké množství organizací, které se věnují této tématice. Jmenuji pouze ty nejvýraznější z nich: NINCH – National Initiative for a Networked Cultural Heritage DigiCULT Cultural Heritage Language Technologies Consortium for the Computer Interchange of Museum Information CIMI Digital Preservation Coalition Konference týkající se CHS Každoročně se pořádá řada konferencí a setkání, která mají za úkol pozdvihnout a zlepšit technickou ECHIM – International Cultural Heritage Informatics Meeting Sistemi Digitali Integrati Multitarget per i Beni Culturali (Multitarget Integrated Digital Systems for Cultural Heritage) Globalization, Digitization, Access, and Preservation of Cultural Heritage Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě Odborníci oblasti CHS ve světě: Co se týče odborného zastoupení ve světě, zmiňuji tři jména, která se nejvíce objevují ve výše zmíněných aktivitách. Jsou to: Seamus Ross – ředitel Humanities Computing and Information Management na University of Glasgow, vedoucí HATII (Humanities Advanced Technology and Information Institute). Je také výkonným ředitelem ERPANET (Electronic Resource Preservation and Network) a European Commission Funded Aktivity, která se zabývá ochranou kulturního dědictví a problematikou digitálních objektů. Vedoucí partner The Digital Culture Forum, které pracuje na výzkumu technologií v oblasti kulturního dědictví. Abdelaziz Abid – Hlavní vedoucí světového programu UNESCO ”Memory of the World” pro ochranu a zpřístupnění dokumentárního a historického dědictví, je také vedoucím programů zpřístupnění informací z knihoven, digitální ochranu, informační politiku a vzdělávání v knihovnách. David Green – Zakládající výkonný ředitel National Initiative for a Networked Cultural Heritage (NINCH – viz výše), člen komise Art, Technology and Intellectual Property steering committee of the American Assembly a člen dalších institucí. V České republice považuji za hlavní odborníky Mgr. Adolfa Knolla, Ing. Stanislava Psohlavce a PhDr. Zdenka Uhlíře, kteří pracují na největší iniciativě digitalizace kulturního dědictví v České republice – programu Memoriae Mundi Series Bohemica Národní knihovny ČR, a PhDr. Bohdanu Stoklasovou pracující mimo jiné v oblasti problematiky dlouhodobého uchovávání digitálních dat. Mimo půdu Národní knihovny ČR bych zmínila Ing. Martina Lhotáka, který pracuje na projektech digitalizace probíhajících v rámci Akademie věd ČR. Vynechala jsem jistě množství dalších profesionálů podílejících se na projektech digitalizace v České republice, za což se omlouvám. Digitalizace a CHS ve vyučovacích osnovách škol oboru informační věda a knihovnictví Protože prostorová kapacita tohoto článku je omezená a otázka současné situace v oblasti výuky zmiňované tématiky na školách informační vědy a knihovnictví by vydala na kapitolu sama osobě, odkáži zde čtenáře na pramen, který pojednává o plánovaných osnovách dané tématiky – European Curriculum Reflections on Library and Information Science Education (1). Tento zdroj podává informace o současné situaci ve výuce oboru a je i návodem na co se soustředit při tvorbě vyučovacích osnov digitalizace kulturního dědictví. Současné aktivity CHS Zmíním stručně pouze tři nejrozsáhlejší projekty CHS ve světě, veškeré další informace si může čtenář vyhledat na portálech systémů samotných: Memory of the World Programme je program mezinárodní organizace UNESCO, na němž započaly práce v roce 1992. Zajímavý je zde mimo jiné “rozcestník” digitalizovaného kulturního dědictví, který byl vytvořen ve spolupráci UNESCO s IFLA, z něhož je možné otevřít si 293 digitálních knihoven. Tento je k nahlédnutí na adrese: http://www.unesco.org/webworld/digicol/. ČR se tohoto programu od počátku účastní se svým projektem Memoriae Mundi Series Bohemica NK ČR (program digitálního zpřístupnění a ochrany kulturního dědictví na území ČR). V roce 2005 byla NK ČR za mimořádný přínos do Memory of the World Programme oceněna mezinárodním oceněním UNESCO Jikji. The European Library je portál nabízející přístup k digitálním i klasickým informačním zdrojům ze 45 národních knihoven Evropy (některé zdroje jsou placené), tedy i k digitalizovaným vzácným dokumentům. Realizace tohoto projektu Evropské komise probíhala v letech 2001 – 2004. V roce 2008 má TEL obsahovat 2 000 000 digitálních kopií. Důraz je zde kladen na vícejazyčný přístup. The Library of Congress American Memory je rozsáhlým komplexním projektem dokumentujícím historii amerického kontinentu. Jeho “stavba” probíhala v letech 1990 – 1994. Dnes systém obsahuje 9 000 000 digitálních kopií všech druhů dokumentů rozdělených do 18 tématicky členěných sbírek. Největším projektem v ČR je již zmiňovaný projekt Digitální knihovna NK ČR a jeho součásti probíhající v rámci programu VISK6 a VISK7 – Manuscriptorium a Kramerius (o těchto projektech je možno nalézt velké množství literatury klasické i elektronické, nebudu je tedy zde rozebírat). Za další projekty jmenuji např. People for Europe (v evropském projektu je zde zapojeno Národní muzeum v Praze), zajímavé jsou projekty Knihovny AV ČR a další. Aktuální aktivity je vždy možné nahlédnout na stránkách Konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2006. Závěrem Dne 24. srpna 2006 vydala Evropská komise, která se zabývá mimo jiné koordinací a jakousi standardizací v problematice CHS v Evropě, nejnovější doporučení týkající se digitalizace, online zpřístupnění evropského kulturního a vědeckého dědictví a jeho ochrany pomocí digitalizace3. Toto doporučení se snaží řešit nebo rozvinout otázku autorských práv, strategie uchovávání digitalizovaných dokumentů, nutnost vytvoření politiky uvnitř států EU ohledně tohoto uchovávání, finanční otázky, výběr dokumentů k digitalizaci, výzkum technologií, důležitost koordinace a kooperace. Problém záchrany kulturního bohatství je, jak vyplývá i z tohoto doporučení, problémem nadčasovým, je neustálou potřebou. Je třeba stanovit si priority dokumentů k digitalizaci a především spolupracovat. Aktivity by se měly do budoucna rozšiřovat co do šíře mezinárodní a prohlubovat co do hloubky depozitářů tak, jak to navrhuje Evropská komise. Tento článek mohl podat pouze stručné představení problematiky elektronických systémů kulturního dědictví. Pro doplnění je možno obrátit se na stránky výše zmíněných organizací či níže uvedených systémů kulturního dědictví. Je to pouze malý zlomek existujících systémů, poskytne však možnost udělat si představu, v jaké tématické šíři se lze v rámci těchto systémů pohybovat. Pro nahlédnutí více systému doporučuji výše zmíněný DIGICOL. Mandragore (http://mandragore.bnf.fr) Francouzský systém obsahující a zpřístupňující databázi iluminací středověkých tisků. Vytvořila, spravuje a zpřístupňuje ho Národní knihovna Francie. Databáze systému obsahuje miniaturní iluminace ze středověkých rukopisů z orientálních sbírek NBF. Down of Western Printing – INCUNABULA Semarch National Archives and Records Administration (NARA), Archival Information Locator (NAIL) Lietuvos kultűros paveldo Tűkstantmečio virtualit paroda Chartres – Cathedral of Notre-Damme Motley Collection of Theatre and Costume Scotland´s Pages: Scotland´s Written History Historic Cities The Gertrude Beel Project George Washington Manuscripts at the University of Pittsburgh Albert Einstein Archives Japanese Ex-libris Stamps Gutenberg Digital Galileo´s Manuscripts Glasgow University Library, Exhibition from Speciál Collections University of Dundee, The Drawn Evidence The Oriental Institute, The University of Chicago, Persepolis and Ancienit Iran Mississipi State University Libraries, Charles H. Templeton Sheet Music Collection
Použitá literatura a další materiály k bližšímu studiu: European Curriculum Reflections on Library and Information Science Education [online]. Denmark: The Royal School of Library and Information Science, c 2005. ISBN – 87-7415-292-0. 241 s. Dostupný také z WWW: http://www.kf.vu.lt/site_files_doc/LIS_Bologna.pdf TANNER, S; DEEGAN, M. Exploring Charging Models for Digital Cultural Heritage in Europe. D-Lib Magazine [online]. 2003, no. 5 [cit. 2006-02-06]. Dostupný z WWW: http://www.clir.org/pubs/reports/pub80-smith/pub80.pdf SPINK, A.; COOL, C. Education for Digital Libraries. D-Lib Magazine [online]. 1999, no. 5 [cit. 2006-02-06]. Dostupný z WWW: http://www.dlib.org/dlib/may99/05spink.html TANNER, S; DEEGAN, M. Exploring Charging Models for Digital Cultural Heritage in Europe. D-Lib Magazine [online]. 2003, no. 5 [cit. 2006-02-06]. Dostupný z WWW: http://www.clir.org/pubs/reports/pub80-smith/pub80.pdf
1 FIELDEN, B.; JUKKA, J. Pasaulio kulturos paveldo vietu bei vietoviu prieziuros Aires. Vilnius, 1998. In European Curriculum Reflections on Library and Information Science Education… S. 44. 2 Tyto systémy jsou z principu zpřístupňované zdarma, u některých systémů je však přísná licenční politika (např. Manuscriptorium NK ČR, přístupné na stránce: http://www.manuscriptorium.com/Site/CZE/default_cze.asp. 3 Tento dokument vznikl v návaznosti na “i2010: Digital Libraries Initiative” i2010: Digitální knihovny – strategie. Jejím cílem je usnadnit používání informačních technologií a evropských informačních zdrojů a dosáhnout tímto způsobem ekonomického růstu, zvýšení zaměstnanosti a zlepšení životních podmínek v Evropě. Využít potenciál evropského kulturního dědictví pro studium, práci a zábavu. |