Informace – Komunikace – Věda – Výzkum

Hlavné články / Main Articles

Charakteristiky vědecké komunikace se vyvíjí a postupně mění. Nové komunikační a webové technologie urychlují výměnu a využití informací a poznatků a eliminují časové a geografické bariéry. Tento článek se věnuje novým komunikačním nástrojům a technologiím a uvádí konkrétní příklady aplikací z oblasti vědy a výzkumu.

 

Úvod

Charakteristiky vědecké komunikace se vyvíjí a postupně mění. Tradiční vědecké sdělení – časopisecký článek – je sice pořád ”zlatým standardem” komunikace mezi vědci, nicméně je stále více doplňováno a místy i nahrazováno novými komunikačními médii, která s sebou přinášejí procesy elektronizace, digitalizace a přibližování internetu stále většímu množství lidí jak co do fyzické dostupnosti, tak z hlediska možností jeho využívání a spoluvytváření, dnes např. i díky službám a aplikacím tzv. Webu 2.0.

Tradiční tok vědecké komunikace (scientific communication flow) založený na postupných, vzájemně navazujících krocích s dlouhými časovými prodlevami mezi jednotlivými instancemi se postupně přesouvá do virtuálního prostoru [1] charakterizovaného žádnými nebo relativně malými časovými i fyzickými omezeními.

Elektronické publikování , jeden z hlavních fenoménů vyjadřujících vliv internetu a nových technologií na vědeckou komunikaci, je obvykle spojováno s vědeckými časopisy, a to jak s tradičními, na předplatném založenými periodiky, tak v poslední době stále více i s volně dostupnými seriály vznikajícími v rámci hnutí za otevřený přístup k vědeckým informacím (open access movement). Daň za zatím obvykle nižší impakt faktor v takových otevřeně přístupných časopisech je zde vyvažována výhodou jejich snadné dostupnosti a potažmo vyšší citovaností článků v nich zveřejněných [2]. Je-li cílem vědce sdělování výsledků práce, pak tyto časopisy, které nekladou licenční bariéry, jsou pro něj velmi přitažlivou platformou. Autoři, kteří s hnutím za otevřený přístup k vědeckým informacím sympatizují nebo jej i aktivně podporují, dnes tvoří již velmi početnou skupinu. Časopisů z této kategorie je dnes k dispozici již velká řada. Například v rámci Public Library of Science (www.plos.org) vychází hned několik respektovaných titulů: PLoS Biology, PLoS Medicine, PLoS Computational Biology, PLoS Genetics, PLoS Pathogens, PLoS Clinical Trials, PLoS ONE a PLoS Neglected Tropical Diseases. Hnutí za otevřený přístup k vědeckým informacím se však dnes již neomezuje pouze na časopisecké články. Postupně vznikají také otevřeně přístupné odborné knihy a učebnice, např. v rámci projektu Free Books 4 Doctors (www.freebooks4doctors.com).

Kromě výše uvedeného přesahuje elektronické publikování díky možnostem internetu stále více také do dalších forem formální i neformální vědecké komunikace.

Z formálních forem uveďme kromě dnes již běžně rozšířených elektronických periodik publikujících originální a přehledové články například službu nakladatelství Nature umožňující elektronické publikování tzv. preprintů v Nature Precedings (http://precedings.nature.com). Kromě funkcí známých z jiných elektronických seriálů Nature Precedings implementují i prvky typické pro Web 2.0, jakými jsou hlasování uživatelů pro nebo proti příspěvku a jejich kategorizace pomocí uživateli zvolených klíčových slov (tzv. tagů), viz obr. 1. Zveřejňovány mohou být předběžné výsledky výzkumu nebo dodatečné nálezy ve formě prezentací, posterů, technických zpráv a nepublikovaných manuskriptů. Uvedený systém tak umožňuje další zrychlení šíření nových výsledků, teorií a názorů a navíc usnadňuje jejich podchycení pomocí snadné archivace, vyhledávání a citování. Rovněž elektronické verze oficiálních zpráv z výzkumných úkolů a grantů jsou dnes v řadě případů archivovány tak, aby byly badatelům k dispozici. Příkladem je americká národní databáze CRISP (Computer Retrieval of Information on Scientific Projects, http://crisp.cit.nih.gov), což je kolekce biomedicínských výzkumných projektů realizovaných na univerzitách, v nemocnicích a v dalších vědecko-výzkumných institucích. Abstrakty více než 1,5 miliónů doktorských dizertačních prací (převážně z USA a Kanady) včetně plných textů prvních 24 stran dizertací od roku 1998 zase nabízí databáze ProQuest Digital Dissertations (http://proquest.com, http://wwwlib.umi.com/dissertations). Také elektronické knihy si získávají ve vědecké komunitě stále větší popularitu, a to především díky hypertextu a možnosti fulltextového prohledávání. Jako příklad uveďme elektronické knihy z bohaté kolekce MyiLibrary (www.myilibrary.com) nebo výše již zmíněné profesionální medicínské tituly vytvářené v rámci projektu Free Books 4 Doctors (www.freebooks4doctors.com). Nezapomínejme ani na patenty, které jsou dnes přístupné volně na internetu v řadě systémů, ale zejména na webových stránkách národních patentových úřadů (např. United States Patent and Trademark Office, www.uspto.gov). Patentové informace jsou na Slovensku i v České republice často nedoceňovaným informačním zdrojem, ale ti, kteří se pohybují ve špičkovém, zejména technickém nebo exaktním výzkumu, si jsou jejich významu vědomi. S příchodem patentů a ochranných známek na volný internet profesionální placené informační systémy nezanikly, ale naopak v některých případech se i posílily (za všechny např. Questel/Orbit, www.qpat.com).

papik1.jpg (210022 bytes)
Obr. 1 Nature Precedings

Oblast neformální vědecké komunikace doznala díky elektronickému textu a dosahu internetu také značných změn a posunula se z místních kuloárů vědeckých setkání (konferencí, meetingů, symposií, seminářů a workshopů) a od osobní korespondence mezi kolegy a současně přáteli (někdy nazývané jako tzv. neviditelné společenstvíinvisible college [3]) – do virtuálního prostoru bez lokálních, časových i personálních omezení, tj. do kyberprostoru, blogosféry a tzv. Community 2.0 (cyberspace college).

Jestliže internet přinesl velké zrychlení ve sdělování, sdílení a rozšiřování informací pomocí elektronických dokumentů, pak tzv. Web 2.0 tyto možnosti ještě umocnil zavedením sociálního software a sociálních médií.

Termínem sociální média jsou označovány on-line technologie a postupy, které lidé využívají ke sdílení obsahu, názorů, různých úhlů pohledů, zkušeností a médií samotných [4].

Sociální média mohou mít řadu různých forem od textu, přes obrázky až po audio a video záznamy. Pro sociální média je typická přítomnost komunikačních nástrojů, jako jsou např. diskusní skupiny a fóra, aplikace pro sdílení video záznamů, fotografií a obrázků, RSS kanály a podcasty nebo systémy pro archivaci nebo sdílení webových záložek (social bookmarks). Mezi sociální média patří kolaborativní programy (wiki), webové zápisníky (blogy) nebo portály podporující komunikaci různých zájmových a profesních skupin (social websites, social networking).

Podívejme se nyní na konkrétní příklady využití výše uvedených webových technologií a služeb ve vědě a výzkumu.

Blogy a blogosféra

Weblogy nebo zkráceně blogy patří mezi nová sdělovací a komunikační média, jejichž síla a význam jsou na vzestupu. Původně vytvářené uživateli webu jako veřejně přístupné osobní deníky či zápisníky se dnes blogy etablovaly také jako respektovaná platforma pro názory a sdělení profesionálů, vědce a výzkumníky nevyjímaje. Toto postavení blogy nezískaly náhodou. Technologie blogu může totiž sloužit k organizaci dat různého charakteru (texty, komentáře k nim, odkazy, obrázky, videa, zvuky) a jako digitální úložiště vzájemně propojených dat. Blog je ve skutečnosti velmi praktický a uživatelsky přívětivý redakční systém umožňující efektivně organizovat původně nelineárně vkládané informace a vytvářet z nich strukturovanou, dobře prohledávatelnou databázi. Je to nástroj vhodný pro komunikaci v týmech a dobrý doplňkový zdroj informací a názorů [5]. Kromě osobních blogů řady renomovaných odborníků dnes stále více nacházíme také blogy publikované významnými časopisy, jako jsou například již výše zmíněný Nature, který uvádí hned několik blogů na různá témata (Nature Blogs www.nature.com/blogs). Jiným příkladem jsou Allergy Notes – novinky z oboru alergologie a imunologie (http://allergynotes.blogspot.com), Eye on DNA – blog zaměřený na bioinformatiku a genomiku (www.eyeondna.com) nebo desítky dalších vysoce odborných blogů na portálu ScienceBlogs (http://scienceblogs.com), jehož cílem je podle jeho vlastních slov “podporovat globální dialog ve vědě a výzkumu”. Portál ScienceBlogs uvádí přední světové autory blogů z širokého pásma vědeckých disciplín a v současné době patří mezi největší on-line komunity zaměřené na vědu.

Šíření informací publikovaných na blogu může být navíc podporováno nástroji Webu 2.0, které umocňují sílu internetu pomocí aplikací podporujících sdílení informací a vytváření sítí. Jako příklad uveďme službu The Good Blogs (www.thegoodblogs.com, obr. 2), v jejímž pozadí stojí tzv. sociální software, pomocí kterého autoři blogů mohou vytvářet síť a své příspěvky tak vzájemně sdílet, propagovat a využívat buď přímo pomocí webových odkazů nebo prohlížením podle jednotlivých kategorií. Systém umožňuje rovněž implementaci vybraných blogů do osobní stránky Google, Netvibes a Windows Live, takže každý zájemce si může prohlížet nové záznamy přímo na své personalizované stránce. Ti, kteří uvedené aplikace nepoužívají, mohou přijímat nové záznamy pomocí RSS čtečky. Je zřejmé, že rychlost šíření a dostupnost informací se tím opět umocňují.

papik2.jpg (119032 bytes)

Obr. 2 Amplifikace šířená informací zveřejněných na blozích pomocí služby The Good Blogs

 

Prezentace: konference, přednáška, krátké sdělení, poster

Konference, symposia nebo semináře dnes není problém uspořádat “na dálku” (teleconferencing, videoconferencing, web conferencing, telebridges, webinars apod.) a zpřístupnit je tak daleko většímu počtu posluchačů. Vedle profesionálních a na vědeckou komunitu přímo zaměřených programů a firem se nabízejí i další možnosti. Jednou z nich je projekt Google Video (http://video.google.com), kde je možné najít velké a neustále rostoucí množství kvalitních přednášek prezentovaných renomovanými odborníky. Najdeme zde např. více než hodinovou prezentaci s názvem “DNA and the Brain” přednesenou v roce 2006 samotným spoluobjevitelem struktury deoxyribonukleové kyseliny, dr. Jamesem Watsonem. Další možností je využití video portálu AthenaWeb (www.athenaweb.org), který je přímo zaměřen na audiovizuální komunikaci v oblasti vědy a vědeckých informací.

Kratší video záznamy je možné zveřejnit nebo vyhledat na YouTube (www.youtube.com) nebo na MetaCafe (www.metacafe.com). Kdo by nerad ztrácel čas prohledáváním těchto tematicky a oborově velmi různorodých kolekcí, může využít vyhledávač ScienceHack (http://sciencehack.com), což je nástroj, který indexuje videa s vědeckou tématikou dostupná na internetu (YouTube, MetaCafe apod.) a prohledává pouze ty z nich, které byly prověřeny týmem odborníků z hlediska kvality a přesnosti uvedených informací.

Prezentace ve formě powerpointových snímků může každý uživatel internetu publikovat a jiné zase volně stahovat pomocí služby SlideShare (www.slideshare.net), totéž se týká i sdílení posterů na ePosters (www.eposters.net).

Ačkoliv některé z výše uvedených aplikací jsou určeny ke sdílení jakýchkoliv, tedy ne výhradně vědeckých prezentací, přesto nabízejí velmi zajímavá, inspirativní a aktuální sdělení na různá vědecko-výzkumná témata např. z oblasti genomiky, genetického inženýrství, tzv. post-genetické medicíny a mnoha dalších oborů.

Diskuse a názory, zájmové skupiny, nové kontakty

E-mailová adresa na autora práce je dnes běžně dostupná u většiny článků a velmi usnadňuje navázání kontaktu, diskusi na dané téma a potažmo i eventuální spolupráci. Postupně přibývají i další možnosti. Diskutovat o konkrétní práci je možné v řadě případů přímo pod článkem samotným: Vkládání názoru umožňují některé on-line verze odborných časopisů, například British Medical Journal (www.bmj.com). O jednotlivých článcích vyhledaných v databázi PubMed/MEDLINE je zase možné diskutovat na Journal Review (www.journalreview.org) nebo v systému BioWizard (www.biowizard.com, obr. 3).

papik3.jpg (250136 bytes)
Obr. 3 Systém BioWizard umožňující hlasování o článcích z databáze PubMed/MEDLINE

 

“Elektronické diskuse” s kolegou se dnes kromě e-mailové korespondence mohou odehrávat také v reálném čase pomocí softwaru Skype nebo programů pro “instant messaging”, což jsou operativní, rychlé a relativně levné způsoby kombinující výhody (i nevýhody) komunikace pomocí telefonu a e-mailu. U nás se nejčastěji setkáme s programem ICQ, ale existuje samozřejmě celá řada dalších.

S pomocí určitých webových služeb není problém najít kolegu na druhé straně zeměkoule v rámci virtuálních zájmových skupin a komunit (např. Google Groups, http://groups.google.com) nebo pomocí online sítí (např. LinkedIn, www.linkedin.com). Rovněž v rámci tzv. komunitních portálů (social websites) a na nich se soustřeďujících virtuálních komunit (např. Me, www.me.com) je možné nečekaně rozšířit řady svých kolegů a spolupracovníků (např. na www.prerounds.me.com se “scházejí” medici a absolventi lékařských fakult s cílem vyměňovat si informace a zkušenosti týkající se studia a postgraduálního vzdělávání). Profesní a zájmové skupiny je možné na těchto portálech vyhledávat a v případě, že zatím neexistují, nabízí se možnost si svoji vlastní skupinu založit.

Aktualizace informací, RSS/Atom kanály a podcasty

Odběr tištěných časopisů a jejich “hromadění na zaprášených policích v pracovnách a laboratořích”, eventuálně poctivé pravidelné docházení do univerzitní knihovny není ještě úplnou minulostí, nicméně v dnešní době je stále více doplňováno elektronickými informačními zdroji, ať už předplacenými danou institucí či dostupnými z patřičné knihovny pomocí vzdáleného přístupu. Výhody není třeba dlouze popisovat. Jednou z předností dostupnosti elektronických dokumentů ze vzdáleného přístupu je úspora času. Nicméně i ta může být ještě větší, využijeme-li další možnost Webu 2.0, kterou je příjem RSS/Atom kanálů a podcastů. Jedná se o informační zdroje ve formátu XML, které dokáží uživatele automaticky upozorňovat na nové zprávy a informace [6]. K odběru RSS/Atom kanálů je možné se přihlásit pomocí speciálního programu, který pak v pravidelných intervalech kontroluje obsah vybraných webových stránek a novinky stahuje přímo do počítače, kde je pak možné pročítat je pomocí tzv. RSS čtečky. RSS kanály dnes na internetu nabízí většina poskytovatelů často aktualizovaných informací včetně vydavatelů odborných časopisů. Existují také speciální RSS databáze a vyhledávače. Například RSS kanály pro nejnovější zprávy a články z oblasti medicíny a zdraví je možné vyhledávat v databázi MedWorm (www.medworm.com).

Kolaborativní systémy

Od komunikace je jen malý krok ke spolupráci. I tu je možné úspěšně a efektivně rozvíjet pomocí nových webových technologií. Za zmínku na tomto místě jistě stojí koncept wiki, což je označení pro internetové stránky, na jejichž spoluvytváření se může podílet každý, kdo se přihlásí do dané pracovní skupiny. Tímto způsobem mohou kooperovat jednotlivci i týmy bez ohledu na geografická omezení, přičemž výsledkem takové spolupráce jsou mnohdy velmi originální znalostní báze. Pro ilustraci využití této technologie ve vědě a výzkumu uveďme například portál OpenWetWare (http://openwetware.org), který si klade za cíl podpořit sdílení informací a zkušeností mezi vědci a výzkumnými skupinami pracujícími v oblasti biologie a biologického inženýrství. OpenWetWare poskytuje výzkumným laboratořím, individuálním pracovníkům i celým skupinám prostor pro organizaci jejich vlastních dat a výsledků práce, pro jejich sdílení a pro efektivní spolupráci s ostatními účastníky projektu. Vedle výhod plynoucích ze spolupráce samotné by přínosem do budoucna mělo být také vybudování informačního portálu přístupného pro kohokoliv, kdo se zabývá danou problematikou. Podobnou platformu pro vlastní projekty si dnes může vytvořit každý uživatel internetu, stačí si jen vybrat ze stále rozšiřující se nabídky programů (např. PBwiki, www.pbwiki.com).

Pro menší úkoly vyžadující spolupráci na textu nebo tabulkách s možností okamžité prezentace výsledku práce na internetu však vystačíme např. se službou Google Docs and Spreadsheets (http://docs.google.com), která je přístupná všem majitelům účtu na Google (tzv. Google Account mají všichni uživatelé služby Gmail, http://mail.google.com; lze si jej však založit i nezávisle na této službě).

Některé aplikace a služby jmenované v tomto článku jsou primárně zaměřené na podporu komunikace kohokoliv s kýmkoliv a o čemkoliv, nejsou tedy orientované výhradně na vědeckou komunitu, nicméně pro vědce a výzkumníky jsou otevřené stejně jako pro ostatní uživatele internetu a nabízejí tak do budoucna velmi zajímavé možnosti.

Je dobré na tomto místě upozornit na skutečnost, že na rozdíl od dříve známých jednosměrně postavených systémů (namířených od organizátora nebo autora směrem k účastníkům nebo čtenářům či posluchačům) jsou uvedené aplikace stejně jako celý Web 2.0 zcela otevřené pro aktivní účast kohokoliv a posouvají tak model komunikace “one to one” a “one to many” směrem k modelu “many to many”. Je zřejmé, že tato forma s sebou kromě svobody a demokracie přináší i slabá místa, a to především v možnosti šíření nekvalitních, zavádějících a nesprávných informací. Nicméně právě toto riziko dokáží zmíněné systémy filtrovat pomocí nástrojů umožňujících ostatním členům komunity okamžitě vyjádřit zpětnou vazbu, a to jak pomocí volného textu, který lze vkládat ve většině aplikací pod každý příspěvek, tak pomocí hlasovacích systémů (viz obr. 1 a 3), které dnes běžně bývají součástí uvedených aplikací a portálů, a zajímavým způsobem doplňují (i když samozřejmě nenahrazují) tradiční recenzní řízení (peer review).

Závěr

Díky dynamickému vývoji informačních systémů, které podporují aktivnější a rychlejší komunikaci vědeckých poznatků, a pochopitelně také díky pokrokům v oblasti webových technologií dochází k lepšímu řešení informačních potřeb společnosti, vědeckých komunit i jednotlivců. Zároveň ale vzniká větší tlak na konkurenceschopnost, na rozvoj inovačního potenciálu a dochází ke změnám informačního chování jednotlivců i celých vědeckých komunit. Výhodou jsou bezesporu sociální kontakty nezávislé na prostoru a vzdálenosti a zpřístupňování celosvětového znalostního bohatství většímu okruhu lidí. Projevují se zde globalizace, virtualizace, elektronizace, digitalizace, multimedializace a vizualizace vědecké komunikace. Zároveň se objevují větší výzvy v oblasti informační etiky, informační bezpečnosti a autorských práv. Quo vadis, vědecká komunikace?

Tato práce byla podpořena projektem 1M06014 MŠMT ČR a projektem IAA701010606 GA AV ČR.

 

Použitá literatura

[1] CASTRO, Regina C Figueiredo. Impact of the Internet on communication flow of scientific health information. Rev Saúde Pública [online]. Aug 2006, spec no. 40, s. 57-63.[cit. 2007-08-25]. Dostupný na: <http://www.scielo.br/pdf/rsp/v40nspe/en_30623.pdf>.

[2] EYSBBACH, Gunther. The Open Access Advantage. Journal of Medical Internet Research [online]. 2006, vol. 8, no. 2, e8 [cit. 2007-08-25]. Dostupný na: <http://www.jmir.org/2006/2/e8/>. DOI:10.2196/jmir.8.2.e8.

[3] CRANE, Diana. Social structure in a group of scientists : a test of the “invisible college” hypothesis. In GRIFFITH, B. C. (ed.) Key Papers in Information Science. New York : ASIS, 1980, s.10-27. Reprint z American Sociological Review (June 1969, vol.34, no. 3). ISBN 0-914236-50-4.

[4] Social Media. Wikipedia [online]. Last modified 10:09, 24 August 2007 [cit. 2007-08-25]. Dostupný na: <http://en.wikipedia.org/wiki/Social_media>.

[5] JEDLIČKOVÁ, Petra. Blogy jinak : od on-line deníčku k informačnímu profi nástroji. TechNet [online]. 10.11.2006 [cit. 2007-08-25]. Dostupný na: <http://technet.idnes.cz/sw_internet.asp?r=sw_internet&c=A061102_131326_sw_internet_NYV>.

[6] KRČMÁŘ, Petr. Vše podstatné o RSS. Root.cz [online]. 2006-09-14 [cit. 2007-08-25]. Dostupný na: <http://www.root.cz/clanky/vse-podstatne-o-rss/>.

Zdieľať: