Citování a citační praxe v digitálním prostředí

Hlavné články / Main Articles

Úvod

Tento příspěvek byl připraven s využitím vybraných částí
prací (Skolková, 2008a) a (Jansová, 2009) zpracovaných v rámci doktorského
studijního oboru Informační věda na Ústavu informačních studií a knihovnictví
Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Téma citování a citační praxe v digitálním prostředí
lze pokládat za velmi aktuální – praxe ukazuje, že s rozvojem informačních a
komunikačních technologií dochází ve zmiňovaných oblastech k výrazným změnám.
Na straně jedné se setkáváme se stále novými typy dokumentů, o nichž víme,
že je potřeba je citovat, avšak praxe ukazuje, že není vždy snadné určit
optimální podobu jejich záznamu; na straně druhé dochází k rychlému rozvoji v
oblasti automatizace zpracování dat
, a to včetně dat citačních.

V tomto článku proto uvádíme několik poznámek týkajících se
vybraných tematických okruhů spojených s citováním a jeho praktickým uplatněním v
digitálním prostředí; text si neklade za cíl komplexní zpracování celé
problematiky, jeho cílem je spíše upozornit na několik dílčích témat
vztahujících se k dané problematice.

Nejprve je pozornost věnována citování ve vztahu k teorii
informační vědy a knihovnicko-informační praxi, následuje stručná charakteristika
proměny vztahů mezi aktéry informační sféry společnosti, která má dopad na oblast
citování, dále je samostatně pojednáno o citování jako součásti informační
gramotnosti, resp. informačního vzdělávání. Poté se zaměřujeme na možnosti
standardizace v oblasti citování, je stručně uvedena problematika citačních
manažerů a citačních formátů a jsou také zahrnuty příklady automatizovaného
přebírání citačních dat. Citační praxe s důrazem na výzvy pro budoucnost je v
závěru doložena na příkladu tzv. barevných knih IUPAC.

Citování ve vztahu k teorii informační vědy a
knihovnicko-informační praxi

Citování představuje jeden z nejpodstatnějších jevů, jejichž
zkoumáním se zabývá informační věda1.
 Budeme-li informační vědu charakterizovat jako vědu, která se
zabývá komunikací informací ve společnosti2,
 a budeme-li tedy klást důraz nikoliv na informace samotné, ale na jejich
komunikaci, přenos (obecně tedy jejich dynamické aspekty), vystupuje role citování
ještě více do popředí.

S citováním a souvisejícími otázkami obecně se v
knihovnicko-informační praxi lze setkat velmi často, ať se jedná např. o
zjišťování citovanosti určitého časopiseckého článku, konkrétního
autora, o dohledávání plného textu dokumentu na základě dostupných
bibliografických údajů o něm (např. převzatých z časopiseckého článku, v němž
je daný dokument citován) či o  vytváření a využívání dokumentů, v
nichž jsou citovány použité zdroje. Velmi jednoduše můžeme říci, že citování
umožňuje vyjádřit vzájemný vztah mezi různými dokumenty (citující
dokument a citovaný dokument).

Z praktických aplikací, v nichž je citování klíčovým jevem,
lze zmínit zejména citační rejstříky, ať již produkované Ústavem pro
vědecké informace
(Institute for Scientific Information, Philadelphia, USA, http://scientific.thomson.com/isi/) a spolu
se souvisejícími produkty a službami zveřejňované na platformách Web of Science,
resp. Web of Knowledge, firmou Elsevier (jejím produktem je citační databáze
Scopus, http://www.scopus.com/) či například vytvářené
automaticky
(mj. CiteSeer.IST,       http://citeseer.ist.psu.edu/).

Z terminologického hlediska je třeba poznamenat, že v
tomto příspěvku je používán termín záznam3 
pro označení českého ekvivalentu anglického výrazu reference a termín citace
pro označení českého ekvivalentu anglického výrazu citation. Záznamem
je tedy míněn bibliografický záznam dokumentu vytvořený v souladu s konkrétním
citačním stylem (ten udává, které bibliografické údaje mají být
autory uváděny, a upřesňuje požadavky na jejich konkrétní podobu); citací pak
odkaz na bibliografický záznam v textu, jedná se tedy o citaci bibliografického
záznamu (a jeho prostřednictvím původního dokumentu) v textu. Tato terminologie se
liší od terminologie užité v platných citačních normách ČSN ISO 690 a ČSN ISO
690-2. Ty pracují s překlady citace (ekvivalent reference) a odkazy (ekvivalent
citations
), které však nevyjadřují přesně podstatu věci a působí spíše
matoucím dojmem.

Proměna vztahů mezi aktéry informační sféry společnosti

I v souvislosti s problematikou citování je nezbytné brát v
úvahu proměny vzájemných vztahů mezi aktéry informační sféry společnosti, k
nimž dochází v souvislosti s rozvojem informačních a komunikačních technologií.

Tyto proměny můžeme v nástinu popsat v návaznosti na teorii
informačních systémů
. Informační systém v širším slova smyslu
zahrnuje (podle (Königová, 2001, s. 4)):

  1. systém vytváření informací;
  2. systém zprostředkování informací;
  3. systém využívání informací.

Vlivem rozvoje internetu a dalších informačních a
komunikačních technologií však dochází k prolínání a výraznému vzájemnému ovlivňování
všech tří zmíněných systémů
(viz také např. (Jedličková, 2007)). Díky
internetu se může dnes každý stát vydavatelem4
 – role autora a vydavatele se tedy sbližují. Podobně informační
systémy používané vydavatelem mohou být například zčásti zpřístupněny
uživatelům, čtenářům. Ti zase mohou s využitím informačních a komunikačních
technologií velmi snadno poskytovat zpětnou vazbu autorům.

V důsledku výše charakterizovaných změn se i z autora a
zároveň vydavatele může snadno stát „katalogizátor“ – svá díla, která si
sám vydá, si může i sám popsat, například prostřednictvím metadat v hlavičce
HTML5.  Tím však
publikační řetězec nekončí – ten, kdo si dílo přečte, jej může chtít citovat
ve svém vlastním díle.

Lze však konstatovat, že katalogizací (nejedná-li se o
stručný popis webových zdrojů prostřednictvím metadat apod.) se stále zabývají
především odborníci na katalogizaci – knihovníci
. U citování je tomu však
právě naopak – citují především odborníci a vědci, kteří jsou v oblasti
citování (či šířeji zpracování informací) laiky
. Přesto se zdá, že
některé citační styly jsou velmi složité na pochopení (ať již z hlediska
užívané terminologie či kupříkladu typologie dokumentů), a to i pro odborníky v
oblasti zpracování informací.

Citování jako součást informační gramotnosti

Problematice citování je z pochopitelných důvodů věnována
pozornost i na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty
Univerzity Karlovy v Praze (viz např. (Bratková, 1996-2009), (Kubálková, 2006),
(Poláková, 2007) či (Valíček, 2004)) a rovněž v knihovnické praxi, zejména ve
vysokoškolském prostředí. Citování je totiž jednou z podstatných komponent
informační gramotnosti a informačního vzdělávání
– praktické návody typu
„jak citovat“ jsou často součástí kurzů informační gramotnosti (viz např.
(Tkačíková, 1998-2009)). K dispozici jsou také příručky věnované citování
(např. (Bratková, 2008)).

Poznamenejme, že již v roce 1984 se setkáváme s upozorněním na
nebezpečí spojená s nejistotou výzkumných pracovníků týkající se správné
podoby citací a záznamů
a na problematičnost správného určování typů
dokumentů v souladu s příručkou pro citování, resp. psaní odborných textů
(Mansfield, 1984]). Citování je však problematické (ba možná i problematičtější)
i v současné době, viz např. (Nienhaus, 2004, s. 337), (Oppenheim, 2001) či (Clarke,
2006)). V posledních dvou citovaných dokumentech překvapivě zjistíme, že i u
studentů knihovní a informační vědy jsou chyby v citování velmi časté

studenti chybují zvláště při citování elektronických dokumentů.

Standardizace v oblasti citování

Není bez zajímavosti, že zatímco v oblasti katalogizace
dokumentů či informačních objektů
6  (tedy
v knihovnictví) se standardizace výrazně uplatňuje (mj. používání
Anglo-amerických katalogizačních pravidel, ISBD, formátů typu MARC atd.), v
oblasti citování
, jak již bylo naznačeno, tomu tak zatím není (výjimku
mohou zčásti tvořit např. formáty typu RIS či BibTeX užívané při komunikaci mezi
citačními manažery či informačním systémem a citačním manažerem). Existuje vysoký
počet různých citačních stylů
, výjimkou nejsou vlastní styly významných
časopisů. Některé citační styly jsou používány relativně hojně, například v
psychologii se jedná o citační styl vytvářený a aktualizovaný Americkou
psychologickou asociací
(American Psychological Association, APA, http://apastyle.apa.org/).  Od autorů
časopiseckých příspěvků je typicky vyžadováno zaslání článku se záznamy
použitých zdrojů, které jsou uvedeny v daném citačním stylu, nejsou již zasílány
původní data v citačních formátech (ta má autor k dispozici v případě, že ke
své práci využívá citační manažer nebo obdobný nástroj). Tím je samozřejmě
složitější data následně automaticky zpracovat. Tradiční citační formáty
(např. RIS či BibTeX) navíc můžeme označit spíše jako formáty, které jsou
strojem čitelné (machine readable), nikoliv strojem srozumitelné (machine
understandable)7.  

Vyšší míra standardizace v oblasti citačních stylů by
nepochybně přispěla i ke snadnějšímu vytváření uživatelsky přívětivých
integrovaných informačních systémů
, bylo by jednodušší automaticky pracovat se
záznamy a propojovat na základě citací a záznamů vlastní texty dokumentů. Navíc
je citování koneckonců založeno na předpokladu, že záznamy/citace slouží mj. ke
zpětnému vyhledání citovaných dokumentů. Jinými slovy citování prostřednictvím
(automatizovaného) přebírání dat z externích zdrojů také podporuje i
znovuvyužití (reuse) citovaných zdrojů;
záznamy/citace mohou představovat
jakýsi pevný bod ve fluidním pojetí kyberprostoru (zakotvení v místě a v čase).

Kromě argumentu týkajícího se snadnějšího vytváření
integrovaných informačních systémů lze ve prospěch standardizace uvést i další
důvod – stále se rozrůstá počet samostatně „citovatelných“ informačních
objektů, často s vlastními identifikátory
(a tím i nutnost stále udržovat a
rozvíjet citační styly) – někteří poskytovatelé informačních služeb již
nabízejí i možnost exportu záznamů dílčích částí dokumentu, např.
obrázků, grafů či tabulek
(viz např. systémy EBSCO (Horák, 2008) či Illustrata
(Ikaros, 2008)). Z hlediska vstupního zpracování, resp. pozdějšího vyhledávání se
hovoří o konceptu hlubokého/hloubkového indexování (deep indexing), s trochou
nadsázky bychom mohli analogicky hovořit o hlubokých/hloubkových
citacích/záznamech
(deep citations/deep references). Ostatně na rozdíl od
záznamů jsou citace vlastně z principu často hluboké či hloubkové – citovány
bývají poznatky či informace uvedené na konkrétních stranách, v konkrétních
kapitolách, popř. jiných částech dokumentů.

V různých oborech je navíc potřebné citovat různé speciální
typy dokumentů či informačních objektů. V řadě případů je nutné citovat osobní
komunikaci
, ať již písemně zachycenou či pouze ústní, dále také např. archiválie
(to ani např. v ČSN ISO  690 není obsaženo, resp. je z normy explicitně vyňato)
apod. O těchto případech pokyny pro citování mnohdy mlčí, jejich řešení je tedy
na autorovi. Tím je však dále problematizována standardizace v oblasti citování.

Navíc je s rozvojem elektronického publikování nutné diskutovat
o aktuálních hranicích dokumentu či informačního objektu – např. kam až
sahá elektronická monografie obsahující odkazy na další uzly sítě? Jsou její
součástí odkazované dokumenty, které jsou uloženy na stejném serveru, nebo i odkazy
směřující na dokumenty nacházející se na jiném serveru (fyzickém místě)? Z
hlediska uživatele sice není lokalizace konkrétních částí dokumentu příliš
podstatná (důležité je získání hledané informace, nikoliv pouze informace o
existenci dokumentu, v němž by mohla být obsažena odpověď na jeho otázku), z
hlediska zpracovatelů informací (informačních pracovníků, knihovníků) však
vystupuje do popředí spor content vs. carrier, tedy obsah vs. nosič. V
souvislosti s těmito otázkami lze zmínit také projekt OAI-ORE (Open Archives
Initiative Object Reuse and Exchange, http://www.openarchives.org/ore/)
zaměřený na agregaci webových zdrojů (Ikaros, 2009).

Citační manažery a citační formáty

Řešení situace, kdy autor publikuje v časopisech, které
používají rozdílné citační styly, usnadňuje existence různých citačních
manažerů
. Jedná se o softwarové nástroje, jejichž prostřednictvím lze
ukládat data o citovaných dokumentech, typicky též automaticky vytvářet seznamy
použitých zdrojů ve zvoleném citačním stylu a rovněž vkládat citace do
konkrétních míst v textu, popř. využívat další dostupné funkce.

Existuje řada různých citačních manažerů, ať již
jednoduchých či komplexních, dostupných jako desktopová aplikace nebo jako online
služba či nástroj využitelný v rámci internetového prohlížeče. S rozvojem
informačních a komunikačních technologií se stále více setkáváme s citačními
manažery, s nimiž lze pracovat prostřednictvím internetových prohlížečů

patří mezi ně např. Zotero (doplněk do Firefoxu, http://www.zotero.org/)
nebo Connotea (http://www.connotea.org/). Tyto dva
konkrétní příklady citačních manažerů zároveň ukazují další trend – vedle
tradičních komerčních citačních manažerů (např. ProCite či EndNote) se objevují
také nástroje s otevřeným zdrojovým kódem, které je možné využívat
zdarma (tj. nejsou vázány na platbu licenčních poplatků) a navíc se v případě
zájmu lze aktivně podílet na jejich dalším rozvoji. Podrobnější informace o
citačních manažerech jsou k dispozici např. v (Skolková, 2008b).

Pro import a export dat z citačních manažerů jsou většinou k
dispozici různé citační formáty (RIS, BibTeX apod.), při přenosu dat z
jednoho citačního manažeru do druhého však může dojít k nepřesnostem při
interpretaci dat. Souvisí to mj. se skutečností, že různé informační systémy
používají
tyto formáty různým způsobem, navíc u všech formátů není
veřejně dostupná jejich podrobná specifikace (jako příklad může posloužit
exportní formát ISI). V poslední době se objevuje řada aktivit, která je zaměřena
na tvorbu XML verzí tradičních citačních formátů, popř. vznik formátů
nových. Jako příklad lze uvést BibTeXML (http://bibtexml.sourceforge.net/), tj. XML
verzi formátu BibTeX, či CiteProc (http://bibliographic.openoffice.org/citeproc/),
tj. řešení pro formátování citačních dat, které je vyvíjeno v rámci projektu
OpenOffice Bibliographic spjatého s kancelářským balíkem OpenOffice.org. Podstatnou
roli začíná hrát využívání jazyka pro citační styly, tedy Citation Style
Language
(CSL, http://xbiblio.sourceforge.net/csl/),
a to nejenom ve zmíněném projektu OpenOffice Bibliographic, ale také např. při
rozvoji citačního manažeru Zotero.

Automatizované přebírání citačních dat

Digitální prostředí umožňuje v řadě případů možnost automatizovaného
přebírání citačních dat
(záznamů). Jedná se o jev typický zejména pro digitální
knihovny
(např. SpringerLink, ScienceDirect či Wiley InterScience) (Skolková, 2009)8.  Ty se pak díky pokročilým
možnostem automatizované práce se záznamy mohou stát přívětivějšími místy pro
uživatele (Hull, 2008).

Podobné možnosti se však pozvolna stávají také součástí
nabídky online katalogů knihoven
(za všechny jmenujme např. WorldCat, http://www.worldcat.org/). V tomto případě data
nabízí přímo jejich producent. Na druhé straně řada citačních manažerů
umožňuje automatické převzetí citačních dat z konkrétní webové stránky,
i v tomto případě je s ohledem na kvalitu a přesnost převzatých dat výhodou, pokud
jejich podobu přizpůsobí producent dat (viz např. možnost přebírat data z katalogu
Kongresové knihovny ve Washingtonu a z dalších zdrojů a načítat je do citačního
manažeru Zotero (Zotero)).

V tomto ohledu může být inspirativní zmínit také online
encyklopedii Wikipedia
, která jednak nabízí možnost získání citačních dat
týkajících se konkrétního hesla/článku (viz možnost Cite this page v
levém sloupci webové stránky), jednak v samotných heslech/článcích se setkáváme s
využitím citačních značek, díky kterým jsou přesněji uváděny jednotlivé prvky
záznamů jednotlivých zdrojů (viz (Template:Citation) a též (Nielsen, 2007)). 

Podstatnou úlohu hraje (a ještě podstatnější roli bude hrát i
v budoucnu) také používání identifikátorů – pro digitální prostředí
může jako typický příklad posloužit DOI (Digital Object Identifier), využívány
jsou samozřejmě i další identifikátory, které známe z tradičního prostředí
(ISBN, ISSN apod.), a také identifikátory, s nimiž se setkáváme v e-printových
archivech (např. identifikátory v systému arXiv.org, http://arxiv.org/)
či dalších systémech (např. identifikátory PMID v systému PubMed, http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/).

Citační praxe v tzv. barevných knihách IUPAC a výzvy pro
budoucnost

Dosud jsme se zabývali převážně teoretickými aspekty
citování. Nyní si na konkrétním příkladě tzv. barevných knih IUPAC
ukážeme, jak může vypadat citování v praxi, resp. jaké výzvy (a na druhé straně
příležitosti) s sebou v digitálním prostředí přináší.

IUPAC, tj. Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii
(International Union of Pure and Applied Chemistry, http://www.iupac.org/),
je organizace, jejímž posláním je rozvíjet celosvětové aspekty chemických věd a
přispět k použití chemie ve službách lidstva. Její význam spočívá ve sjednocování
„jazyka“ chemiků
– hraje vůdčí roli např. v oblastech chemické
nomenklatury, terminologie, standardizovaných metod měření či atomových vah
(Mezinárodní unie, 1997-2007).

Organizace IUPAC produkuje řadu různých typů dokumentů
– jejich přehled (resp. rozcestník k nim) je k dispozici na webu organizace v sekci Publications.

Pro naše účely se zaměříme na tzv. barevné knihy (color
books
), které obsahují chemickou nomenklaturu. Jednotlivé barvy přitom
odlišují zaměření titulů (Mezinárodní unie, 1997-2008):

  • Zlatá kniha (Gold Book)9
     – Chemická terminologie (Chemical Terminology);
  • Zelená kniha (Green Book) – Množství, jednotky
    a symboly ve fyzikální chemii
    (Quantities, Units and Symbols in Physical Chemistry);
  • Červená kniha (Red Book) – Nomenklatura
    anorganické chemie
    (Nomenclature of Inorganic
    Chemistry);
  • Modrá kniha (Blue Book) – Nomenklatura
    organických sloučenin
    (Nomenclature of Organic
    Compounds);
  • Fialová kniha (Purple Book) – Makromolekulární
    nomenklatura
    (Macromolecular Nomenclature);
  • Oranžová kniha (Orange Book) – Analytická
    nomenklatura
    (Analytical Nomenclature);
  • Stříbrná kniha (Silver Book) – Nomenklatura a
    symboly v klinické chemii
    (Nomenclature and Symbols in Clinical Chemistry);
  • Bílá kniha (White Book) – Biochemická
    nomenklatura a související dokumenty
    (Biochemical Nomenclature and Related
    Documents).

Podotkněme, že analýza byla zaměřena na online verze
publikačních výstupů v anglickém jazyce (jejich přehled je k dispozici na adrese
  http://old.iupac.org/publications/epub/index.html,
a to z hlediska uplatnění citačních principů. Tato analýza byla provedena v
roce 2009, a to pro potřeby Výboru pro tištěné a elektronické publikace
(Committee on Printed and Electronic Publications, CPEP). Představuje jeden z
klíčových podkladů pro návrh XML formátu pro zachycení bibliografických údajů v
barevných knihách. Tento formát bude využit v publikačním systému organizace IUPAC,
resp. v informačním systému, jehož hlavním výstupem z hlediska uživatele bude
webová strojově srozumitelná prezentace barevných knih připravená s
využitím technologií založených na jazyce XML. Do strojově srozumitelné podoby je
zatím zpracována Zlatá kniha, je připravován převod Červené a následně Zelené
knihy (Nič, 2009).

Při podrobném průzkumu barevných knih z hlediska uplatněné
citační praxe bylo zjištěno, že jednotlivé barevné knihy jsou zpracovány
různým způsobem
, se značnými odlišnostmi se je možné setkat i v oblasti
citování, tj. uvádění citací v textu a záznamů v seznamu zdrojů (celkový
počet záznamů použité literatury v barevných knihách přesahuje číslo 1 600).

Různorodost citačních stylů (v řadě případů spíše
způsobů citování) se stala zřejmou již při porovnání záznamů článků (tj.
jednoho konkrétního typu dokumentu). Jednou z příčin této různorodosti je
samozřejmě různá doba vzniku jednotlivých barevných knih, další je
skutečnost, že na rozdíl od časopisů vydávaných organizací IUPAC (zejména
časopisu Pure and Applied Chemistry) se podoba citací a záznamů neřídí
konkrétními citačními instrukcemi či pokyny
.

Barevné knihy hrají v oblasti chemické terminologie a
nomenklatury standardizační (sic!) úlohu, proto je pochopitelné, že na sebe
vzájemně často odkazují
(obecně lze říci, že totéž platí o všech
publikacích organizace IUPAC, zejména výrazné je propojení s časopisem Pure and
Applied Chemistry). Při přípravě strojově srozumitelných verzí knih by proto za předpokladu
sjednocení používaných citačních stylů, resp. citačního formátu
, který by
byl použit pro vygenerování citačního výstupu pro lidského uživatele, bylo možné
jednotlivé barevné knihy vzájemně lépe automaticky provázat, a rovněž automaticky
získávat údaje pro vizualizaci vzájemných citačních vztahů.

Citační praxe současných online verzí barevných knih navíc
ukazuje potřebu sjednotit způsob zahrnutí odkazů na online zdroje (a jejich
dílčí části), resp. jejich identifikátory
. V případě všech článků z
časopisu Pure and Applied Chemistry je již možné využít odkazování
prostřednictvím identifikátoru DOI, stejně tomu je i u online verze Zlaté knihy (i
všech jejích dílčích součástí) vytvořené s využitím technologií XML.

Při zpracování strojově srozumitelných verzí barevných knih
je také nezbytné přesně zachytit vztah mezi záznamy použitých zdrojů a
poznámkami –
citační praxe v barevných knihách ukazuje, že záznamy a
poznámky jsou často vzájemně kombinovány za účelem přesného a zároveň
výstižného zachycení dané informace či daného poznatku. Častý je také případ,
kdy jsou v rámci jedné položky v seznamu zdrojů uvedeny záznamy týkající se
jednoho dokumentu publikovaného ve více časopisech či sbornících zároveň
a kdy
se z hlediska strojového zpracování jako žádoucí jeví tyto vztahy zachytit i v
citačním formátu. Setkáváme se také s upozorněním na dodatky či opravené
verze dokumentů
, které jsou v barevných knihách uváděny jako samostatný záznam
nebo jako poznámka v závěru původního záznamu.

Pokud se týká uvádění bibliografických údajů o knihách
samotných
, lze konstatovat, že tyto údaje jsou převážně k dispozici v podobě
využitelné pouze člověkem, v případě verzí ve formátu HTML nejsou uváděny
podrobnější údaje formou metadat v hlavičce stránky, v případě verzí ve formátu
PDF je tomu obdobně, pokud se týká těchto údajů ve vlastnostech dokumentu.

Je také potřeba poznamenat, že žádná z online verzí
barevných knih v současné době uživateli nenabízí možnost stažení
bibliografických údajů v citačních formátech
(např. RIS či BibTeX) nebo
přímého importu
těchto údajů do citačních manažerů (např. do
citačního manažeru Zotero). Alespoň částečnou automatizaci při ukládání dat
však lze aplikovat i v případě barevných knih, např. využít citačních
manažerů, které primárně fungují jako nástroje na ukládání záložek a dokáží
z webových stránek automaticky získat alespoň některé údaje, např. URL a název
(patří mezi ně mj. Connotea).

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že problematika citování je
velmi komplexní
– střetávají se v ní zájmy různých zainteresovaných stran a
zejména v oblasti citačních stylů či formátů zatím nelze hovořit o
uplatňování standardizovaných řešení
. Nejen z uvedeného příkladu tzv.
barevných knih IUPAC, které pochopitelně představují pouze velmi malý výsek z
univerza existujících dokumentů, je však zřejmé, že je potřeba hledat cesty ke
zefektivnění práce v oblasti citování
, a to nejenom na straně autorů, ale také
vydavatelů a čtenářů (uživatelů) dokumentů.

 

 


Použité zdroje

BALÍKOVÁ, Marie. 2004. Harmonizace věcné katalogizace v
Česku : sen či realita? In Knihovny současnosti 2004 : sborník z 12. konference,
konané ve dnech 14.-16. září 2004 v Seči u Chrudimi.
Brno : Sdružení knihoven
ČR, 2004, s. 307-322.

BECK, Sheila; BECK, Richard. 2006. Web Citation : A
Proposal for Standardized Specification. Online. July-August 2006, vol. 30, no. 4,
s. 31-34. Dostupné na World Wide Web (za úplatu): <http://www.infotoday.com/online/jul06/index.shtml>.
ISSN 0146-5422.

BRATKOVÁ, Eva. 1996-2009. Bibliografické odkazy pro
seznamy a citace : Oficiální výukové stránky Ústavu informačních studií a
knihovnictví FF UK
[online]. Praha : ÚISK FF UK, c1996-2009, Created: 1996-11-06,
Last updated: 2009-03-11 [cit. 2009-11-02]. Dostupné na World Wide Web: <http://www1.cuni.cz/~brt/bibref/bibref.html>.

BRATKOVÁ, Eva. 2001. Citace odborné literatury jako
nástroj rozvoje služeb a integrace digitálních knihoven. In AKP 2001 : Automatizace
knihovnických procesů – 8 : sborník z 8. ročníku semináře pořádaného ve dnech
24.-25. dubna 2001 v Liberci
. Praha : ČVUT, Výpočetní a informační centrum,
2001, s. 109-120. Dostupné také na World Wide Web: <http://knihovny.cvut.cz/akp/clanky/12.pdf>.

BRATKOVÁ, Eva. 2006. Otevřený přístup, digitální
knihovny a citační služby. In Inforum 2006 – 12. konference o profesionálních
informačních zdrojích, Praha 23. – 25.5.2006
[online]. Praha : AiP, 2006 [cit.
2009-11-02]. 21 s. Dostupné na World Wide Web: <http://www.inforum.cz/inforum2006/pdf/Bratkova_Eva.pdf>.

BRATKOVÁ, Eva. 2008. Metody citování literatury a
strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO
690-2 : metodický materiál pro autory vysokoškolských kvalifikačních prací

[online]. Verze 2.0, aktualiz. a rozšíř. Praha : Odborná komise pro otázky
elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací, Asociace
knihoven vysokých škol ČR, 2008-12-22 [2009-11-02]. 60 s. Dostupné na World Wide Web:
<http://www.evskp.cz/SD/4c.pdf>.

CLARKE, Maria Elizabeth; OPPENHEIM, Charles. 2006. Citation
behaviour of information science students II : Postgraduate students. Education for
Information
. 2006, vol. 24, no. 1, s. 1-30. Dostupné také na World Wide Web (pouze
pro autorizované uživatele): <http://iospress.metapress.com/content/98a5akqrrfeyvgpa/>.
ISSN 0167-8329 (tištěná verze). ISSN 1875-8649 (online verze).

ČSN ISO 690 (01 0197). Dokumentace – Bibliografické
citace – Obsah, forma a struktura
. Praha : Český normalizační institut, 1996. 31
s.

ČSN ISO 690-2 (01 0197). Informace a dokumentace –
Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části.
Praha
: Český normalizační institut, 2000. 22 s.

HARDY, Rachel; OPPENHEIM, Charles; BRODY, Tim; HITCHCOCK,
Steve. 2005. Open Access Citation Information. Final Report – Extended Version.
JISC Committee for the Information Environment (JCIE) Scholarly Communications Group,
September 2005 [cit. 2009-11-02]. Dostupné na World Wide Web: <http://www.jisc.ac.uk/uploaded_documents/iv)%20OA%20Citation%20Information%20FINAL%20Extended%20Report.DOC>
nebo <http://eprints.ecs.soton.ac.uk/11536/>
(v rámci ECS EPrints Repository).

HORÁK, Pavel; KOTRLOVÁ, Jindřiška; SKOLKOVÁ, Linda.
2008. Zpráva ze semináře CASLIN 2008. Ikaros [online]. 2008, roč. 12, č. 8
[cit. 2008-09-21]. Dostupné na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/4937>.
URN-NBN:cz-ik4937. ISSN 1212-5075.

HULL, Duncan; PETTIFER, Steve R.; KELL, Douglas B. 
2008. Defrosting the Digital Library: Bibliographic Tools for the Next Generation Web. PLoS
Computational Biology
[online]. October 2008, vol. 4, issue 10, e1000204 [cit.
2009-11-02]. Dostupné na World Wide Web: <http://www.ploscompbiol.org/article/info:doi%2F10.1371%2Fjournal.pcbi.1000204>.
doi:10.1371/journal.pcbi.1000204.

Ikaros, redakce. 2008. Hloubková indexace: inovace ve
vyhledávání dokumentů pro odbornou veřejnost (Jim McGinty). Ikaros [online].
2008, roč. 12, č. 5/2 [cit. 2008-09-21]. Dostupné na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/4780>.
URN-NBN:cz-ik4780. ISSN 1212-5075.

Ikaros, redakce. 2009. Přehled rámce pro výměnu a
opětovné využití digitálních objektů v otevřených archivech OAI-ORE (Herbert Van
de Sompel). Ikaros [online]. 2009, roč. 13, č. 5/2. [cit. 2009-11-02]. Dostupné
na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/5463>.
URN-NBN:cz-ik5463. ISSN 1212-5075.

JANSOVÁ, Linda. 2009. Citační praxe v tzv. barevných
knihách IUPAC : podklady pro specializační doktorskou zkoušku
. Praha, září
2009. 37 s. Rukopis.

JEDLIČKOVÁ, Petra. 2007. Česká republika v procesu
transformace: Globalizace, informační politiky v ČR, EU a USA a odraz transformace v
oblasti knihovnictví a informační vědy.
Praha, 2007. 186 s. Disertační práce.
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a
knihovnictví. Vedoucí disertační práce Doc. PhDr. Rudolf Vlasák.

KÖNIGOVÁ, Marie. 2001. Vybrané kapitoly z informační
vědy. In PAPÍK, Richard; SOUČEK, Martin; STÖCKLOVÁ, Anna (ed.). Informační
studia a knihovnictví v elektronických textech
[CD-ROM].  Praha : Univerzita
Karlova, c2001. 18 s. Dostupné také na World Wide Web v rámci Elektronických
studijních textů: <http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/archiv-starsich-textu/019.pdf>.

KOTRLOVÁ, Jindřiška; SKOLKOVÁ, Linda. 2007. Zpráva ze
semináře CASLIN 2007. Ikaros [online]. 2007, roč. 11, č. 9 [cit. 2008-09-21].
Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/4305>.
URN-NBN:cz-ik4305. ISSN 1212-5075.

KUBÁLKOVÁ, Petra. 2006. Instrukce k citování
literatury dostupné v prostředí WWW na vysokých školách : analýza a hodnocení na
základě standardu ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 [Guidelines for citing from Resources
available on web pages of Universities in the Czech Republic : Analysis and Assessment
Based on Standards CSN ISO 690 a CSN ISO 690-2].
Praha, 2006-04-05. 39 s., VI s.
příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav
informačních studií a knihovnictví.Vedoucí bakalářské práce Eva Bratková.

MANSFIELD, Jerry W. 1984. Why Not a Uniform Citation
System? The Journal of Academic Librarianship. 1984, vol. 10, no. 4, s. 220-222.
ISSN 0099-1333.

MERTA, Augustin. 1970. Společenské aspekty komunikace
odborných informací.
Vyd. 1. Praha : ÚVTEI, 1970. 209 s.  Dostupné také v
elektronické podobě na CD-ROM Informační studia a knihovnictví v elek-
tronických textech I.
(Praha : Univerzita Karlova, c2001) a na World Wide Web v
rámci Elektronických studijních textů: <http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/archiv-starsich-textu/021.pdf>.

Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii. 1997-2007.
IUPAC [online]. Research Triangle Park (NC, USA) : International Union of Pure and
Applied Chemistry, c1997-2007, page last modified [cit. 2009-08-17]. About IUPAC.
Dostupné na World Wide Web: <http://old.iupac.org/general/about.html>.

Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii. 1997-2008.
IUPAC [online]. Research Triangle Park (NC, USA) : International Union of Pure and
Applied Chemistry, c1997-2008, page last modified 14 November 2008 [cit. 2009-09-03].
IUPAC Nomenclature Books Series. Dostupné na World Wide Web: <http://old.iupac.org/publications/books/seriestitles/nomenclature.html>.

NIČ, Miloslav. 2009. Osobní komunikace. 28. 8. 2009.

NIELSEN, Finn Arup. 2007. Scientific citations in
Wikipedia. First Monday [online]. August 2007, vol. 12, no. 8 [cit.
2009-11-02]. Dostupné na World Wide Web: <http://firstmonday.org/issues/issue12_8/nielsen/index.html>.

NIENHAUS, Brian. 2004. Helping Students Improve Citation
Performance. Business Communication Quarterly. 2004, vol. 67, s. 337-348. Dostupné
také na World Wide Web: <http://www.sagepub.com/holt/articles/Nienhaus.pdf>.
ISSN 1080-5699 (tištěná verze). ISSN 1552-4191 (online verze). DOI:
10.1177/1080569904268123.

OPPENHEIM, Charles; SMITH, Richard. 2001. Student citation
practices in an Information Science Department. Education for Information. 2001,
vol. 19, no. 4, s. 299-323. Dostupné také na World Wide Web (pouze pro autorizované
uživatele): <http://iospress.metapress.com/content/xkgp43pfnweb0fyn/>.
ISSN 0167-8329 (tištěná verze). ISSN 1875-8649 (online verze).

POLÁKOVÁ, Barbora. 2007. Americké citační styly
[American citation styles]
. Praha, 2007-07-11. 43 s. VIII s. příl. Bakalářská
práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a
knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Eva Bratková.

SKOLKOVÁ, Linda. 2008a. Citační styly významných
vědeckých časopisů : podklady pro doktorskou zkoušku z předmětu Informační věda.

Praha, září 2008. 24 s., 59 s. příl. Rukopis.

SKOLKOVÁ, Linda. 2008b. Managing Citations and References
with Software Tools. In 15th International Seminar CASLIN 2008 : Knowledge Technologies
nad (the Future of) Higher Education
. Brno : Masaryk University, 2008, p. 42-52.
Prezentace dostupná na World Wide Web: <http://alx.upol.cz/caslin2008/pom/skolkova.ppt>.
Videozáznam dostupný na World Wide Web: <http://www.inflow.cz/caslin-2008-streamovane-video>.

SKOLKOVÁ, Linda; NIČ, Miloslav. 2009. Institutional
repositories and document citation.
Přijato k publikaci ve sborníku ze semináře
CASLIN 2009. Prezentace dostupná na World Wide Web:    <http://alx.upol.cz/caslin2009/prezentace/CASLIN_2009_Skolkova.ppt>.

Template:Citation. In Wikipedia, the free encyclopedia [online].
San Francisco (CA, USA) : Wikimedia Foundation, This page was last modified on 19 October
2009 at 23:29 [cit. 2009-11-02]. Dostupné na World Wide Web: <http://en.wikipedia.org/wiki/Template:Citation>.

TKAČÍKOVÁ, Daniela. 1998-2009. JAK zpracovávat
bibliografické citace podle ČSN ISO 690-2
[online]. Ostrava : Ústřední knihovna
Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava, c1998-2009, Aktualizováno
2008-03-24 [cit. 2009-11-02]. Dostupné na World Wide Web: <http://knihovna.vsb.cz/kurzy/citace/ele01.html>.

VALÍČEK, Jan. 2004. Informační zdroje a informační
zabezpečení oboru zoopaleontologie se zaměřením na třídu trilobitů a způsoby a
formy citování literatury
. Praha, 2004. 180 s., 12 s. příl. Rigorózní práce.
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a
knihovnictví. Vedoucí rigorózní práce Eva Bratková.

Zotero [online]. Washington, D.C. (USA) : George
Mason University, Center for History and New Media, c2009 [cit. 2009-11-02]. make your
site zotero ready. Dostupné na World Wide Web: <http://www.zotero.org/support/make_your_site_zotero_ready
>.

 


1  Úzký je pochopitelně
rovněž vztah problematiky citování k scientometrii a informetrii a zvláště k
bibliometrii – jednou z jejích hlavních metod je citační analýza (Königová, 2001,
s. 8).

2   Např. Merta
hovoří o informační vědě, resp. informatice jako o „nauce o vzniku, oběhu a
společenském vlivu (působení) informací“ (Merta, 1970, s. 2 elektronické verze
textu, s. 10 původní verze textu).

3   Ačkoliv se v tomto
případě nabízí také možnost užití termínu odkaz, dáváme přednost
výrazu záznam, a to v souladu s terminologií užitou v příručce Metody
citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních
norem ISO 690 a ISO 690-2 : metodický materiál pro autory vysokoškolských
kvalifikačních prací
(Bratková, 2008.). Výraz odkaz by navíc bylo možné
pokládat za víceznačný právě v souvislosti s digitálním prostředím, kdy jsou
jako odkazy často označovány adresy (URL).

4  Vydavatelem se může
stát a stává také knihovna, názorně to doložily např. příspěvky na semináři
CASLIN 2007 (viz blíže podrobná zpráva ze semináře (Kotrlová, 2007)).

5   Existují rovněž
mj. různé snahy o standardizace v oblasti citování, např. zavedení volitelných
tagů do jazyka HTML, které by uvozovaly bibliografické údaje (Beck, 2006).

6  Jedná se zejména o
katalogizaci jmennou, v katalogizaci věcné je situace podstatně složitější (viz
např. (Balíková, 2004)).

7   Strojová
srozumitelnost hraje podstatnou roli zejména při tvorbě tzv. sémantického webu.

8  O citování ve vztahu k
digitálním knihovnám je pojednáno též např. v těchto zdrojích: (Bratková, 2001),
(Bratková, 2006) a (Hardy, 2005).

9  Zároveň se jedná o
jméno – Victor Gold se zasloužil o první vydání této knihy (GOLD, V.; LOENING, K.
L. Compendium of Chemical Terminology : IUPAC Recommendations. Oxford : Blackwell,
1987. 456 s.) – tj. možný je i překlad Goldova kniha.

Zdieľať: