Info mailom

Chcete pravidelne dostávať informácie o novinkách?

Komunikace znalostí nebo informací? Zamyšlení nad aktuálními problémy

Autor: Jindra Planková
Číslo: 3/2007 - Komunikácia poznatkov
Rubrika: Zo zahraničia
Kľúčové slová:

Úvodní zamyšlení

Žijeme ve velice spletité době, protože mnohé z věcí, na které jsme byli zvyklí a které dodávaly našemu životu strukturu, mizí. Svět se mění rychleji, než si myslíme, nevyvíjí se jenom technika a ekonomika, ale i naše postoje a hodnoty, způsoby chápání, poznávání a vzdělávání. Po padesáti letech prakticky existuje již nová společnost, nové prostředí. A lidé, kteří se v tomto světě narodili, si těžko dovedou představit svět minulý, ve kterém žili jejich prarodiče a do kterého se narodili jejich rodiče. Světem, v němž se nacházíme, už nehýbou jen tradiční ekonomické faktory – práce, kapitál, zdroje, ale také poznatky a znalosti čili informace. V období vědecko-technického rozvoje představují významnou strategickou surovinu, která urychluje vědecký a technologický pokrok, hospodářský rozvoj a také informovanost a vzdělanost celé společnosti. Na rozdíl od předcházejících rozhodujících surovin jsou informace zdrojem, který se používáním nevyčerpává. Narůstají do objemu i kvality, v posloupnosti data-informace-znalost-moudrost-osvícení. Současná doba se potom snaží řešit problémy spojené s racionalizací získávání, zpracování a poskytování adekvátních informací konkrétním uživatelům. Dimenze tvorby, zpracování a zprostředkování informací jsou těžištěm nového, tzv. informačního sektoru ekonomiky – informačního průmyslu 1. Další nakládání se zprostředkovanými daty, fakty a informacemi je potom spojeno s vlastním chápáním jednotlivých pojmů a jejich dostatečným vymezením právě v oblasti knihovnictví a informační vědy.

Termíny data, informace, znalosti či moudrost představují pojmy, které nejsou široké veřejnosti neznámé. Nepochybně někdo je chápe spíše intuitivně, jiný zase více exaktně. Kromě toho vstupují tyto klíčové pojmy do nových souvislostí, čímž vznikají termíny nové, jako jsou např. znalostní management, znalostní společnost, dolování dat apod. Navíc zde sehrává výraznou roli akcelerátoru samotné informační prostředí, ve kterém se nacházíme. To podněcuje nové souvislosti a dává tak vzniknout dalším novým termínům a pojmům.

Domnívám se, že ve skutečnosti, a při praktické práci knihovníků a informačních pracovníků, nejde tolik o vlastní pojmy, ve smyslu přesného až akademického výkladu, ale o to, aby koncoví uživatelé a čtenáři nacházeli to, co fakticky potřebují a chtějí.

Stručný přehled dosavadních vymezení pojmů

Každý člověk potřebuje informace k různým aktivitám během každodenního života. Veškerá lidská činnost, od oblékání až po rozbor složitých problémů v oblasti řízení lidských zdrojů či kybernetiky, vyžaduje informace. Některé z takových informací jsou k dispozici snadno a okamžitě, jiné vyžadují od člověka vyvinout určité úsilí, provést i rozsáhlý průzkum informačních zdrojů a jejich analýzu. Lidé se již od útlého věku učí řešit své informační potřeby, přitom pro řešení složitějších informačních potřeb je potřeba vědomostí, zkušeností a znalostí.

Data, informace, znalosti, moudrost a osvícení jsou pojmy, kterými vysvětlujeme intelektuální potenciál člověka. Především se jedná o lidské schopnosti zachytit, pochopit a objasnit jevy a situace, které kolem probíhají, a schopnost cítit sounáležitost se světem, do kterého člověk patří. Pro pochopení a správnou aplikaci v knihovnicko-informační praxi je důležité se stručně seznámit s rozdílem mezi pojmy a pochopit základní aspekty práce, které z pojmů vyplývají.

Data

jsou většinou charakterizována jako reprezentace informací vhodně formalizované pro komunikaci, interpretaci a zpracování lidmi a automaty. Data mohou být reprezentována libovolnými řetězci znaků (čísla, příkazy, věty), které jsou uloženy na informačním nosiči. Z fyzikálního hlediska se data chápou jako jistá následnost znaků (signálů), odrážející bezprostředně zkoumanou skutečnost. Samy o sobě ale nemají význam, odrážejí pouze objektivní realitu a určité události, bez vazby na okolní dění. Obecně lze tedy říci, že data jsou všude kolem nás, bez ohledu na to, zda je dokážeme identifikovat či nikoli. Například schopnost rozeznávat zvuky, kterou ne každý člověk má, představuje citlivost jedince vůči určitým datům. Teprve jsou-li tato data pochopena, interpretována, komunikována a využita člověkem, stávají se smysluplnými informacemi.

Pojem informace se dnes používá v mnoha oborech lidské činnosti i mnoha vědeckých disciplínách. Proto také existuje řada definic i výkladů tohoto pojmu, které jsou výsledkem interpretace dat na základě individuálních schopností, hodnot a znalostí. V informační vědě a knihovnictví se informací rozumí především sdělení, komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce, nebo údaj usnadňující volbu mezi alternativními rozhodovacími možnostmi. Z hlediska informační vědy je také podstatné pojetí informace jako psychofyziologického jevu a procesu, tedy jako součást lidského vědomí.

V nejobecnějším smyslu jsou pak informace chápány jako údaje o reálném prostředí, o jeho stavu a procesech v něm probíhajících. Informace snižují, nebo plně odstraňují neurčitost systému a v tomto smyslu může být informace považována jak za vlastnost organizované hmoty vyjadřující její hloubkovou strukturu, tak za produkt poznání, fixovaný ve znakové podobě na informačním nosiči. Informace jsou účelově zpracovaná data, kterým jejich uživatel v procesu interpretace přisuzuje určitý význam. Lze tedy říci, že informace jsou relevantní data, která obsahují účel. Pokud dáme člověku, který umí číst článek z oblasti, ve které se nevyzná, tj. nedokáže vytvořit informaci, zůstane pro něj tento text ve formě dat. Text sice daný člověk přečte, ale neporozumí mu.

Také v případě definování pojmu znalost narážíme na mnohá vymezení, která souvisí s vlastním užitím daného pojmu. Nejčastěji je termín znalost určován jako schopnost člověka, nebo jakéhokoliv jiného inteligentního systému uchovávat, komunikovat a zpracovávat informace do systematicky a hierarchicky uspořádaných znalostních struktur. Znalost je charakterizována schopností abstrakce a generalizace dat a informací. Znalost je proměnlivá směs uspořádaných zkušeností, hodnot kontextových informací z pohledu odborníka, která stanovuje pravidla pro hodnocení a začleňování nových zkušeností a informací. Zjednodušeně lze říci, že je to informace plus to, s čím v lidském mozku interaguje, tj. naše předchozí znalosti a dovednosti, zkušenosti, mentální modely, vztahy, hodnoty, principy, podle kterých žijeme, v co věříme atd. Znalost má proto vždy velmi úzkou vazbu na činnosti a emoce a zároveň je vázána na lidskou mysl. Znalosti člověku poskytují odpověď na otázky typu “proč?” a jedinec je získává procesem aktivního učení. Vzhledem k tomu má takto získaná znalost pro svého majitele (uživatele) kvalitativní stránku a jistou hodnotu.

V této souvislosti je potřeba ještě zmínit termín vědomost, který bývá často zaměňován za znalost a má zcela jiný význam. Vědomosti jsou charakterizovány jako informace s cílenou užitečností, které vznikají aplikací dat a informací. Člověku poskytují odpověď na otázku “jak?” a jsou získávány pouhým memorováním.

Aby byl informační/znalostí řetězec úplný, je nutné ještě charakterizovat následující dva termíny – moudrost a osvícení. Moudrost jsou znalosti spojené s určitým postojem a vyjadřuje komplexní hodnocení či poznání okolního světa jednotlivcem. Moudrost vychází z minulosti i současnosti, ale zahrnuje také jistý pohled do budoucnosti. Osvícení pak představuje znalost kompletní pravdy. Člověk nejen, že ví proč, ale ví to najisto.

Vztahy mezi pojmy informačního, resp. znalostního řetězce nejsou tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Především je potřeba vycházet z faktu, že pojmy jsou definovány jeden na základě druhého, což vyvolává u mnoha lidí pocit, že mezi těmito pojmy existuje lineární vztah nadřazenosti a podřazenosti. To ovšem není pravda. Otázky spojené se zkoumáním vzájemné podmíněnosti jednotlivých pojmů jsou složité a neexistují na ně jednoznačné odpovědi. Je nutné si totiž uvědomit, že čím vyšší termín, tím složitější je jeho jednoznačná identifikace. Z literatury je zřejmé, že nejlépe a nejjednoznačněji jsou definovány pojmy data a informace. Následující pojmy jsou pak definovány v závislosti na osobních preferencích jedinců a také z pohledu určitého oboru, geografického regionu či časového hlediska, což s sebou přináší určité problémy. Ty je potřeba stále sledovat a aktuálně řešit, v návaznosti na jednotlivé obory a jejich aplikační zázemí.

Závěrem

Byť mnohé bylo řečeno, ještě více zbývá objevit. Téma přesného vymezení a chápání výše uvedených pojmů, resp. jejich exaktního využívání v praxi je v současné době v popředí zájmu mnoha odborníků. Přestože je podstata jednotlivých pojmů zřejmá, schopnost pracovat s nimi, hodnotit je a správně je využívat stále naráží na subjektivní postoje každého jednotlivce a jeho objektivní zapojení do praktických činností. Domnívám se, že z tohoto pohledu je velmi podstatné zabývat se změnami, úpravou a vlastním vymezením pojmů právě v knihovnictví a informační vědě. Tyto změny je totiž nutné chápat jako podstatu principu plnohodnotného života v informační (znalostní) společnosti. Stručně lze říci, že další vývoj kompetencí pro informační společnost je nerozlučně spojen nejen s komunikačními a informačními technologiemi, které ovlivňují samotný vzdělávací proces a vytváří podmínky pro jeho další prohloubení, ale také s vymezením, pochopením a správnou aplikací základních termínů, která dle mého soudu pomáhají vytvářet naši lepší a dokonalejší profesní budoucnost.

Na úplný závěr si dovolím vyjádřit své přání do budoucnosti knihovníků a informačních pracovníků 21. století slovy modlitby vyrovnanosti: “Bůh, obdaruj nás milostí, abychom s vyrovnaností přijímali věci, které se nedají změnit, odvahou, abychom změnili věci, které by změněny být měly, a moudrostí, abychom dokázali rozlišit jedno od druhého”2.

Při práci na rozvoji naší vize budoucnosti spojené s přeměnou knihovníků a informačních pracovníků na znalostní pracovníky, při využívání nabízených možností komunikačních a informačních technologií a při vyhýbání se definičním úskalím mějme vždy dostatek moudrosti k tomu, aby naše práce byla konána pro dobro všech uživatelů i samotných pracovníků knihoven, neboť se domnívám, že knihovnicko-informačním profesionálům bezpochyby náleží jejich místo v samém středu vesmíru. Myslím si, že nám nic nebrání v tom, stát se znalostními pracovníky a stanout na špičce pomyslného ledovce pracovních profesí spjatých s informační společností.


Použitá literatura:

BABKA, Michael. Tak mě napadlo… : na okraji informačního věku. Praha : Albertina data, 2005. 58 s.
BUREŠ, Vladimír. Znalostní management a proces jeho zavádění : průvodce pro praxi. Praha : Grada Publishing, 2007. 212 s.
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení : úvod do informační vědy. Praha : Karolinum, 1998. 179 s.
CORNISH, Graham. Knihovníci – “smiřovatelé” v novém elektronickém světě. Národní knihovna. 2001, roč. 12, č. 1, s. 12-14.
ČINČERA, Jan. Strach, naděje a informace v 21. století. In Národní knihovna. 2002, roč. 13, č. 1, s. 3-6.
GIBSON, Rowan (ed.). Nový obraz budoucnosti : přední osobnosti světového managementu a sociálního myšlení o budoucnosti podnikání, konkurence, řízení a trhu. Praha : Management Press, 2007. 261 s.
HARDIE, Andrew. Knihovník budúcnosti – úradník alebo autor? In ITlib [online]. 2002, roč. 6, č. 4 [cit. 2007-06-20]. Dostupný z WWW: <http://www.cvtisr.sk/itlib/itlib024/hardie.htm>.
KATUŠČÁK, Dušan; MATTHAEIDESOVÁ, Marta; NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná výchova. 1. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1998. 375 s.
KTD-Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR [cit. 2007-06-20]. Dostupný z WWW: <http://sigma.nkp.cz/F/>.
MARKOŠ, Anton; KELEMEN, Jozef. Berušky, andělé a stroje. Praha : Dokořán, 2004. 205 s.
MLÁDKOVÁ, Ludmila. Moderní přístupy k managementu : tacitní znalost a jak ji řídit. Praha : C.H.Beck, 2005. 195 s.
NAISBITT, John; ABURDENOVÁ, Patricia. Megatrendy 2000 : desať nových smerov na deväťdesiate roky. Bratislava : Bradlo, 1992. 324 s.
SEARLE, John R. Mysl, mozek a věda. Praha : Mladá fronta, 1994. 129 s.
SKLENÁK, Vilém a kol. Data, informace, znalosti a Internet. Praha : C. H. Beck, 2001. 507 s.
TRUNEČEK, Jan. Management znalostí. Praha : C. H. Beck, 2004. 131 s.
VYMĚTAL, Jan; DIAČIKOVÁ, Anna; VÁCHOVÁ, Miriam. Informační a znalostní management v praxi. Praha : LexisNexis, 2006. 399 s.
WALSH, Virginia. Budoucnost knihovnické profese. Národní knihovna. 2001, roč. 12, č. 1, s. 15-17.

 


1 Japonec Joneji Masuda sem zahrnuje také výzkum, vývoj, vědu, vzdělávání, umění a etiku – Naisbitt, J.; Aburdenová, P., S. 11-52.

2 Walsh, V. S. 15-17.

Tlačiť Facebook Twitter LinkdeIN

Hodnotenie

Počet hodnotení: 0

Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License

Ak sa neuvádza inak, obsah článkov podlieha licencii https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/


ISSN 1336-0779 (online vydanie)  ISSN 1335-793X (tlačené vydanie)
© Centrum vedecko - technických informácií SR