Osm technologických trendů, které promění knihovny v informační společnosti

Informačné technológie a knižnice

Článek se věnuje vybraným trendům v oblasti informačních a komunikačních technologií, které mají potenciál proměnit knihovny. Důraz je přitom kladen na změny, které souvisejí s nástupem informační společnosti, ať již po technické, ekonomické či sociální a kulturní stránce. Mezi vybranými technologickými trendy jsou big data, internet věcí, rozšířená realita, sémantický web a desktop, zpracování přirozeného jazyka, interaktivní veřejné obrazovky či firemní sociální sítě. Akcentováno je přitom budování komunit ve spojení s těmito technologiemi.

Informační společnost zcela zásadním způsobem přetváří to, jakým způsobem funguje společnost – jak po stránce ekonomické, tak také sociální či kulturní. Můžeme dokonce říci, že jde o změny zcela fundamentálního charakteru, které lze přirovnat k těm, jež byly spojené s průmyslovou revolucí. Pokud se podíváme na to, jaké přinesla změny nejen v rozvoji ekonomické vyspělosti společnosti, ale také například v dopravě, vědě či vývoji měst, je možné tvrdit, že význam těchto posunů z devatenáctého století pociťujeme do dnešních dní. Revoluce informační, která má svůj zdroj v nástupu rychlých sdělovacích prostředků masového charakteru a především v rozšíření internetu, v tomto ohledu sehrává jistě roli velice podobnou, hlubokou, určitým způsobem bolestnou, nicméně zcela jistě nutnou. To, že nějaká služba či instituce fungovala úspěšně desítky let, nemusí nic znamenat pro její existenci v nově se formující společnosti.

Pokud se podíváme na vývoj současného trhu práce, lze identifikovat posuny, na které ve své knize poukazuje již Robert B. Reich. Kniha nese název Dílo národů: příprava na kapitalismus21. století1 a popisuje změnu pracovního trhu. Tahounem ekonomiky budou profese informačních specialistů, což jsou lidé, kteří ekonomicky produktivně pracují s informacemi– od lékařů a učitelů až po bankovní analytiky či vědce. Tato skupina lidí bude rozhodující pro celý ekonomický vývoj společnosti. Dále se dlouhodobě mohou udržet profese osobních služeb a velká část klasických řemeslníků. Jde tedy o povolání, která jsou strojově buď nepříjemná (která žena by se šla nalíčit k robotovi), anebo příliš složitá (například instalatér) a pro stroje drahá. Další profese pak podle knihy budou na ústupu.

Je zřejmé, že role knihoven by měla spočívat především v podpoře první skupiny osob, která bude pro rozvoj informační společnosti klíčová. Tato podpora by měla probíhat v několika rovinách, které je možné chápat jako (staro)nové oblasti působení knihoven ve společnosti. Především je třeba chápat knihovny jako technologické evangelizátory.2 Měly by to být právě ony, kdo budou uživatelům ukazovat nové technologie, učit použít je, ale také jim dávat sociální kontext. Například téma big data působí pro většinu neinformatiků velice abstraktně, ale pokud knihovníci dokáží fyzikům říci, jak je mohou pomoci při modelování srážek galaxií nebo dopravním specialistům pracovat s modely provozu, získají novou přitažlivost a zajímavost.

Knihovny by měli být jedním z nejvýznamnějších motorů technologické evangelizace, zvláště na univerzitách, kde mají snadný přístup k technologiím a specialistům, a v malých knihovnách, které jsou v menších městech stále nositelé pokroků. Například kurikulum vzdělávání knihovníka KISK FF MU právě tento technologický aspekt silně akcentuje. Knihovnictví je obor, který spojuje lidi a technologie do jednoho integrálního celku.3

Současně je třeba vnímat naléhavost informačního vzdělávání, které (ač stále prochází intenzivními proměnami) reflektuje nejen potřebu rozvoje měkkých dovedností a počítačové gramotnosti, ale mělo by implementovat témata klasicky informační – ať již jde o informační chování, hledání nebo ekosystém informace a informační etiku. Klasická témata jako vyhledávání v katalogu, služby knihoven a podobně budou ustupovat do pozadí.

Knihovny mají hrát také ještě přinejmenším dvojí roli, která vychází ze dvou zásadních zdrojů, jimiž disponují. Tím prvním je specializovaný fond knih, který obsahuje celou řadu metadat využitelných pro nejrůznější účely. Knihovny mají ideální prostředky k tomu, aby vytvářely specializované weby, které budou tematicky úzce zaměřené, a díky tomu kolem sebe mohou budovat zajímavé komunity nadšenců či odborníků. Může přitom jít o stránky věnované významným (i když třeba ne zcela známým) rodákům – Ernstu Machovi či Kurtu Gödelovi, přírodním či historickým fenoménům atp.4

Druhým důležitým kapitálem, který knihovny čas od času mají tendenci bagatelizovat, je kapitál sociální. Knihovníci jsou většinou vzdělaní informační specialisté, kteří dokáží tvůrčím způsobem pracovat s informacemi, vizualizovat je, analyzovat, sbírat či hodnotit. Dávají jim také společenský rozměr. Jestliže se hovoří o příležitostech, které knihovny nevyužívají, máme většinou na mysli právě plýtvání lidským kapitálem.

Kreativní projekty, zajímavé akce i osobní spojení knihovníka a čtenáře jsou z hlediska dalšího vývoje těchto institucí mimořádně důležité. Mohli bychom pochopitelně procházet celou řadu dalších důležitých oblastí, ve kterých mohou a mají knihovny vystupovat, jako je podpora kultury, vědy, místní tvořivosti či celkového klimatu obce, ale to není pro hlavní obsah tohoto článku podstatné. Pokusíme se nabídnout pohled na osm vybraných technologií, které by mohly změnit fungování knihoven, a pokud budou dobře uchopeny, posílí jejich roli v informační společnosti i v celkovém ekosystému, který veřejné služby vytvářejí.

V námi presentovaných trendech se budeme držet především predikce z IEEE Computer5 Society pro rok 2013, která sdružuje počítačové profesionály a vedoucí pracovníky v oblasti ICT po celém světě a jež definovala třináct trendů, které se v letošním roce začnou citelněji prosazovat. Dále se opíráme o zprávu Deloitte Technology, Media & Telecommunications Predictions 2013.6 Zaměříme se pak na právě takové technologie, které budou moci najít rychlou a přímočarou implementaci v knihovnách.


1 REICH, Robert B. Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století.

2 ČERNÝ, Michal. Knihovna jako ekosystém.

3 HADZRA, Adam. Vypni s Petrem Škyříkem nejen o startupech ve veřejném sektoru.

4 ČERNÝ, Michal. Knihovna jako ekosystém.

5 ČERNÝ, Michal. Třináct IT trendů v roce 2013 podle IEEE: Internet věcí, big data i soutěž ve spolehlivosti.


                   

Internet věcí

Internetem věcí se rozumí takové propojení zařízení, které vytváří synergickou hodnotu a přímo do něho nezasahuje člověk.

Cílem internetu věcí je přitom zvýšení kvality života v nejširším slova smyslu.7 Síťová komunikace jednotlivých zařízení by tak měla vytvářet hodnoty, které dříve nebyly realizovatelné. Příkladů lze nalézt velké množství – ať již jde o vidličku, která je schopná identifikovat potravinu a její množství, takže člověka upozorní vibracemi dříve, než začne jíst, chytré domácnosti, kde spolu jednotlivá zařízení komunikují tak, aby optimalizovala

úsporu energie, zajistila bezpečnost a současně maximální komfort uživatele nebo systémy na detekci emocí, které jsou zapojené do širšího celku osobních služeb.

Je zajímavé, že zatímco se intenzivně hovoří o tom, že inteligentní domácnost nabízí svému majiteli dokonalé služby na míru (kávu podle únavy, výběr hudby, zpráv, filmů, osvětlení atp.), cesta k tomu, aby se o podobných trendech začalo hovořit také v knihovnách, je relativně dlouhá. Přitom na začátek

nemusí jít o nějaké mimořádně složité aplikace, ale spíše o hledání jednoduchých cest, které by propojily knihovny a technologie.

Může jít třeba o systém, který na základě požadavku z mobilního telefonu vybere zajímavé knihy uživateli a nachystá mu je v knihovně těsně před tím, než přijde, pokročilé navigační prvky pro hledání požadované knihy nebo snahu propojit dostupná metadata přímo s knihou, takže pokud se na ni uživatel podívá telefonem, uvidí nejen jméno autora, ale třeba také to, jak byla kniha hodnocena dalšími čtenáři, zda je spojena s nějakým projektem knihovny, jestli ji čtou rádi lidé s podobným vkusem atp.

Součástí internetu věcí jsou nepochybně také senzorické sítě,8 které se běžně používají pro sledování pohybu zvěře, měření teploty v budově nebo třeba napětí v mostech. Knihovny mohou tyto dynamicky se měnící informace tvůrčím způsobem zpracovávat, analyzovat a konfrontovat s hypotézami, které mají v knihovním fondu. Senzorické sítě představují jednu ze zatím nepříliš dobře využívaných oblastí, která může přinášet zajímavá data pro širší společnost. Přístup k nim nebývá přitom většinou těžké získat. Díky interpretaci knihovníků tak může získat knihovna zajímavý dynamicky se měnící obsah, na který přitáhne specifickou komunitu, s níž lze dobře pracovat.

Big data

Big data (někdy nepřesně označována jako velká data) představují dnes jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí celé informatiky a jsou velice úzce spojena s dalšími trendy – ať již jde o sémantické technologie, zpracování přirozeného jazyka nebo internet věcí. Lze říci, že neexistuje žádná ustálená definice toho, co big data přesně jsou, a to především z důvodu fragmentárnosti pojmu, ale také proto, že se samotný termín v čase mění. Je zřejmé, že to, co by v devadesátých letech představovala big data, jsou dnes často běžná data, která rutinně zvládá každý výkonnější stroj. Obecně můžeme hovořit o velkých datech ve třech základních významech. Jednak jde o data příliš objemná na to, abychom je mohli snadno v rozumně krátkém čase s přiměřeným výkonem zpracovat (například informace o gravitačním potenciálu každé hvězdy, která se nachází ve dvou galaxiích, jež právě prodělávají srážku), data nestrukturovaná (například prohledávání informací napříč textovými, obrazovými či zvukovými dokumenty) nebo taková, u kterých potřebujeme informace téměř v reálném čase (kupříkladu dopravní informace z desítek tisíc kamer a satelitů).9

Každou z těchto tří skupin big data budeme zpracovávat různým způsobem. Knihovny představují se svým fondem datový sklad, který je obrovského objemu a špatné struktury.

Situaci zlepšují jen metadatové popisky uvedené v určitém konkrétním formátu – Dublin Code, PB Core, DOI či Mark 21 nebo nějakém jiném, představují jednu z velkých výhod10, které mohou použít. Čím obsáhlejší a komplexnější jsou záznamy tohoto charakteru, tím lépe se pak pracuje s digitalizovaným fondem.

Obecně je možné identifikovat různé oblasti, které se v práci s big data rozvíjejí. Jednou z nejslibnějších pro knihovny je především vizualizace dat.11 Ze souboru dat lze pomocí relativně striktního mechanismu, který zahrnuje tvorbu hypotézy, matematického modelu či čištění dat od šumu získat vlastní podklady pro vizualizaci. Součástí vizualizace je pak také interpretace, kterou provádí odborník na základě svých zkušeností.

Často nepotřebujeme získat úplné podrobnosti, ale spíše celkový přehled či identifikaci vazeb, což může celý výpočet zásadním způsobem zjednodušit. Jestliže jsou v knihovnách zaměstnaní informační specialisté, jsou obvykle tyto výstupy schopni produkovat. Jde přitom o mediálně relativně vděčnou činnost, kterou jistě ocení jak odborná, tak i laická veřejnost.

Pokud jde o jednotlivá možná technologická řešení, pak lze říci, že jednou z možností je užití NoSQL databází, které jsou například založeny na metodě klíč – hodnota. Není možné vyhledávat pomocí libovolného prvku z tabulky, tak jako v případě klasického SQL, ale jen podle předem pevně definovaného klíče. Tyto mechanismy mají za následek velké urychlení a často se používají v kombinaci s SQL. NoSQL nabídne rychlou odpověď na běžný dotaz, klasická databáze pak umožní generovat komplexnější a flexibilnější informace. Své místo mají také nové grafové či dokumentové databáze, které mohou být pro řadu systémů lépe použitelné.12

Samotné výpočty nad big data lze provádět obecně dvěma způsoby. Prvním je užití superpočítačů – jde o zařízení s velkým množství jader a paměti, které umožňuje provádět výpočty značně náročných úloh (typicky předpověď počasí či jiný jeden komplexní model). Druhou možností jsou distribuované výpočty, které lze užít tehdy, pokud lze úlohu rozdělit na řadu menších činností. Mezi nejznámější patří projekt SETI@home,který pomocí výkonů počítačů zapojených do sítě internet vyhledává mimozemské civilizace.

Knihovny mohou jít buď cestou uzavřených gridů, kdy se domluví dohromady, vytvoří síť, kterou budou navzájem společně využívat, nebo projektů, kdy stanoví výzkumné téma, nabídnou technologii a data a pokusí se kolem sebe opět vytvořit určitou aktivní komunitu. Nejznámější open source aplikací, která umožňuje tvorbu sítí pro distribuované výpočty, je Apache Hadoop, který podporuje až 4 000 clasterů a pro ukládání dat se využívá speciální souborový systém HDFS.

Systém dnes využívají v různých modifikacích firmy jako Amazon, eBay, Facebook, Yahoo či Twitter a IBM.13

Big data opět představují oblast, která umožní kolem knihoven budovat výzkumné či odborné komunity, bude sloužit jako technologická evangelizace a současně využívá kapitál, který je s těmito organisacemi spojen.

Rozšířená realita

Rozšířená realita (augmented reality) je fenoménem dobře známým ze sci-fi filmů jako Terminátor či Star Trek, což samo o sobě ukazuje, že jde o oblast mimořádně zajímavou z hlediska zájmu čtenářů či dalších uživatelů.14 Myšlenka je poměrně jednoduchá – pomocí brýlí či jiného zařízení se nám před očima promítají další informace, které nám doplňují klasický popis světa. Triviálním příkladem mohou být brýle, které nám při pohledu na nějaký základní materiál prozradí, zda jde o olovo, ocel nebo dřevo.

Zařízení, které s rozšířenou realitou pracuje, je (téměř vždy) složeno z kamery, která snímá scénu, počítače, který provádí výpočty, identifikaci objektů a dohledává informace, připojení na síť (z hlediska velikosti podobných zařízení je pro náročnější úlohy nezbytné) a nějaké zobrazovací jednotky. Tou může být například obrazovka mobilního telefonu nebo HUD display na brýlích. V současné době se rychle rozvíjí oba koncepty – tedy využívající tabletů či mobilních telefonů i speciálních malých obrazovek, které má člověk nasazené na hlavě na brýlových obrubách. Často jsou zařízení pro rozšířenou realitu vybavena také dalšími senzory mimo kameru, jako je GPS či digitální kompas.

Identifikace objektů je totiž často velice náročná a znalost polohy a směru pohledu může výpočty značně zjednodušit. Základním problémem je, jak by měl počítač na základě dat z kamery rychle (optimálně v reálném čase) identifikovat to, co sleduje. Jednoduchou možností je užití QR kódů, pomocí kterých si lze označkovat jednotlivá místa a na základě nich se v prostoru orientovat. Je ale samozřejmě otázka, zda jde o vlastní rozšířenou realitu, protože si prostor před pozorováním musíme dostatečně předpřipravit. Asi nejjednodušší robustní metodou je využití marker, což je speciální obrázek, který má aplikace někde popsané. 15 Základem tedy je v prostoru snímaného kamerou tyto markery najít a identifikovat (může jít o Karlův most nebo hřbet knihy).

Pokročilejší metodou je rozložení snímků do křivek, které můžeme analyticky popsat a hledat shodu na úrovni těchto křivek. Jde o princip, který využívá například brněnský vyhledávač obrázků MUFIN. Dalšími mechanismy, které lze efektivně použít, jsou OCR, kdy identifikujeme text a na základě

něj dohledáme fakta nebo různé učící se systémy. Z hlediska knihoven mohou být silně inspirující již některé funkční projekty, jako je Google Goggles, což je aplikace určená pro iOS a Android, která umí rozeznat památky, značky, umělecká díla, vína, kontaktní údaje nebo třeba text a dále s nimi pracovat – vyhledat o nich informace na internetu, přeložit je, uložit atp.16 Podobně je možné se setkat s projekty, které umožňují například pomocí mobilního telefonu určit rychlost automobilu (jak vlastního, tak kolemjedoucího), měřit vzdálenosti a předcházet tak kolizím. Vždy tak záleží na tom, jakým způsobem je schopna knihovna vhodnou aplikaci navrhnout a zrealizovat. Může jít o drobnosti, jako je pohled mobilním telefonem na knihu a zobrazení obsahu, klíčových témat nebo třeba diskusí ke knize s hledáním podobných tematických publikací, nebo také o robustní nápadité projekty spojené s různými gamifikačními prvky.

Právě prvek hry je přitom při nasazování moderních technologií velice důležitý – tím, že se s ním budou lidé bavit, naučí se jej ovládat, zjistí, k čemu je dobrý, a rozvíjí svoji informační gramotnost. Představit si lze například aplikaci, která by uměla detekovat místo, na které se člověk dívá, a poskytla o něm informace z digitální knihovny, nabídla několik veršů nebo odkázala na zajímavý román z daného prostředí.

Za úvahu jistě stojí také vzít Google Glass, což je pilotní projekt, který by měl ukázat, co vše je v oblasti rozšířené reality možné na úrovni brýlí s malou HUD obrazovkou.17 Google postupně otevírá vývojové prostředí a zahajuje širší distribuci, takže také to by časem mohla být cesta, jak knihovně přidat další nečekaný rozměr.

Lze říci, že dnes má chytrý telefon s operačním systémem a kamerkou velká část populace a bylo by jistě vhodné podobných technologií začít rychle užívat. Ostatně jejich vývoj nemusí být často nijak nákladný a může být opět spojen s tvorbou komunity, která přitáhne do knihovny zase jinou, velice specifikou komunitu programátorů či designerů, kteří ji často nenavštěvují.

Interactive Public Displays

Veřejné multimediální interaktivní obrazovky (Interactive Public Displays), představují velice zajímavý trend, který má již relativně dlouhou historii, ale až nyní se zdá, že by se měl stát dominantnějším trendem. Téměř každý, kdo byl v posledním roce na nějaké výstavě, si musel všimnout toho, že se v galeriích mimo originální díla objevují také obrazovky, které nabízejí nejrůznější obsah – od přehrávaného videa přes statické informace, promítání fotografií až možná po nějakou drobnou interakci. Podobná zařízení přitom nejsou jen záležitostí galerií, ale také museí, postupně by měla být dodávána také úřadům, prostor pro ně je rovněž ve školství či soukromém sektoru. A v neposlední řadě také v knihovnách. Na první pohled by se přitom mohlo zdát, že jde o koncept, který je do velké míry překonaný, neboť multimediální obsah nabízejí také tablety či chytré mobilní telefony, které umí v zásadě totéž. Obsah je ušit na míru konkrétnímu uživateli, který se nemusí starat o to, zda se systém vhodně rychle nakalibruje, má vše nastavené dle svých osobních potřeb a zvyklostí. Ukazuje se, že velké interaktivní multimediální obrazovky mají ale přinejmenším dva rozměry, které klasickým tabletem lze zajistit jen velice obtížně.18 Tím prvním je obklopení se informacemi. Jestliže se hovoří


13 APACHE. Welcome to Apache™ Hadoop®!
14 ČERNÝ, Michal. Rozšířená realita: od mobilního telefonu k chytrým brýlím.
15 FURHT, Borivoje. Handbook of augmented reality.
16 Google Goggles.
17 ČERNÝ, Michal. Rozšířená realita: od mobilního telefonu k chytrým brýlím.
18 VOGEL, Daniel a Ravin BALAKRISHNAN. Interactive public ambient displays.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdieľať: