|
Otevřený přístup je podle Budapešťské iniciativy definován
jako přístup k odborným publikacím volně na internetu dovolující uživatelům texty
stahovat, tisknout a dále používat s tím, že uvedou informace o původu článku a
autorských právech. Cílem otevřeného přístupu je nabídnout alternativní přístup
a využít plnou výhodu technického pokroku.
Počátky publikování článků ve vědeckých časopisech se
datují k roku 1665, kdy byla v Paříži a Londýně publikována první čísla těchto
periodik – Journal de Sçavants a Philosophical Transactions of the Royal Society. Dějiny
otevřeného přístupu se potom podle Petera Subera začaly psát v roce 1969 (přesně
7. dubna), kdy Steve Cocker publikováním první Žádosti o komentáře (First Request
for Comments (RFC) spustil publikování série volných online dokumentů o vývoji
internetu.
V osmdesátých letech jsou potom pro otevřený přístup
důležité dva milníky – 21. září 1985, kdy Bílý dům pod vedením Ronalda
Reagana vydal Nařízení o národní bezpečnosti 189 : Národní politika přenosu
vědeckých, technických a inženýrských informací (National Security Decision
Directive 189 : National Policy On The Transfer Of Scientific, Technical And Engineering
Information) nesoucí poselství, že „maximální možná míra výsledků základního
výzkumu zůstává neomezená“, a rok 1989, který se nese ve znamení založení
časopisu Psycoloquy (http://psycprints.ecs.soton.ac.uk).
Časopis byl založen Stevanem Harnadem a je to jeden z prvních časopisů s otevřeným
přístupem, který se stal zároveň recenzovaným.
Od devadesátých let online časopisů s otevřeným přístupem
přibývalo. V říjnu 1990 potom Tim Berners-Lee vytvořil prvního webového klienta a
webový server, kteří prakticky začali fungovat během března roku 1991.
26. dubna 1999 vydavatelství BioMed Central (dnes jedno z
největších vydavatelství s otevřeným přístupem) ohlásilo plán nabídnout volný
online přístup ke svým časopisům a 19. července 2000 potom vydavatelství BioMed
Central publikovalo svůj první volně dostupný online článek.
Mezi první a nejvýznamnější archivy s otevřeným
přístupem patří arXiv.org (http://arxiv.org), archiv
pro elektronické preprinty a vědecké materiály z oblasti fyziky, matematiky,
počítačové vědy a kvantitativní biologie a nelineárních věd. Ke konci
devadesátých let začaly podle modelu archivu arXiv.org vznikat mnohé repozitáře a
archivy s otevřeným přístupem, do nichž měli autoři možnost ukládat své práce.
Berlínská deklarace o otevřeném přístupu k vědění ve vědě
z roku 2003 opakuje principy z Budapešti (a Bethesdy) a přidává nutnost formulování
a především dodržování standardů kvality časopisecké produkce. Toto by měla
zajistit i jednotná infrastruktura pro snadné publikování jednotlivých článků
včetně nástrojů softwarových, metadatových apod.
Zdroje a cesty OA
Různé digitální knihovny a různí vydavatelé umožňují
přístup k odlišným typům dokumentů (preprinty, post-printy, výzkumné články,
zprávy z konferencí apod.). Zdroje s otevřeným přístupem se dají rozdělit do tří
skupin:
- Předmětově profilované archivy a institucionální repozitáře
(úložiště) – do této skupiny patří archivy a repozitáře jednotlivých
univerzit, akademií věd a dalších výzkumných institucí. Přehled o dostupných OA
repozitářích lze získat na adrese Registry of Open Access Repositories – http://www.roar.eprints.org; nebo na OpenDOAR –
Directory of Open Access Repositories – viz http://www.opendoar.org).
- On-line časopisy s otevřeným přístupem – do této kategorie
patří komerční vydavatelství, jako např. BioMed Central, která za publikované
články účtují mezi 1 000 – 3 000 EUR; existují ovšem i neziskové projekty
vydávající OA časopisy, mezi které přináleží např. digitální knihovna PloS. Z
celkového počtu cca 25 000 v současné době vydávaných vědeckých recenzovaných
časopisů tvoří otevřené časopisy přibližně 15 %, což je téměř 4 000 titulů.
- Povrchový web – tzv. „viditelný“ web; jedná se zejména o
osobní stránky autorů, kteří vystavují své práce. Jako problematická se jeví
menší viditelnost, nízká interoperabilita a zpravidla krátkodobější životnost
takových stránek.
Kromě výše uvedeného dělení existují dvě hlavní cesty,
kterými lze dojít k otevřenému přístupu pojmenované již Budapešťskou
iniciativou:
- Zlatá cesta (golden road) – publikování v Open Access
časopisech, recenzní řízení a otevřený přístup zajišťují vydavatelé.
- Zelená cesta (green road) – autoarchivace v otevřených
repozitářích, otevřený přístup zajišťují autoři.
Otevřený přístup a knihovny – co jim přinese?
S nástupem otevřených archivů, časopisů a digitálních
knihoven přestal být dokument vázán na konkrétní vydání daného periodika.
Uživatele je proto potřeba poučit o jiných jednoznačných identifikátorech, než je
ročník, číslo a strana. Někdy se může i téměř (nebo úplně) totožný text
objevit ve více zdrojích. To může být pro uživatele velice matoucí.
Existence více verzí jednoho článku ztěžuje práci i
informačním pracovníkům, kteří se zabývají citační analýzou. Otázka hodnocení
na základě citací v otevřených archivech je vůbec problematická, protože dosud
jsou autoři do jisté míry hodnoceni podle kvality časopisů, ve kterých publikují
(tzv. impakt faktor). Další úlohou pro informační pracovníky je podpora svých
uživatelů v roli autorů, ochota pomoci jim s výběrem vhodného časopisu či archivu
pro zveřejnění článku, pomoc s tvorbou metadat a úhrada případného poplatku.
Kromě toho se mohou přímo podílet na budování, organizaci a provozu otevřeného
archivu své instituce.
V souvislosti s otevřeným přístupem se objevují i spekulace o
jejich odborné úrovni. O co je pro autory snazší publikovat, o to je těžší
posoudit kvalitu článků. Placené zdroje dávají jistou záruku správnosti,
aktuálnosti i původnosti. Než se takový zdroj dostane k uživateli, projde dvojím
výběrem – nejprve na straně vydavatele (recenzní řízení) a potom na straně
knihovny, která do svého fondu pečlivě vybírá jednotlivé tituly.
Trvalá ochrana tištěných zdrojů je doménou depozitních
knihoven (v ČR je to Národní knihovna České republiky). Hlavní myšlenkou
otevřených archivů je nabídnout autorům prostor pro publikování příspěvků,
otázka trvalé ochrany a zpřístupňování je odsunuta do pozadí, především kvůli
finančnímu zázemí, které není dlouhodobě jisté.
Otevřený přístup v AV ČR
Stále více vědeckých institucí se snaží poskytovat své
výstupy ostatním formou otevřeného přístupu. To je mimo jiné vede k formulaci
vlastních politik otevřeného přístupu, které popisují způsob, jakým mají
vědečtí pracovníci dané instituce archivovat a poskytovat své publikační výstupy.
Seznam těchto politik je evidovaný v ROARMAP – Registry of Open Access Repository
Material Archiving Policies (viz http://www.eprints.org/openaccess/policysignup/).
V současné době požaduje povinný vklad do institucionálního
repozitáře již více než 250 výzkumných institucí (např. Massachussetts Institute
of Technology či University College London, ETH Zürich).
Akademie věd ČR se 6. května dopisem svého tehdejšího
předsedy prof. Václava Pačesa přihlásila k zásadám Berlínské deklarace. Návrh
přednesl na 44. zasedání Akademické rady AV ČR (25. března 2008) J. Hrušák. Poté,
co jako první český signatář podepsala Akademie věd ČR Berlínskou deklaraci,
jejíž signatáři se hlásí k podpoře otevřeného přístupu, doporučila Vědecká
rada AV ČR ve svém dopise Akademické radě, aby uskutečnila několik kroků, mj.
formulovala politiku otevřeného přístupu, stanovila pravidla pro vytvoření
institucionálního repozitáře AV ČR a použila ho pro otevřený přístup.
Komise pro vědecké informace AV ČR připravila návrh Politiky
otevřeného přístupu AV ČR, který byl 14. října 2010 schválen Akademickou radou AV
ČR na jejím 21. zasedání. Podstatou Politiky je, že „pracoviště AV ČR jsou
povinna vyvinout veškeré úsilí k tomu, aby mohla AV ČR a Knihovně AV ČR, v. v. i.,
poskytnout publikační výstupy – zaměstnanecká díla – vytvořená jejich
zaměstnanci a nevýhradní licence k jejich užití, zejména právo na rozmnožování
jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě a právo na sdělování díla veřejnosti v
rámci právního řádu České republiky a s ohledem na případná licenční
ujednání s vydavateli“ a „publikační výstupy budou poskytovány v elektronické
formě. Knihovna AV ČR zajistí jejich uložení v repozitáři AV ČR a zpřístupnění
veřejnosti, jakmile to bude možné, s ohledem na skutečnost, že někteří vydavatelé
mohou na tato díla uvalit publikační embargo (tj. doba, po kterou článek nemůže
být zpřístupněn veřejnosti).“
Cílem Politiky je vytvořit institucionální repozitář AV ČR,
jehož funkcí je kromě zpřístupnění (s ohledem na případná licenční ujednání
s vydavateli) také dlouhodobá archivace výstupů vědecké práce. K tomuto účelu
dává souhlas naprostá většina komerčních vydavatelů. Vytvoření vlastního
repozitáře poskytuje poměrně dobrou jistotu, že publikační výstupy budou stále k
dispozici, a výrazně také zvyšuje viditelnost prací. Pozitivním efektem může být
podle dosavadních zkušeností také nárůst jejich citovanosti.
Současně bylo Akademickou radou schváleno vytvoření fondu pro
podporu publikování v komerčních OA časopisech („gold“ open access). Dotace je
přidělována pouze autorům, kteří jsou zaměstnanci AV ČR a publikují v rámci
svého pracovního poměru, dotaci lze poskytnout pouze v případě přijetí článku do
některého z OA časopisů uvedeného alespoň v jedné z databází Web of Science,
SCOPUS nebo ERIH (více informací na http://www.lib.cas.cz/openaccess/).
Jeho správou byla pověřena Ediční rada AV ČR, pro rok 2011 byla vyčleněna částka
jeden milion korun. Po měsíci provozu už je vyčerpáno více než 200 000 Kč.
Zatím není jasné, zda volný (otevřený) i placený přístup k
informacím vedle sebe mohou dlouhodobě existovat, jak je tomu dnes v mnoha vědních
oblastech, nebo zda některá z těchto forem převládne a druhá potom zanikne úplně,
či se stane pouze okrajovou záležitostí…
Použité zdroje:
- BARTOŠEK, M. Open access – otevřený přístup k
vědeckým informacím. Úvod do problematiky. Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901,
2009, roč. XX, č. 2, s. 1-7.
Dostupný z: <http://www.ics.muni.cz/zpravodaj/articles/628.html>.
- BRATKOVÁ, Eva. 2006. Otevřený přístup, digitální
knihovny a citační služby. In INFORUM 2006 : 12. ročník konference o
profesionálních informačních zdrojích, Vysoká škola ekonomická, Praha, 23.-25.
května 2006 [online]. Praha : Albertina icome Praha, 2006 [cit. 2007-10-18].
Dostupný z WWW: <http://www.inforum.cz/inforum2006/pdf/Bratkova_Eva.pdf>.
- Lhoták, Martin; Burešová, Iva. Otevřený
přístup k vědeckým informacím a politika otevřeného přístupu. Akademický
bulletin AV ČR, 2010, č. 11, s. 19-21. ISSN 1210-9525.
Dostupný z: <http://abicko.avcr.cz/2010/11/05/otevreny-pristup-k-vedeckym-informacim.html>.
- SUBER, Peter. 2007b. Open Access Overview : focusing on
Open Access to peer-reviewed researcharticles and their preprints. [online]. Richmond
: Earlham College, 2007. Last revised, September 19, 2007 [cit. 2007-10-13]. Dostupný z
WWW: <http://www.earlham.edu/~peters/fos/overview.htm>.
- VÍTŮ, Martin. 2006. Volný přístup k vědeckým
informacím – co přinese knihovnám a kdo ho zaplatí? In INFORUM 2006 : 12.
ročník konference o profesionálních informačních zdrojích, Vysoká škola
ekonomická, Praha, 23.-25. května 2006 [online]. Praha : Albertina icome Praha, 2006
[cit. 2007-10-30]. Dostupný z WWW: <http://www.inforum.cz/inforum2006/pdf/Vitu_Martin.pdf>.
|