Metody rychlého čtení jako efektivní nástroj osobní práce s informacemi
Zo zahraničia|
„Lidé nemají ani tušení, kolik času a námahy se musí vynaložit, aby se člověk naučil číst. Potřeboval jsem k tomu osmdesát let a stále ještě nemohu tvrdit, že jsem dosáhl kýženého cíle.“ J. W. Goethe „Čtení je pro intelekt to samé, co fyzické cviky pro tělo.“ J. ADDISON Úvod „Informační explozi“, jak se tento jev začal koncem 50. let 20. století nazývat, nelze plně zvládnout a vyřešit. Lze ji minimalizovat například promyšlenou organizací publikování, vyhledávání, zpracování a rozšiřování dokumentů obsahujících poznatky. S kvantitativním nárůstem informací, jak je možno informační explozi lépe a odborněji nazývat, se lze zmínit také o tzv. informačním znečištění a o nutnosti „informační hygieny“, která obsahuje prvky mentální hygieny, ale přesahuje ji především svým důrazem na společensky a institucionálně podložená řešení.
Informační ekologie inspiruje informační vědu k ucelenějšímu pohledu na informační procesy, kdy jejím cílem je jakási čistota informačního prostředí jako smysluplné regulování procesů využívání informací. Informační prostředí je tzv. znečištěné rozmanitostí zdrojů a neorganizovaností. Aplikace informační ekologie do praktické práce s informacemi může pomoci minimalizovat informační přetížení člověka [STEINEROVÁ, 2009]. Pokud uvažujeme v této souvislosti o „znečištění“, pak velmi inspirativní na svět informací a dat je pohled amerického autora a novináře Davida Shenka, který použil termín datový smog v publikaci Data smog [SHENK,1997]. Autor se obecně zabývá tzv. informačním přehlcením a informačním nadbytkem, což vyjadřuje již v podnázvu publikace (…surviving the information glut). David Shenk vztahuje problém prvopočátečně k prostředí technologií a internetu, ale jeho pojetí je v důsledku širší a jeho možno jej chápat v celkovém pojetí informačního světa. Dokonce Wikipedie rozebírá pojem datový smog poměrně zevrubně (http://en.wikipedia.org/wiki/Data_Smog) a v širším kontextu. Člověk je obklopen přemírou informačních zdrojů nejen tištěných, ale i informací pocházejících z automatizovaných/elektronických informačních systémů, v kterých se informace nejen ukládají, ale i komunikují (např. dnešní sociální sítě se vyznačují rychlou obměnou komunikace). Jsou nejen v ucelené a uzavřené podobě zveřejňovány, ale doplňovány a měněny a diskutovány. Člověk je nucen velké množství informací nejen komunikovat, ale i vstřebat efektivně kognitivně. Schopnost třídit podstatné a nepodstatné informace, kvalitní a nekvalitní, ověřitelné a neověřitelné se stává nezbytností, ale i traumatem stávajících generací uživatelů a čtenářů. Některé poslední zahraniční studie přicházejí s hypotézami zhoršených kognitivních schopnosti člověka v důsledku přílišné orientace na využívání hypertextového a síťového prostředí internetu. Pravděpodobně za tím stojí sice schopnost informace rychle vyhledat v informačních systémech, ale již ne tradičně kognitivně zpracovat. Čtení z klasických dokumentových předloh rukopisných, tištěných nebo dnes elektronických má charakter práce s informacemi na tzv. osobní úrovni. Schopnost individuálně pracovat s informacemi, efektivně číst a duševními prostředky, nástroji a postupy ovlivňovat procesy interakce a kognitivní zpracování je neméně důležité, jako jsou procesy organizace informací v informačních systémech a ve společnosti. Bez nadsázky lze konstatovat, že lidský mozek potřebuje informace „indexovat“, zpracovat, uložit a v případě potřeby či nutnosti vybavit.
Problematika čtení je dnes nově a často spojována a již zkoumána spolu s problematikou vyhledávání informací, a to v souvislosti s rozvojem čtecích zařízení a fenoménu např. elektronické knihy (e-book), a tudíž se tu spojují dva velké problémové okruhy – vyhledávání informací a čtení. Již od 80. let se objevuje celá řada studií na téma čtení elektronického textu. Přínosná byla např. studie Reading from paper versus reading from screen [DILLON; McKNIGHT; RICHARDSON, 1988]. Do současnosti bylo již provedeno mnoho experimentů týkajících se rychlosti čtení a porozumění textu. Byly vyjádřeny tzv. textové proměnné, které nejvíce ovlivňují čtení (velikost znaků, délka řádku, proporcionální versus neproporcionální písmo, sloupcové zobrazení apod.). Dostatečně tuto oblast shrnuje studie How physical text layout affects reading from screen [DYSON, 2004]. Významný starší experiment, ale dnes již možná by byl jinak pojatý a prezentovaný v rozdílném kontextu doby a nových technologických zobrazovacích prostředků, se týkal rychlosti čtení [WRIGHT; LICKORISH, 1983, s. 227-235] a byl prezentován v časopise Behaviour and Information Technology. Autoři v závěru experimentu konstatovali, že čtení z obrazovky počítačů je o 27 % pomalejší než z papíru. Domnívám se, že v případě nových čtecích zařízeních a se zvykem číst více textů z elektronických předloh by toto již neplatilo tak důrazně ve prospěch papíru. Právě uvedený experiment ukazuje, že mnoho výzkumníků již v 80. letech spojovalo problematiku uživatelského rozhraní a čtení, aniž se očekávalo, jak brzy toto bude aktuální na začátku 21. století. Proces čtení se stal zajímavým tématem pro řadu odborníků počítačové a informační vědy, což dokládají četné publikace v této oblasti a neustále na síle nabývající vztah oblasti human-computer interaction a informační vědy. Není nutné zde porovnávat obdobné výzkumy, které by zdůrazňovaly např. jiné procentuální rozdíly mezi čtením z obrazovky a čtením z tištěné předlohy. Realitou a výzvou pro nejbližší i vzdálenější budoucnost je, že i přes zdokonalovaná technická zařízení typu obrazovek, terminálů/počítačů, je čtení z obrazovky pro řadu uživatelů méně pohodlné a subjektivně nevýhodné. Lze očekávat, že s příchodem lepších technických prostředků sloužících vizualizaci informací, bude přibývat uživatelů, kteří si nebudou negativizovat příjem informací z takovýchto výstupních zařízení. Je to bezesporu i otázka generační, nikoliv věková, ale generační ve smyslu schopností používat moderní nástroje v práci s informacemi. Současné čtení prostřednictvím čteček totiž přináší úplně jinou kvalitu a přizpůsobení se čtenáři a jeho přirozenému způsobu čtení bude jistě pokračovat. A otázka nestojí, zda kniha versus čtečka, ale půjde o komplementární a vzájemně na sebe působící formy, ať již v četbě odborné nebo umělecké literatury. Je také možno usuzovat, že díky moderním formám čteček, které mají i příjemné displeje a které mají i zajímavé možnosti ovládání, se mohou nakonec stát i stimulátorem čtení, které se podle mnoha odborníků ztrácí u každé generace. Lze souhlasit, že tak nový příjem informací zrakem se bude rozvíjet i ku prospěchu našim kognitivním schopnostem. Je otázkou času a ekonomické dostupnosti, aby se do škol vrátily již ne tabulky, na které se bude psát uhlem či křídou, ale tabulky elektronické, které nahradí např. některé učebnice. V žádném případě tím není negována krásná a nezastupitelná úloha kodexové formy publikací.
Obr. 1 Čtečka a kniha. Symbióza nebo rozdělení?
Člověk a jeho vnímání a myšlení jsou fyzicky a psychicky limitované. Uživatel informací se může dostávat i do nepříjemných psychických stavů, a to buď z nedostatečné informovanosti, nebo naopak z nadbytku informací a nedostatku času. Mohou nastat obranné reakce uživatele, které vyvolají patologicky podmíněné stavy a které informaci/dokument odmítnou, aniž je kdy pročten a obsahově vyhodnocen. Uživatel/čtenář není ochoten číst dokumenty, zaujímá k dokumentové komunikaci negativní postoj, kdy se objevuje bariéra přehlcení informací a z toho plynoucí např. antiinformační syndrom. Pro ty, kteří musí získávat pro svou práci informace a osvojovat si řadu nových poznatků, je nezbytné, aby se s nimi naučili efektivně pracovat i na osobní úrovni čtení. Neřeší to sice problém kvantitativního růstu informací a společenského informačního problému celkově, ale uživatelům to může pomoci orientovat se v záplavě dokumentových informací a získávat a zpracovat pouze ty podstatné. Pro dnešního člověka je toto nesmírně důležité, pokud chce obstát v tzv. informační společnosti. Může tak zaujmout k příjímání informací aktivní postoj, který je pochopitelně mnohem výhodnější, než když přijímá informace pasivně a podlehne ne právě přesné představě, že informací je nadbytek. Jednou z podstatných obran proti informačnímu přehlcení je umění identifikování informačního jádra problému. To platí i na osobní úrovni, tedy například i v práci s textem a jeho čtením. Toky dat a informací jsou také určeny výkonností našich fyziologických senzorů, kterými jsou v našem případě lidské smysly. Volně lze charakterizovat vnímání jako duševní proces odrážení předmětů nebo jevů skutečnosti, které působí v určitém okamžiku na naše smyslové orgány. Vnímání samo nám za určitých okolností nedává přesný obraz o světě – je třeba doplnit je racionální úvahou. Typickými příklady tohoto jevu jsou např. smyslové klamy. Zároveň jsou mezi lidmi značné rozdíly ve vnímání. Jsou to rozdíly v rychlosti, přesnosti a úplnosti vnímání a jsou dány minulou zkušeností, znalostmi a zájmy jednotlivých osob. Pro následující výklad bude důležité vnímání zrakové. Prostřednictvím zraku přijmeme více než 90 % informací. Víme také, že při čtení je naše myšlení mnohonásobně rychlejší, než stačíme číst. Uvědomíme-li si množství informací, které můžeme zrakovým kanálem přijmout, a rychlost chápání čteného (tj. zpracování v procesu myšlení), vidíme, že člověk má netušené možnosti příjmu informací. Závisí tedy jen na psychických omezeních, protože fyziologické kapacity zrakového kanálu jsou velké. Bariéry při čtení jsou tedy především dány hranicemi naší psychiky. Jedna z možností jak efektivně vybírat a přijímat informace je ovládnutí racionálních (efektivních) metod čtení [PAPÍK, 2011]. Již na úrovni základní vizuálního vnímání textů je možno cvičit např. rozšíření zrakového rozpětí, snížení počtu fixací na řádku nebo odstraňování regresních pohybů očí [MISTRÍK, 1982; PAPÍK, 1992; PITKIN, 1929; WAINWRIGHT, 1972; ZIELKE, 1988, a mnoho jiných autorů]. Na čtení z tištěné předlohy nebo z obrazovky počítače můžeme aplikovat následující modely čtení, které zároveň mohou poukázat, kam umístit nácviky metod rychlého čtení a lepší obsahové zpracování.
Obr 2. Model procesu čtení [VIITANIEMI, 1983] E. VIITANIEMI [1983, s. 183–200)] vidí proces čtení ve vztahu k rychlosti čtení zajímavým způsobem. Proces čtení se podle něj skládá ze dvou fází, a to z percepčního procesu (perceptual process) a z procesu pochopení čteného a dalšího zpracování v mozku (comprehension process). Rychlost čtení (reading speed) je pak závislá na rychlosti a úrovni obou fází. Percepční proces má dvě složky, a to rozpoznání textové formy (recognition) a percepci – vnímání (perception), tj. převedení nových prvků textu do našich vnitřních kódů. Proces chápání pak sestává z prvků asimilace (assimilation), tj. čtenář chápe text, ale neutváří si závěry, a z reakce na text (reaction to the text). Reakce na text probíhá tzv. kritickým čtením (critical reading), kdy čtenář je schopen vyvozovat závěry, interpretovat text, klasifikovat, „číst mezi řádky“ apod., je to navázání dialogu mezi čtenářem a autorem (pro tento způsob čtení lze užít termínu analytické čtení), nebo tzv. kreativním čtením (creative reading), tj. tvořivým čtením, které je nejvyšším stupněm procesu chápání a v kterém se projevují nové, osobité přístupy. Rychlost čtení by neměla být posuzována izolovaně, protože má souvislost s rychlostí percepčního procesu a jeho složek a s rychlostí procesu chápání a jeho složek. Z toho lze vyvodit důležitý závěr, že rychlost čtení je veličina dynamická, nikoli statická a závisí na mnoha faktorech (např. povaha textu, schopnosti jednotlivého čtenáře). Velký počet lidí všech profesí ustrnul v technice čtení na způsobu, kterému se naučil na základní škole. Vzhledem k tomu, že lidé nejrůznějších profesí, ale i studenti musejí zdolávat již zmíněné velké množství materiálu ke čtení, je výhodné zrychlit vlastní čtení – naučit se rychle, pohotově a racionálně.Čtenář vnímá formální vlastnosti textu a současně tyto informace obsahově zpracovává. Je možno konstatovat, že čtení je integrovaným výkonem spojujícím porozumění formě a obsahu. Rychlost procesu čtení je ovlivněna formálními i obsahovými vlastnostmi textu. Rychlost se v závislosti na obou základních složkách (percepce, chápání) dynamicky proměňuje. I toto je jeden z důvodu, kdy např. ve Spojených státech se hovořilo v souvislosti s efektivním, rychlým, racionálním čtením o čtení dynamickém (dynamical reading). Rozvíjející se grafická uživatelská rozhraní (GUI) začala ovlivňovat působení prezentovaných informací na pravou mozkovou hemisféru. Pravá mozková hemisféra se mj. vyznačuje převažujícím zpracováním obrazové informace, zatímco levá mozková hemisféra bývá charakterizována jako slovně pojmová. Můžeme konstatovat, že grafická rozhraní mohou mít v současnosti i v budoucnosti pozitivní vliv na čtenářství uživatelů, které však ztratí svou konzervativní podobu minulých století pojících se k tištěnému nebo rukopisnému dokumentu. Např. počítačová grafika v prostředí napomáhá kognitivně znevýhodněným uživatelům nebo uživatelům s poruchami čtení/učení (learning disabilities). Proto text prezentovaný současnými počítačovými nástroji a multimediálními formami je velmi slibnou pomůckou pro podporu učení, ať už prostřednictvím nástrojů e-learningu nebo web-based learningu, který je spjat s kolaborativními nástroji, a to např. v nejjednodušší podobě díky tzv. hyperlinkům [PAPÍK, 2011b]. 2. model čtení je možné dle dále uvedených autorů nazvat kybernetickým modelem čtení [ANDREJEV; CHROMOV, 1987] je přenést z prostředí tištěného textu i do prostředí elektronického textu. Ukazuje blokově na procesy, které se podílejí na čtení s důrazem na zpětnou vazbu. Na tomto modelu se dá prezentovat také problematika tzv. efektivního čtení (racionálního čtení), kdy jedním z brzdných procesů v rychlosti čtení je tzv. vokalizace čtení (artikulační vlivy). Vyslovování a poslouchání textu není nutné, a to ani v jeho tiché fázi. V procesu čtení je možno vydělit pět základních bloků. Informaci přijímá blok kanálu zrakového analyzátoru, zpracování informace probíhá při účasti řečově-pohybového bloku, řečově-sluchového bloku a bloku obsahového zpracování a přijmutí rozhodnutí. Na způsob zpracování a na rychlost percepce (příjmu) má vliv nejen nová informace, ale i ta vnitřní (tzv. bázová) o předmětu čtení, která postupuje ze systému paměti na základě dříve získaných znalostí a instrukcí, které si můžeme představit jako „programy“ duševních činností pro efektivní promýšlení přečteného. Výsledek činnosti bloku obsahového zpracování – porozumění přečtenému textu – postupuje do systému paměti. Blok řízení kontroluje výkonné orgány: svaly očí, rukou, jazyka, rtů a další. Tím se uzavírá okruh „text-čtenář-text“. Je tak vyjádřen i vztah/dialog/komunikace mezi čtenářem a autorem textu [PAPÍK, 2011b].
V souladu s popsanou strukturou můžeme proces čtení shrnout následujícím způsobem. Čtenář vnímá část textu, který se dále začíná zpracovávat v kanále zrakového analyzátoru. Proběhne také řečově-sluchová a řečově-pohybová aktivita. Výsledkem třístupňového zpracování je rozhodnutí v bloku procesu obsahového zpracování: příkaz k regresi, tj. k zpětnému pohybu očí nebo k přečtení další části textu, příkazy svalům ruky k obrácení stránky nebo k zastavení čtení. Někdy se konstatuje, že čtení je současně „příjem a ztvárnění“ řeči. Od toho, jak jsou tyto procesy organizovány a jaký je stupeň jejich koordinovanosti, závisí také rychlost čtení. Jestliže při čtení vzniká tzv. hlasitá i tichá artikulace, tzn. přeříkávání toho, co právě čteme, a jestliže okamžitě s tím proběhne vnitřní poslouchání, pak informaci zpracovávají všechny tři bloky: zrakový, řečově-pohybový a řečově-sluchový. Jinými slovy: text zrakově vnímáme, přeříkáme a poslechneme si jej. Takové mnohostupňové zpracování textu není vždy nutné a účelné. Kromě toho si přečtené neosvojujeme lépe, jak si někdo může myslet. Je ztíženo vnímání a chápání větších částí textu v logických souvislostech. Z pohledu kybernetiky by se dalo pomalé tempo čtení vysvětlit nízkou propustností řečově-sluchového kanálu. Potlačíme-li artikulaci, můžeme vyřadit řečově-sluchový blok a přejít na nové – dvoustupňové zpracování informace pomocí zrakového bloku a bloku řečově-pohybového, jejichž činnost se změní. Při takovém čtení se celé skupiny slov v mozku zredukují na klíčová slova (pojmy) vyjadřující smysl celých vět a odstavců. Znamená to pomocí speciálních učebních metod rozvíjet periferní části zrakového analyzátoru, blokovat řečově-sluchový analyzátor a současně vytvořit nové „programy“ pro práci mozku při zpracování textu. Rychlé čtení se jeví jako jeden ze způsobů jak efektivně zpracovat textovou informaci. Podmínkou pro uplatnění metod rychlého čtení jsou podle JAKŠTISE [1982, s. 18–23]:
Běžný člověk je schopen při vynaložení vůle, při odstranění zlozvyků při čtení a při nacvičení jistých obratností dosáhnout větší rychlosti čtení, a to nikoli na úkor chápání a zapamatování si textu. Se zapojením procesů pozornosti lze rychlost zněkolikanásobit. V příloze toho příspěvku je uvedena struktura dvoudenního kurzu, který může zlepšit o 50 až 100 % v rychlosti a udržení nebo zlepšení úrovně pochopení textů a zapamatování si základních faktů. Kurz rychlého čtení je například zaveden jako povinný (tréninkový) předmět bakalářského studia na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Autor tohoto článku má velký obdiv k profesoru Jozefu Mistríkovi, kterého sice nemohl poznat osobně, ale jeho publikace věnované lingvistice a několik také k problematice tzv. rychlého čtení se mu staly inspirací nejen ve vlastním způsobu práce s textem, v kurzech rychlého čtení pořádané pro akademické a další zájemce, ale rovněž v hledání souvislostí v informační vědě a knihovnictví. Řada odborných periodik slovenských, českých a zahraničních přinesla odborné statě nebo celé studie o symbióze efektivního čtení a informační činnosti či práce s informacemi. Více informací o profesoru Mistríkovi a jeho životě viz odkaz: http://www.osobnosti.sk/index.php?os=zivotopis&ID=58784. Tento text byl zpracován částečně také s využitím příspěvku pro konferenci Information Ecology and Libraries, která se konala 10. až 12. října 2011 v Bratislavě.
Metody racionálního čtení, nazývané často také synonymicky metodami rychlého čtení, lze dnes spojovat s efektivnějšími možnostmi práce s texty díky speciálním čtecím zařízením textu v elektronické formě, není tedy jen spojeno s tištěnou nebo rukopisnou předlohou. Je to výzva pro budoucí čtenářství. Ovládnutí efektivnějších metod čtení je v souladu s principy informační ekologie na osobní úrovni čtenáře/uživatele, který duševními metodami a postupy dokáže zpracovat rychleji, kvalitněji a rozhodněji podstatné informace z textu a zakomponovat do patřičného výstupu/výsledku. Je také třeba zdůraznit, že rychlé čtení není rychlým učením, neboť procesy učení sice mohou využívat metod efektivního čtení, ale vyžadují nutnost dalších postupů, jako např. proces opakování. Stejně tak metody rychlého čtení nejsou vhodné pro každé typy textů a je jistě škoda je aplikovat do oblasti umělecké literatury. Jsou vhodné ke čtení tzv. věcných textů, jako jsou texty v časopisech a novinách, tedy běžné novinářské produkce, dále ke čtení některých odborných textů, administrativních textů apod. Zvládnutím metod rychlého čtení se často zlepšuje obsahové zpracování dokumentu, držení si přehledu a nadhledu nad problematikou, mozek si často vytváří vlastní strukturaci nabytých poznatků, přičemž toto strukturování a jakési vnitřní indexování obsahu není dosud uspokojivě poznáno a popsáno vědeckými metodami více disciplín.
Seznam použité literatury ANDREJEV, O. A., CHROMOV, L. N. Technika bystrogo čtenija. Minsk : Izd. Univ., 1987. 204 s. ANDROSJUK, V. G. O nekatorych individualno-psichologičeskich osobennostjach ponimanija teksta. Naučno-Techničeskaja Informacija. 1981, ser. 2, č. 5, s. 1-4. ISSN 0548-0019. DILLON, A.; MACKNIGHT, C.; RICHARDSON, J. Reading from paper versus reading from screen. Computer Journal. 1988, vol. 31, no. 5, s. 457-464. ISSN 0010-4620. DYSON, M. C. How physical text layout affects reading from screen. Behaviour & Information Technology. 2004, vol. 23, no. 6, p. 377-393. ISSN 0144-929X. JAKŠTIS, Ju. S. Obučenije specialistov metodu uskorennogo vosprijatija informacii. Nauč.-techn. Inform., 1982, Ser. 1, č. 10, s. 18-23. MARCHIONINI, Gary. Information seeking in electronic environments. Cambridge : Cambridge University Press, 1998. 224 s. ISBN 0-521-58674-7. MISTRÍK, J. Rýchle čítanie. 2. vyd. Bratislava : Slov. ped. nakl. 1982. 118 s. PAPÍK, R. Naučte se číst! Praha : Grada, 1992. s. 181. ISBN 80-85424-93-2. PAPÍK, R. Vliv kvantitativního růstu informací na psychiku člověka s důrazem na vizuální vnímání : možnosti efektivnějšího příjmu informací. In SEDLÁČKOVÁ, B. Acta bibliothecalia et informatica. 1. Opava : Slezská univerzita Opava, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví, 1996, s. 73-86. ISBN 80-85879-87-5. PAPÍK, R.; DROBÍKOVÁ, B. Relationship between effective reading and Human-computer interaction. In International Conference on Human-Computer Interaction and Information Services, held in November 10, 2008 in Academy of Sciences of Czech Republic. Brno : Tribun EU, 2009, s. 57-66. Dostupný také z WWW: <http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=6656>. ISBN 978-80-7399-868-4. PAPÍK, R. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. 1. vyd. Praha : Velryba, 2011. 192 s. ISBN 978-80-85860-22-1. PAPÍK, R.; HOLÝ, M. Sny pomáhají třídit nadbytek informací. In Mašková, Martina. ČRo Rádio Česko : Studio Česko [online]. Praha : Český rozhlas, 4. března 2011, 15:35 [cit. 2011-05-16]. PAPÍK, R. Metody rychlého čtení jako nástroj osobní ekologie. In Information ecology and libraries : proceedings of the International conference organized on the occasion of the 90th anniversary of the establishment of the Faculty of Philosophy at Comenius University in Bratislava, 10-12 October 2011. Bratislava : Univerzita Komenského, 2011, s. 99-109. PITKIN, W. B. The art of rapid reading. New York : McGraw-Hill, 1929. 233 s. SHENK, D. Data smog : surviving the information glut. San Francisco : Harper Edge, 1997. 250 s. 0-06-018701-8 SMETÁČEK, V. Rychlost čtení a pochopení textu. Čtenář, 1972, roč. 24, č. 5, s. 171-173. STEINEROVÁ, J.. Informačná ekológia – využívanie informácií srdcom . ITlib [online]. 2009, roč. 13, č. 2 [cit. 2011-09-01]. WAINWRIGHT, G. R. Rapid reading : made simple. London : W. H. Allen, 1972. 286 s. VIITANIEMI, E. Has there been a decline in reading ability among pupils of finnish ‘comprehensive’ school? Scandinavian Journal of Educational Research. 1983, vol. 27, no. 4, s. 183-200. ISSN 1470-1170. WRIGHT, P.; LICKORISH, A. Proof-reading texts on screen and paper. Behaviour and Information Technology. 1983, vol. 2, no. 3, s. 227-235. ISSN 0144-929X. ZIELKE, W. Jak číst rychleji a lépe. 2. vyd. Praha : Svoboda 1988. 168 s. |
