Jak se vidíme my a jak nás vidí veřejnost

Jistě znáte z facebooku ty veselé obrázky rozdělené na 2 poloviny, jak vidí knihovníky veřejnost (to nebývá až taková legrace – velké brýle, nepěkná děvčata, spíše zralého věku) a ve druhé optimističtější polovině jsou většinou komiksové superženy s knihou v ruce (tak se prý vidí knihovnice). A ačkoliv se snažíme obraz knihovnic a knihovníků v očích široké veřejnosti dlouhodobě upravit a prezentovat více sexy (vzpomínáte jistě na nahé akty studentů knihovnictví z Brna a jejich hambatý kalendář) nějak se nám to nedaří.

Ovšem, pouze na knihovnících bude záležet budoucnost našich knihoven. Obor velmi stárne a mladých sexy knihovnic a knihovníků je k vidění ve veřejných knihovnách jako šafránu. Tradičním knihovnám již zvoní hrana, a pokud nebudou knihovny a jejich knihovníci rychle reagovat na potřeby společnosti, tak jistě zaniknou. Knihovníci musí v současné době bojovat s nabídkou dalších vzdělávacích a kulturních institucí, které také potřebují přízeň svých uživatelů a finance svých zřizovatelů. Dnes už nestačí pouze fakt, že mají knihovnickou kvalifikaci, ale musí být v nabídce služeb knihovny velmi kreativní a hýřit nápady. Knihovníci dnes usilují o prostor v médiích, a tak je nutné umět služby knihoven „prodat“ a také na své projekty potřebují finance. Rozpočty knihoven se jistě nijak dramaticky nezvýší, a tak se musí stát projektovými manažery a fundraisery, aby mohli získat peníze od sponzorů a partnerů knihovny. Sledovat nové trendy v digitalizaci a využívat nová média je otázkou celoživotního vzdělávání, protože média, která používali knihovníci v době svých studií již dnes neexistují. Knihovny slouží čím dál více jako komunitní centra měst a obcí, a to vyžaduje velmi těsnou znalost a spolupráci lokálních a regionálních institucí, škol, mateřských center, domů dětí a mládeže, podprahových klubů, informačních a turistických center a mnoha dalších organizací přes zahrádkáře a hasiče. Pokud budu chtít úspěšně budovat a stmelovat komunitu, tak se spolupráci s mnoha partnery nevyhnu a spolupráce je ta nejtěžší knihovnická disciplína!

Do knihoven si nacházejí cestu nejen lidé s různými druhy handicapů – nevidomí, neslyšící, mentálně a tělesně postižení, kteří vyžadují různý a specifický přístup a jistě ne každý pracovník knihovny s těmito uživateli může pracovat. Díky měnící se společenské situaci narůstá počet míst s osobami se sociálním vyloučením – senioři, lidé po výkonu trestu, dlouhodobě nezaměstnaní nebo lidé bez domova. I tyto cílové skupiny se mohou a často stávají našimi uživateli a nejsme si zcela jisti, zda dnešní knihovníci s těmito skupinami umí a chtějí spolupracovat. Knihovníci neprocházejí v této oblasti žádným vzděláváním a např. lidé bez domova jsou spíše noční můrou knihovníka… A co teprve až přijdou imigranti!

Na postech manažerů knihoven jsou padesátníci i starší lidé a ne všichni jsou právě nositelé změn ve veřejných knihovnách. Mladí lidé nastupující do veřejných knihoven mohou mít nadšení i kreativitu, kterou ovšem často udusí hypotéky a potřeba vyššího životního standardu je z knihoven vyžene do lépe placených profesí. Možnosti finanční motivace mladých pracovníků knihoven jsou mizivé, a tak sahají manažeři knihoven k nekvalifikovaným pracovníkům s nízkým vzděláním. V českých veřejných knihovnách pracuje více než polovina knihovníků bez oborové kvalifikace! Pokud budou ovšem v knihovnách pracovat pouze nekvalifikované síly bez motivace, tak se knihovny stanou pouze skladem knih. A ten již brzo nebude nikdo potřebovat.

Knihovny byly a jsou. Jestli budou i v budoucnu, tak to bude záležet pouze na atraktivní nabídce pro uživatele, přízni svých zřizovatelů a na kreativních knihovnících, kteří se budou přizpůsobovat společenským změnám. Nezastupitelnou roli zde hraje celoživotní vzdělávání pracovníků knihoven, ale to je na hodně dlouhý příběh…

Mgr. Roman Giebisch, Ph.D.
roman.giebisch@nkp.cz
Knihovnický institut, Národní knihovna České republiky