Šestileté zkušenosti s vydáváním Knihovnického zpravodaje Vysočiny

Od roku 1989 se pohybuji v knihovnickém světě. Měla jsem to štěstí, že jsem pracovala v různých typech knihoven. Musím přiznat, že oblast veřejných knihoven mě nadchla. Práci ve veřejné knihovně považuji za jednu z nejkrásnějších.

Za mého působení v druhé největší veřejné knihovně ČR v Knihovně Jiřího Mahena v Brně jsem si pohrávala s myšlenkou založit časopis, který by se věnoval veřejným knihovnám. V roce 2001 v jiné veřejné knihovně (v Knihovně Matěje Josefa Sychry ve Žďáře nad Sázavou) jsem svou vizi uskutečnila. Založila jsem elektronický časopis

Knihovnický zpravodaj Vysočiny – ISSN 1213-8231 – http://www.kkvysociny.cz/kzv.

Proč elektronický?

Pro jeho rychlost vyhledávání a aktuálnost informací. Pro jeho nižší náklady (není potřeba tiskárna a distribuce), pro jeho dostupnost archivu. Pro 24 hodinový přístup bez omezení počtu čtenářů. Pro jeho nabídku odkazů na jiné zdroje. Internet je dnes samozřejmostí, takže knihovníci nemají problém si časopis (zdarma) přečíst. Od počátku jsem chtěla, aby byl časopis především praktický. Aby si v něm každá knihovnice (knihovník) našli to téma, které je zajímá. Musím ale podotknout, že klasický, barevný časopis, který si s sebou vezmete do vlaku, autobusu, do kabelky a čtete si ho, když máte čas a chuť, by jistě uvítala spousta čtenářů. Ale výhody, které zmiňuji výše, jsou jednoznačné a ty zvítězily při zvažování o formě časopisu. O tištěné verzi neuvažujeme, protože by byla finančně i časově daleko náročnější. Členové redakce a redakční rady jsou knihovníci, kteří mají svou práci v knihovnách, na časopisu pracují nad rámec svých běžných povinností a bez nároku na odměnu.

Začátky

Začátky nebyly snadné. Finance na honoráře za příspěvky jsem neměla, musela jsem tedy improvizovat. Pomáhali mi především knihovníci spřízněných knihoven. Správce sítě knihovny vytvořil jednoduchý redakční systém pro elektronickou verzi. Časopis nebyl známý a shánět kvalitní příspěvky bylo těžké. První a druhý ročník neměl stálé rubriky. Tápala jsem, jak časopis nejlépe uchopit. Příspěvky se věnovaly kultuře, novinkám z knihoven, dětskému čtenářství a aktuálním problémům v knihovnictví. Přesto na ty začátky ráda vzpomínám, nadšení a první úspěchy byly dojemné. Přesvědčila jsem se, že zhruba dva roky trvá, než veřejnost zaregistruje něco nového.

Spojení s Krajskou knihovnou Vysočiny

V roce 2002 byla žďárská knihovna pověřena regionálními funkcemi, spolupráce na časopisu vyplynula z nové situace. Třetí a další ročníky se začaly vydávat ve spojení s Krajskou knihovnou Vysočiny, jejíž ředitel Mgr. Tomáš Gec sdílel mé nadšení vydávat tento časopis a přispěl novými nápady, což pozvedlo úroveň časopisu. Vytvořila se nová redakce. Já jsem zůstala ve funkci šéfredaktorky, jako redaktoři přibyli noví, mladí a schopní členové Mgr. Veronika Peslerová a Mgr. Tomáš Gec, předseda redakční rady, oba z Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě, Mgr. Eva Bazalová z MěK v Třebíči a později Mgr. Soňa Poláková z Knihovny M. J. Sychry ve Žďáře nad Sázavou. Krajská knihovna Vysočiny zaštítila časopis finančně, začali jsme vyplácet honoráře za příspěvky, v roce 2005 nechali zhotovit novou grafickou a e-podobu časopisu atd. Spojení se ukázalo jako výhodné nejen pro krajskou a žďárskou knihovnu, ale rozvoj časopisu ocenily i další knihovny v kraji i v republice.

Náklady

Nový redakční systém byl vyvíjen v rámci Krajské knihovny Vysočiny a vývoj ještě není ukončen, některé standardní funkce schází a musí se doplnit, jako např. negenerují se citace, k článkům není připojena diskuse, schází databáze přispěvatelů apod. Po zkušenosti s vývojem redakčního systému se ukázalo, že schůdnější by bylo pořídit si zavedený a osvědčený redakční systém. Něco nového vyvíjet má své výhody, ale bohužel i nevýhody. Časopis vychází čtyřikrát v roce. Vydávání časopisu stojí Krajskou knihovnu Vysočiny přibližně pět tisíc korun českých za jedno číslo a náklady na korektury jednoho čísla se pohybují okolo jednoho tisíce korun. Je nutno zdůraznit, že redakce pracovala a pracuje zcela zdarma.

Propagace

Jediná propagace, kterou jsme využívali a využíváme, probíhá formou upozornění o vydání nového čísla v konferenci KNIHOVNY a REGION. Spoléháme na knihovnickou obec, kde se užitečné novinky šíří samy. Novou podobu časopisu od roku 2002 navštívilo přes sto tisíc návštěvníků. Časopis je dnes známý a hlavně čtený. Těší nás, že naše úsilí nevyšlo naprázdno.

Třetí až šestý (poslední) ročník už má své stále rubriky: namátkou vybírám literární kavárnu, právnické okénko, služby ve veřejných knihovnách, knihovny a architektura, vzdělávání a komunitní role knihoven, moje kniha, digitalizace a knihovny v digitálním světě, řízení knihoven a v posledních číslech se začínají objevovat rozhovory se “špičkovými” knihovníky o nových trendech a směrech v knihovnictví.

Autoři příspěvků

Mezi autory, kteří pravidelně přispívají, patří zejména knihovníci veřejných a odborných knihoven, spisovatelé, studenti, vysokoškolští pedagogové, ale také třeba právnička aj. Časopis je zvláštní tím, že v něm není vůbec žádná reklama. V dnešní době, kdy na nás reklama číhá snad úplně všude, jsme se snažili zachovat časopis “čistý.” Ale uznávám, že reklamy jsou cenným zdrojem financí a někdy to bez nich prostě nejde. Honoráře se vyplácejí na základě autorské smlouvy. Žádný příspěvek nebo jeho část nesmí být reprodukována bez souhlasu autora a bez oznámení redakci. U fotografií, které tvoří a dodávají knihovníci, neuvádíme autora, ale publikujeme je se souhlasem. Nová čísla se zabývají novými trendy a směry ve veřejném knihovnictví. Rubriky sestavujeme podle toho, čím zrovna knihovny žijí, co je trápí, zajímá. Většinu příspěvků zajišťují redaktoři cíleným oslovováním, ale není výjimkou, že dnes už nás oslovují zájemci o publikování v našem časopisu sami. To považujeme za velký úspěch.

Hodnocení

Když se zamyslím nad tím, co se podařilo a co ne, musím kriticky přiznat, že nás ještě čeká hodně práce. Usilujeme o zveřejňování krátkých zpráv z knihovnického zahraničního světa. Chceme, aby vybraná část příspěvků vycházela také v anglické verzi, protože věříme, že můžeme být pro zahraniční kolegy inspirací. I nadále počítáme s tím, že budeme mapovat knihovnictví u nás a v zahraničí.

Za úspěch považuji řadu užitečných odkazů na jiné informační zdroje: ukázky besed, knihovnickou literaturu, příspěvky z různých konferencí, akce knihoven v kraji atd. Snažíme se, aby byl časopis plný zajímavých informací. Máme na mysli tisíce knihovníků ve veřejných knihovnách, chceme, aby byl pro ně časopis cenným zdrojem informací, ale také zábavy. Aby byl čtivý, srozumitelný, přitažlivý, podnětný, zajímavý, inovativní, nekonvenční, přehledný, jasný, plný čtenářských zážitků. Jak se nám to daří, to by nám museli povědět naši čtenáři. Plánujeme průzkum, usilujeme o nějakou zpětnou vazbu. Ohlasy čtenářů jsme zaznamenali pouze kladné, což nás nemůže uchlácholit a nechat usnout na vavřínech.

Co říct závěrem

Časopis vychází už šestým rokem, rozhodně není konkurencí jiným knihovnickým časopisům (Bulletin SKIP, Čtenář, Duha, IKAROS, KROK, Národní knihovna, SOVA, U nás atd.), je jen dalším zdrojem, doplněním či rozšířením nabídky. Je to dobrý počin, čím pestřejší bude nabídka na trhu, tím lépe pro knihovníky; budou mít z čeho vybírat a co číst, což rozhodně přispívá k jejich dalšímu vzdělávání. Zvláště knihovníci v malých městech a obcích nemají možnost cestovat, navštěvovat jiné knihovny, jezdit na různé semináře, konference, kurzy a časopis, který je nic nestojí a nabízí odkazy na tyto zdroje a zajímavé články z oboru, je pro ně mnohdy jediným zdrojem vzdělávání. Pro ty tisíce knihovníků to děláme s láskou a pochopením. Během šesti let vyšlo sedmadvacet čísel, ve kterých jsme publikovali 537 článků. Ve vydávání zpravodaje chceme rozhodně pokračovat, v jaké podobě a kde bude vycházet, záleží na nové dohodě s Krajskou knihovnou Vysočiny. Jako hodnotný zdroj českého webu je časopis trvale archivován Národní knihovnou ČR v rámci projektu WebArchiv (http://www.webarchiv.cz).

Zkuste to taky

Všem, kteří se rozhodnou založit časopis, přeji hodně síly, vůle, píle, vytrvalosti a pochopení zvláště ze strany vedení. Je to běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Z druhé strany je to nová zkušenost a výzva.