|
1 Kontext a trendy
“OA journals and repositories proliferated faster in 2008
than in any previous year. In 2008 the Directory of Open Access Journals grew by 812
peer-reviewed OA journals, or 27%. Last year it grew by 486 journals or 19%. In 2007, it
added 1.4 titles per day, but in 2008 the rate jumped to 2.2 titles per day. It now lists
a total of 3,812 peer-reviewed OA journals.” 1
(SUBER 2009)
Výrazný nárůst počtu časopisů a titulů popsaný výše – a
na základě dostupných statistických dat potvrzený i z jiných zdrojů (viz. např.
MORRISON 2008) – je celosvětovým trendem. Zejména v USA a EU lze nalézt nové a
nové iniciativy, které podporují OA projekty, a to v rovině podpory skrze schválené
politiky nebo přímými finančními pobídkami (SUBER 2009).
Nicméně, samotné zvýšení počtu OA iniciativ a projektů
nemusí být ve svém dlouhodobém důsledku změnou pozitivní. V této souvislosti je
nutné prozkoumat zejména dvě následující otázky: (1) jak tento nárůst co do
počtu titulů ovlivní schopnost uživatelů vyznat se a orientovat v OA projektech a
jejich poskytovatelích, a (2) zda mají OA projekty realistický “business plan”, tj.
zda jsou po finanční stránce dlouhodobě udržitelné, efektivní a zda mohou být
nezávislé (vice viz. např. ESPOSITO 2008). Budování jakékoli další OA platformy
bez znalosti odpovědí na tyto základní otázky může ovlivnit nejen výstupy projektu
samotného, ale dopady iniciativy OA jako celku.
2 Kořeny Open Access
Open access byl vyhlášen v rámci tzv. “Budapest Open Access
Initiative” v roce 2002 (Budapest 2002), a to v přímé vazbě na recenzní řízení.
Přímo v textu této Iniciativy se uvádí, že ačkoli recenzní
řízení stojí peníze, tyto náklady jsou díky existence Internetu mnohem nižší,
než byly kdy dříve; nižší ale neznamená nulové a je zřejmé, že tyto náklady je
třeba nějak uhradit.
“Because price is a barrier to access, these new journals will
not charge subscription or access fees, and will turn to other methods for covering their
expenses. There are many alternative sources of funds for this purpose, including the
foundations and governments that fund research, the universities and laboratories that
employ researchers, … friends of the cause of open access, profits from the sale of
add-ons to the basic texts, funds freed up by the demise or cancellation of journals
charging traditional subscription or access fees, or even contributions from the
researchers themselves. There is no need to favor one of these solutions over the others
for all disciplines or nations, and no need to stop looking for other, creative
alternatives.” 2 (Budapest 2002)
V iniciativě, která následovala (“the Bethesda Statement on the
Open Access Publishing”), je zřejmý důraz na ještě jeden aspect, a to na
zajištění dlouhodobé dostupnosti:
“…deposited … in at least one online repository that is
supported by an academic institution, scholarly society, government agency, or other
well-established organization that seeks to enable open access, unrestricted distribution,
interoperability, and long-term archiving.” 3
(Bethesda 2003)
Nicméně, v “Berlin Declaration on the Open Access to Knowledge
in the Sciences and Humanities” (2003), již není recenzní řízení explicitně
uvedeno – můžeme jen číst, že:
“We define open access as a comprehensive source of human
knowledge and cultural heritage that has been approved by the scientific community.”
4 (Berlin 2003)
Z výše uvedeného vyplývá, že sama idea OA v sobě nese
několik paradoxů, několik ”schizofreních” požadavků. Na jedné straně jde o
převzetí globální odpovědnosti za volnou, tj. bezplatnou, a celosvětovou dostupnost
zdrojů ve jménu ”veřejného blaha”, na straně druhé by nositelé nákladů s
těmito aktivitami spojenými měli být – v ideálním případě – ”důvěryhodné
instituce”, jak vyplývá z Berlínské deklarace. Dalším problémem je pak obsah OA
zdrojů vzhledem k původnímu zaměření pouze na recenzovaný obsah a jeho náklady a
následné snaze rozšířit ho na vše, co ”je vědecké”, resp. vědeckou komunitou
akceptované nebo dokonce ”povolené”. Tato témata budou dále podrobněji zkoumána.
3 Open Access 2.0
Chceme-li dále mluvit o “open access 2.0”, je nutné –
stejně jako tomu je u “web 2.0” – jasně popsat, co je tímto pojmem myšleno.
S rozvojem Internetu a služeb, které nabízí – tj. s ohledem na
změny, které se udály s příchodem ”world wide web” (www) a dále s tím, jak byly
nové technologické možnosti stále více orientovány na potřeby uživatele
(”user-centered”) a stávaly se interaktivnějšími – se velmi výrazně změnila
zejména role uživatele. Uživatele již nelze vnímat jako pasivního konzumenta obsahu,
který se podřizuje diktátu dané služby či aplikace – stává se stále více
neanonymním zákazníkem až fanouškem, jehož názor a uživatelské chování má,
resp. může mít, vliv na fungování služby jako takové. Když nic jiného, tak tento
aspekt dohromady s hromadným finančním krachem tzv. “dot-com” firem
zaměřujících se na Internetové služby (“dot-com bubble burst”) lze označit za
počátek éry “web 2.0” (O’Reilly 2005). A označení “2.0” v oblasti open
access lze použít obdobných způsobem.5
Následující mechanismy “2.0” zapadají mezi výše
zmíněné “kreativní možnosti”, jak na ně upozorňuje Budapešťská iniciativa,
tj. jde o možné cesty k vyrovnanému rozpočtu (a nejen k němu):
- rozšířit vědeckou komunitu a/nebo redefinovat mechanismy, pomocí
kterých je určováno, co “je vědecké”, a to s cílem umožnit širší zapojení;
- posílit vliv komunitních mechanismů v rámci jednotlivých
repozitářů, obohatit je o aspekty známé z online aplikací sociálních sítí;
- na technologické úrovni podporovat řešení na bázi
“open-source” s cílem minimalizovat náklady na vývoj a údržbu softwarových
platforem.
4 Vědecká komunita
Rozšířit vědeckou komunitu může být vnímáno jako
radikální návrh. Nicméně, s ohledem na rostoucí počet OA periodik, je zřejmé, že
přesně toto se děje. Čím více je na Internetu pro veřejnost zdarma dostupných OA
zdrojů, tím více uživatel je najde “neúmyslně”, tj. např. jako výsledek
vyhledávání triviálního dotazu. Na straně druhé, blogosféra je schopna velmi
rychle absorbovat a mnohem rychleji než jakékoli OA mechanismy dále replikací
rozšířit jakýkoli obsah, přičemž právě blogy mohou velmi silně ovlivnit širokou
veřejnost (včetně členů vědecké komunity) a dále např. motivovat lidi více se
zajímat o vědu, její komunitu a aktivity. Reakce na jakýkoli obsah zveřejněný skrze
OA repozitář či periodikum je tedy potenciálně jen krůček od “bleskové”
popularizace směrem k veřejnosti skrze blogosféru.
A zde se otevírá další důležité téma: proč vědci – a
nejen oni – publikují. Můžeme se po právu domnívat, že jde buď o (1)
publikování za účelem podnícení diskuze a sdílení znalostí a/nebo o (2)
publikování za účelem sebeprezentace a zvýšení vlastní prestiže. Tyto aspekty
nejdou v zásadě proti sobě, např. použitím scientometrických metod lze měřit
“prestiž”, nicméně stejně tak je zřejmé, že jakýkoli jednou nastavený systém
lze snadno nabourat a využít ve svůj prospěch a tím ho destabilizovat. I proto jsou
úmysly jednotlivců klíčovým elementem při předvídání, resp. snaze předvídat
potenciál jakékoli komunity.
V modelu ulity (“nautilus model”) od J. Esposita, který
se snaží poukázat na problémy úspěchu v komunikaci mezi vědci, je jasně
poukazováno např. na skutečnost, že vysoká míra specializace v konkrétní vědní
oblasti může vést až k nemožnosti pochopit, ocenit a docenit výsledky takového
bádání, a to jednoduše proto, že komplexnost (vy)řešeného problému či zadání
je zřejmá jen velmi omezenému okruhu vědců (viz níže ilustrace dle ESPOSITO 2008).
Přes možné výhrady k reálnosti zapojení
šíršího portfolia osob, resp. jejich názorů, do života vědecké komunity, je
nesporně důležité uvědomit si následující cyklické vlivy na vědeckou komunitu
jako takovou:
- čím jednodušší je začít vydávat nové periodikum (např.
díky větší dostupnosti Internetu, nízkým cenám webhostingu a domén a dostupnosti
open-source nástrojů pro jejich správu), tím více periodik bude vydáváno – dále
lze předpokládat, že se budou objevovat stále specializovanější periodika a že se
bude lišit kvalita publikovaných příspěvků;
- čím více možností publikovat budou vědci mít, tím více budou
publikovat;
- čím více budou citovány příspěvky z OA repozitářů a OA
periodik (např. díky tomu, že jsou v nich příspěvky dostupné volně a kdykoli),
tím více vědců bude mít zájem v nich publikovat; to samozřejmě znamená, že čím
“odolnější” a nepřizpůsobivější budou tradiční tištěná periodika a jejich
procesy – a čím více budou podporovány různé OA iniciativy – tím více vědců
dá přednost publikování v OA módu.
Na základě těchto předpokladů lze očekávat, že jakmile bude
dosaženo kritického množství, počet OA projektů začne růst exponenciálně; s
ohledem na známé statistiky uvedené v úvodu článku (a další) se nicméně zdá,
že kritické množství již bylo překročeno a tento trend nastartován.
5 Posilování komunity
Jestliže tedy dochází k větší prostupnosti “vědecké
komunity” a “veřejnosti”, a to jak v pozitivním tak v negativním slova smyslu, a
vzhledem k faktu, že počet OA projektů začíná exponenciálně narůstat, je jistě
na místě klást si otázku po kvalitě. V tomto konkrétním případě, bavíme-li se o
“open access 2.0”, nemůže znamenat posílení komunity pouhé vylepšení funkcí a
služeb repozitářů, tj. omezení se na poskytování hi-tech “virtuálních
úložišť”. Smyslem by mělo být co nejlepší propojení digitálních objektů a
propojení uživatel – autorů i členářů – do jediné transparentní virtuální
znalostní sítě.
Možným řešením je využití existujících “sociálních
sítí” 6 – cílem je umožnit a
maximálně usnadnit interakce v rámci sítě, a to na základě vědeckého zájmu,
osobního profilu a konkrétních aktivit uživatele. Osobní informace a interakce
přitom mají svou nezastupitelnou roli, a to zejména díky své nahodilosti a
nepředvídatelnosti – jakmile jsou zaznamenávány a sdíleny, jedinečné zkušenosti
a znalosti dané osoby se stávají potenciálním pojítkem a cílem zkoumání
ostatních členů komunity a mohou se následně stát důvodem ke vzniku komunity
“uvnitř a přeci mimo” vědeckou komunitu; na příkladu: díky informaci o
“zálibách” v osobním profilu se může vytvořit (sub)komunita nadšených
motorkářů, která propojuje komunitu psychologů a matematiků a která během svých
vyjížděk diskutuje o filozofii.
Jako příklad z komerční sféry lze uvést Amazon, kde lze
mimojiné najít tipy “kdo koupil tento produkt, zakoupil i produkt X”, komentáře a
recenze uživatelů apod. Na webu sociální sítě LinkedIn lze jednoduše sdílet
kontakty, soubory, prezentace a další digitální obsah. Co se týče sociální sítě
Facebook, její pravděpodobně nejsilnější stránkou je možnost naprogramovat
vlastní aplikaci a umožnit její používání kterémukoli uživateli této sítě, a
to přímo skrze rozhraní Facebooku.
Může se zdát, že posílení komunity okolo některého OA
repozitáře nebo periodika nepřináší žádný přímý peněžní zisk, nicméně
opak může být pravdou. Dobře zmapovaná a aktivní komunita uživatelů s jasně
definovanými zájmy je ideální pro nastavení kontextové reklamy, tj. např. skrze
reklamy na www stránkách daného OA projektu lze získat pravidelný příjem. Aktivní
komunita zároveň pravidelně obměňuje obsah webových stránek díky přidávání
komentářů, popř. dalšího obsahu, což stránky dělá zajímavějšími nejen pro
návštěvníky, ale též pro vyhledavače v rámci strategie SEO (optimalizace pro
vyhledavače =“search engine optimalization”).
6 Komunitní (u)šetření
Nejvýraznější a zároveň často nejjednoduší způsob jak
snížit náklady na OA projekt je využití softwarových řešení na bázi (IT)
komunitou řízeného open-source. V současné době jsou tyto možnosti známé a často
i propagované. Ale nejen zdroje v oblasti ICT mohou být sdíleny. Výše popsaný
komunitní přístup směřující k větší efektivitě, ditribuovaným řešením a
kolaboraci lze využít mnohem šířeji.
Například: drahé recenzní řízení lze nahradit možností
evaluace daného příspěvku jednotlivými členy komunity pomocí nastavení
“známky” a komentáře. Takováto zpětná vazba může při správné implementaci
přinést obdobné výsledky jako recenze; ba co více, díky adresnému, transparentnímu
propojení komentáře s osobou a jejím profilem lze odhalit důvody, které vedly danou
osobu k hodnocení, např. odhalí skutečnost, že nízká známka od jedné z osob je
pravděpodobně dána tím, že daná osoba bádá či pracuje v jiném oboru, pokud se
máme vrátit k modelu ulity uvedenému výše.
7 Upozornění a závěry
“Open access 2.0” lze chápat jako přístup zaměřený na
pozornost uživatele, a to proto, že uživatel je nucen a tlačen síťovým prostředím
k neustálé participaci. Všechny reakce a aktivity uživatelů v systému jsou dále
zveřejňovány a dostupné v rámci sítě, a to se zdánlivě náhodně, což podporuje
inovace a nahodilost. Všechny aktivity a uvedené mechanismy nicméně cíleně
podporují kolaboraci a optimalizaci procesů a využívání zdrojů.
Dědictví OA jako drahého a institucionalizovaného mechanismu lze
nahradit cíleným zapojením sociálních sítí v jejich zcela původní podobě jako
sítí osobností propojených různými druhy (nejen) sociálních vazeb, zkušeností a
vědeckých zájmů. Integrální součástí tohoto procesu je též nutnost přijmout
osobní odpovědnost za podporu globální iniciativy OA, a to např. tím, že
investujeme, věnujeme náš vlastní čas, a tím snížíme náklady na daný OA
projekt.
Poznámky:
1 “Rozvoj OA (Open Access) časopisů a
repozitářů probíhal v roce 2008 rychleji než kdy předtím. V roce 2008 vzrostl v
“Directory of Open Access Journals” (DOAJ) počet recenzovaných OA časopisů o 812,
o 27%. V předchozím roce o 486, o 19%. V roce 2007 bylo denně přidáno 1.4 titulů, v
roce 2008 šlo již o 2.2. Celkem je dnes v DOAJ 3812 recenzovaných OA časopisů.”
(překlad: autor článku)
2 “Protože cena je bariérou v přístupu, tyto
nové [OA] časopisy nebudou požadovat předplatné ani platbu za přístup; pokrytí
těchto nákladů bude provedeno z jiných zdrojů. Existuje mnoho alternativních zdrojů
financování těchto aktivit, včetně nadačních a státních prostředků určených
na výzkum, univerzit a laboratoří zaměstnávajících vědce, … přátel OA,
příjmy z nadstandardních služeb, zdroje volné k použití poté, co tradiční
časopisy vyžadující předplatné nebo platbu za přístup ukončily činost nebo byly
zrušeny nebo též příspěvek od samotných vědců. Žádný z uvedených přístupů
není lepší, ne všechny jsou uplatnitelné ve všech vědních oborech a státech;
není důvod přestat hledat další kreativní možnosti.” (překlad: autor článku)
3 “…uložen v nejméně jednom online
repozitáři podporovaném akademickou, výzkumnou nebo státní institucí nebo jinou
významnou organizací schopnou zajistit OA, neomezenou distribuovatelnost,
interoperabilitu a dlouhodobé uchování.” (překlad: autor článku)
4 “Definujeme OA jako komplexní zdroj lidských
znalostí a kulturního dědictví, který byl akceptován vědeckou komunitou.”
(překlad: autor článku)
5 Nicméně – stejně jako v případě “web
2.0” – je na osobním přesvědčení, zda je “open access 2.0” pouhým výrazem
bez obsahu nebo zda opravdu nese specifický význam.
6 Označení “sociální síť” je běžně
používáno jako ekvivalent pro “online aplikace založené na posílení aspektu
sociálních sítí” typu Facebook, MySpace, LinkedIn ad. I v tomto článku je pro
jednoduchost používán zkrácený výraz “sociální síť”.
Literatura:
Berlin Declaration on Open Access to Knowledge in the
Sciences and Humanities. 2003. URL: http://oa.mpg.de/openaccess-berlin/berlindeclaration.html
Bethesda Statement on Open Access Publishing. 2003.
URL: http://www.earlham.edu/~peters/fos/bethesda.htm
BJÖRK, Bo-Christer and HEDLUND, Turid. Two Scenarios for
How Scholarly Publishers Could Change Their Business Model to Open Access. Journal of
Electronic Publishing. 2009. vol. 12, no. 1. URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0012.102
Budapest Open Access Initiative. 2002. URL: http://www.soros.org/openaccess/read.shtml
ESPOSITO, Joseph J. Open Access 2.0: Access to Scholarly
Publications Moves to a New Phase. Journal of Electronic Publishing. 2008, vol. 11,
no. 2.
URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0011.203
HARLEY, D., EARL-NOVELL, S., ARTER,J., LAWRENCE,S. and
KING, C.J. The Influence of Academic Values on Scholarly Publication and Communication
Practices. Journal of Electronic Publishing. 2007, vol. 10, no. 2. URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0010.204
MORRISON, Heather. Dramatic Growth of Open Access: Open
Data Edition. 2008, Dec. 31.
URL: http://spreadsheets.google.com/ccc?key=pqCs8wrw32HHNKIMXUTgbSA&hl=en
MURKHERJEE, Bhaskar. Evaluating E-Contents Beyond Impact
Factor – A Pilot Study Selected Open Access Journals. In Library And Information
Science. Journal of Electronic Publishing. 2007. vol. 10, no. 2. URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0010.208
O’REILLY, Tim. What Is Web 2.0 : Design Patterns and
Business Models for the Next Generation of Software. 2005.
URL: http://www.oreillynet.com/pub/a/oreilly/tim/news/2005/09/30/what-is-web-20.html
SUBER, Petr. Open Access. In 2008. Journal of Electronic
Publishing. 2009, vol. 12, no. 1. URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0012.104
SWAN, Alma Open Access and the progress of science.
American Scientist. 2007, 95 (3). URL: http://eprints.ecs.soton.ac.uk/13860/1/American_Scientist_article.pdf
WATERS, Donald. Open Access Publishing and the Emerging
Infrastructure for 21st-Century Scholarship. Journal of Electronic Publishing.
2008, vol. 11, no. 1.
URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0011.106
Poznámka redakcie:
Tento príspevok odznel na 16. ročníku medzinárodného seminára CASLIN 2009 a redakcia
ho zverejňuje s dovolením autora.
|