|
V tomto roce realizoval elektronický časopis o informační společnosti Ikaros (
www.ikaros.cz) spolu s partnery z Polska, Maďarska a Slovenska projekt s názvem
Information Society without Borders: Re-Establishing and Development of the Cross-Border Cooperation within the
Information Studies and Librarianship. V tomto příspěvku bychom se rádi podělili o velice cenné zkušenosti
nejen z pohledu odborného zaměření projektu, ale také s otázkou budoucnosti spolupráce institucí zabývajících se
oborem informační studia a knihovnictví ve Visegrádském prostoru (V4). Smyslem projektu bylo podpořit komunikaci a
výměnu zkušeností mezi odborníky ze zemí V4, zviditelnit obor informační studia a knihovnictví ve společnosti a
podpořit rozvoj oboru a výuky. Konkrétními činy, kterými jsme k těmto cílům chtěli přispět, byla příprava odborných
článků pokrývajících témata společná pro knihovníky z V4, návštěvy odborných akcí a příprava pilotního vzorku pěti
biografií vybraných osobností z knihovnictví a informační vědy z každé země V4. Všechny výstupy z projektu jsou
postupně zveřejňovány v časopise Ikaros (seznam publikovaných výstupů postupně narůstá na adrese
http://www.ikaros.cz/projektIVF.asp, velká část textů se však
ještě překládá). Projekt s rozpočtem 9 655 EUR podpořil Mezinárodní Visegrádský fond (
http://www.visegradfund.org/) částkou 3 908 EUR, zbytek pochází od řady
partnerů a spolupracovníků Ikaros, o. s.
Partnerství v rámci V4
Na začátku úvah o projektu a naplnění jeho záměrů jsme samozřejmě museli hledat takové instituce, se kterými
dokážeme nejen splnit cíle projektu, ale především – a to byl de facto hlavní cíl a smysl celého projektového
partnerství – bude možné toto partnerství udržet i po skončení projektu a dále rozvíjet započaté aktivity. Přes
všechna úskalí, které nám projektové partnerství uchystalo, se toto nakonec podařilo. Vzhledem k hlavním cílům
projektu jsme se rozhodli oslovit nejen české a slovenské instituce, se kterými jsme již dříve spolupracovali, ale
chtěli jsme oslovit i nové partnery z dalších středoevropských zemí. Předpokládali jsme totiž, že systém knihovních
a informačních služeb a také studia v tomto oboru budou organizovány velice podobně a že tudíž budeme mít mnoho
společného. Polské instituce jsme našli díky obětavé pomoci a kontaktům knihovnic ze slezských knihoven, k
maďarským kolegům jsme se složitě dostávali přes osobní kontakty pracovníků Národní knihovny ČR.
Náročné hledání a oslovování různých institucí a lidí v nich nakonec umožnilo dát dohromady poměrně vyváženou
skupinku, ve které jsou zastoupeny tři druhy institucí: knihovny, vysokoškolské katedry a odborná periodika:
-
Ústav informačních studií a knihovnictví, Filozofická Fakulta, Univerzita Karlova
-
Národní knihovna České republiky
-
Univerzita Komenského v Bratislave, Filozofická Fakulta, Katedra knižničnej a informačnej vedy
-
IT
lib., Centrum vedecko-technických informácií Slovenskej republiky
-
Instytut Informacji Naukowej i Bibliotekoznawstwa UJ, Fakulta managementu a komunikace, Jagelonská
universita
-
Komisja Wydawnictw Elektronicznych Stowarzyszenia Bibliotekarzy Polskich
-
Könyvtári Intézet (Maďarský knihovnický institut)
Ačkoliv měla každá instituce svá specifika, původní hypotéza se potvrdila: systém knihoven a také problémy,
kterými se knihovnictví v zemích V4 zabývá, jsou si navzájem velice blízké. Zaměření jednotlivých kateder
knihovnictví a informačních studií se v jednotlivých zemích V4 sice mírně odlišuje, z hlediska projektu ovšem
nevznikly žádné rozpory, naopak se ukázalo, že je možné na těchto odlišnostech spolupráci postavit. Konkrétně jsme
například navázali výměnu pedagogů formou hostovaných přednášek a také máme lepší přehled o odborných akcích nejen
v Česku a Slovensku. Oba tyto cenné výstupy z projektu, tedy kontakty na odborníky v rámci V4 a doporučení na
odborné akce v Polsku a Maďarsku, nabízíme k dalšímu využití.
Publikační činnost nám přinesla něco více než jen kvalitní texty
Jádrem projektu byla podpora publikačních aktivit a to v několika směrech: odborné články, biografie, odborné
přednášky na konferencích a další posilování publikačních aktivit odborníků ze zemí V4. V tomto textu chci zmínit
dvě linie publikování, a to odborné články a biografie. Co se týče odborných článků, nejcennějším výstupem – kromě
samotných textů – je přehled o publikujících autorech v zemích V4 v našem oboru a hlavně seznam témat, která jsou
pro knihovnictví a informační vědu v zemích V4 společná. Na začátku projektu jsme totiž oslovili široké spektrum
odborníků z oblasti knihovnictví a informační vědy s tím, aby identifikovali témata nebo okruhy problémů, které
považují pro obor v současné době za nejvýznamnější, důležité pro budoucnost a přitom nedostatečně a nebo vůbec
nepokryté odbornými texty. Zajímavým zjištěním pro nás byl fakt, že zatímco některá témata se objevila na seznamech
ze všech čtyř zemí (např. dostupnost knihovních zdrojů, elektronické zdroje a služby, uživatelsky přívětivý OPAC,
řízení knihoven, evropská integrace a knihovny aj.), jiná témata byla pro nás “objevem” v tom smyslu, že jsme o
nich doposud neuvažovali, např. práce s postiženými lidmi v knihovně, knihovny a odhalování plagiátorství,
bibliobusy a dostupnost služeb ve všech místech země aj. Rozdíly v navrhovaných tématech také kopírovaly rozdílné
typy institucí; zatímco knihovnické organizace volily témata blízká praxi knihoven, vysokoškolské katedry se více
zajímaly o výsledky různých výzkumů a mezinárodních srovnání a dále zadávaly témata rozvoje informační společnosti
a jejích dopadů na knihovny. Počáteční průzkum témat, která zajímají knihovny a oborové školy, se tedy skutečně
vyplatil, protože nám přinesl mnoho inspirace pro další pokračování publikačních aktivit – zdaleka ne všechna
témata totiž byla pokryta celkem 40 články, které vznikly v rámci projektu.
Kdo byl kdo v knihovnictví a informační vědě
Tvorba biografií byla v projektu jedním z podstatných cílů. Oslovili jsme každou ze zemí, aby “nominovala”
pět nejvýznamnějších osobností oboru, které již nežijí a které jsou považovány za významné průkopníky knihovnictví
a informační vědy. Zatímco v Čechách nebylo těžké výsledek hlasování posoudit a “vítězná pětka” se vyloupla
okamžitě, u ostatních zemí jsme se museli téměř úplně spolehnout na rozhodnutí našich spolupracovníků. Ti nám totiž
sestavili seznamy osobností a také později identifikovali odborníky schopné zpracovat k nim biografie.
Samotné texty biografií tak byly výsledkem procesu, během kterého jsme získali nové poznatky a zkušenosti.
Byla vypracována podrobná metodika pro zpracování biografií včetně popisu struktury a formálních náležitostí.
Velkým poučením byl nepochybně i fakt, že se naplnila původní hypotéza: o významných osobnostech se málo ví, ale
zároveň právě jejich příklady mohou motivovat k zájmu o obor. Tím, že z každé země byly vybrány ty nejdůležitější
osobnosti, vznikl poměrně zajímavý přehled o tom, kdo je v které zemi považován za nejvlivnějšího odborníka za
posledních 100 let. O tom, jak je tento přehled poučný, svědčí i to, že řadu jmen, která nepocházela z českého
prostředí, jsme v redakci viděli poprvé. Posuďte sami:
ČESKÁ REPUBLIKA
-
Drtina, Jaroslav (1908–1967)
-
Koutník, Bohuslav (1891–1965)
-
Mahen, Jiří (1882-1939)
-
Tobolka, Zdeněk Václav (1874–1951)
-
Živný, Ladislav Jan (1872–1949)
MAĎARSKO
-
Domanovszky, Ákos (1902-1984)
-
Gombocz, István (1921-1973)
-
Sallai, István (1911-1979)
-
Sebestyén, Géza (1912-1976)
-
Szentmihályi, János (1908-1981)
SLOVENSKO
-
Čaplovič, Ján (1904-1976)
-
Černá, Marie Ludmila (1897-1970)
-
Ďurovčík, Štefan (1936–1986)
-
Pasiar, Štefan (1913-1986)
-
Žatkuliak, Ján G. (1914–1988)
POLSKO
-
Aleksander Ludwik Birkenmajer (1890-1967)
-
Józef Grycz (1890-1954)
-
Edward Kuntze (1889-1950)
-
Helena Radlińska (1879-1954)
K metodickým přínosům biografií a jejich zpracování patří zjištění, že i když byla stanovena relativně
podrobná struktura textu, výsledné články měly rozdílnou délku i charakter – někteří autoři zvolili vyprávěcí styl,
někteří téměř telegrafický. Pro další případný projekt je proto třeba stanovit ještě přesnější strukturu i rozsah
textů, které by se měly blížit spíše faktografickému než popisnému stylu.
S tím souvisí i to, že minimálně v Česku chybí oborová biografie, která by poskytovala základní faktografické
a bibliografické informace o knihovnících a informačních pracovnících. To projekt samozřejmě vyřešit nemohl, ale
byl jedním z pokusů, jak tuto problematiku alespoň otevřít. Na základě tohoto zjištění proto vznikl základ databáze
pojmenované stejně, jako titulek tohoto odstavce; databází plánujeme dále rozvíjet v rámci časopisu Ikaros.
Má knihovnictví a informační věda V4 rozměr?
Projekt
Informační společnost bez hranic jsme od začátku plánovali jako malý předvýzkum, s jehož pomocí jsme chtěli
zjistit, zda má pro nás spolupráce přes hranice a v tomto konkrétním regionu nějaký hlubší smysl. Ukázalo se, že
ano. Dozvěděli jsme se o osobnostech knihovnictví a informační vědy, o kterých jsme během studií nic neslyšeli,
poučili jsme se, jak složité může být sladění metodických přístupů, zjistili jsme, že máme společná témata, která
by stálo za to podrobněji zpracovat, analyzovat a porovnat mezi jednotlivými zeměmi i typy institucí. Máme velice
cenné kontakty na odborníky ze zemí V4, víme trochu více o tom, co se v jednotlivých zemích děje. Zároveň jsme se
poučili, že je potřeba brát na vědomí specifika jednotlivých zemí a že musíme citlivě hledat společnou řeč. S tím
souvisí také jedna přinejmenším smutná skutečnost a tou je fakt, že se ve Visegrádském prostoru nedomluvíme jinak
než anglicky. Komunikace probíhala v angličtině a také část textů musela být složitě překládána přes angličtinu,
protože získat překladatele např. mezi maďarštinou a češtinou tak, aby zároveň rozuměl oboru, bylo za hranicí
možností realizovaného projektu.
Ukazuje se také, že srovnávání zemí V4 přináší zajímavé podněty pro národní reflexe. V mezinárodním srovnání
zpracovaných biografií se například ukázalo, že činnost a osudy jednotlivých odborníků byly v řadě rysů obdobné, a
to včetně jejich potýkání se s komunistickou mocí; z tohoto hlediska je zajímavé srovnat např. biografie Jaroslava
Drtiny a Štefana Pasiara. Tento pohled se případně může stát východiskem i pro zajímavé komparativní studie,
protože všechny čtyři státy za sebou mají komunistickou minulost a ani v jednom z nich zdaleka nelze mluvit o tom,
že by reflexe tohoto období byla dostačující. A to se týká i našeho oboru.
Na závěr se sluší poděkovat alespoň některým z lidí, kteří významně přispěli k úspěšné realizaci projektu. V
první řadě bychom chtěli poděkovat prof. Štefanu Kimličkovi, který do projektu vnesl nejen odborné znalosti, ale
byl také významným organizačním zázemím celého týmu. Koordinátorka z Maďarska, dr. Ilona Hegyközi, se projevila
jako schopná organizátorka i velice citlivá osoba, polská koordinátorka, dr. Božena Bednarek-Michalska, se ukázala
jako kolegyně s mnoha užitečnými kontakty. Poláci i Maďaři projevili zájem o další spolupráci a zdá se, že jsou
zvědaví, co se odehrává v jejich oboru za národními hranicemi. Bez těchto lidí by vůbec nebylo možné projekt
realizovat, protože na nich závisel výběr autorů, kontrola kvality textů, výběr biografií a složitá komunikace s
autory a překladateli. Ukázalo se, že dobří partneři jsou opravdu tím nejcennějším, na čem závisí úspěch takto
koncipovaných projektů – toto partnerství je proto také jedním z nejcennějších výstupů z osmiměsíční práce na
projektu
Informační společnost bez hranic.
|