|
Žijeme v období rychlých změn. Technologie proměňují téměř
všechny obory lidské činnosti. Někteří z nás si ještě nestačili zvyknout na
úžasnou dostupnost informací v prostoru světa WWW, a dochází k nové zásadní
změně. Rychlost růstu internetového informačního prostoru se znovu řádově
zvětšuje. Jestliže ještě před nedávnem bylo třeba mít k publikování na
internetu určité technické znalosti, dnes je tato výsada díky nástrojům tzv. druhé
generace webu dostupná každému uživateli s nepatrnými základy počítačové
gramotnosti.
Změna je to tak velká, že je často přirovnávána k vynálezu
knihtisku, jenž umožnil většině civilizovaných lidí číst. Dnešní technologie
dovolují každému jedinci snadno sdělit své myšlenky všem, kdo o ně projeví
zájem. Někdy se proto o nově vznikajícím globálním internetovém prostředí mluví
jako o sociálních sítích. Kdo ví, jaký vliv to bude na naši společnost mít? Je
jisté, že právě úloha knihoven ve vzdělávacím procesu je oblastí, která je
ovlivňována doslova zásadně.
Vývoj vzdělávacího prostředí
Vzdělávání je odjakživa především záležitostí sociální.
Odehrává se mezi lidmi a ani technologie na tom dosud nedokázaly nic změnit – i
když vývoj umělé inteligence se stále více přibližuje mezi, za níž bude
nejspíše nutné toto tvrzení přehodnotit. Zatím se ale setkáváme ve výuce jen s
aplikacemi lidmi naprogramovanými a lidmi řízenými. Přesto technologie vzdělávací
prostředí již dnes zásadním způsobem ovlivňují.
Struktura vzdělávacího prostředí [10]
Schéma na obrázku znázorňuje strukturu, v níž technologie na
vzdělávání působí. Je pravdou, že významná část poznávání se vždy
odehrávala mimo prostředí reálné školy. Mimoškolní složky výchovy dnes však
získávají na vývoj dítěte zcela nový a mnohem větší vliv.
Výukové aplikace technologií v reálné škole i ve virtuálním
prostředí jsou do značné míry pod kontrolou učitelů (případně rodičů). Bez
počítačové podpory se dnes již vlastně téměř žádná výuka úplně neobejde.
Ať už se jedná jen o prosté využití specializovaných výukových programů či
dostupných internetových zdrojů nebo o zavádění komplexních kombinovaných
výukových forem pracujících s různými systémy řízení výuky, které musí být
naplněny elektronickým obsahem typicky v podobě vzdělávacích objektů (Learning
Objects). Výsledek je značně ovlivněn schopnostmi učitelů všechny tyto moderní
nástroje ovládat a vhodně je ve výuce aplikovat.
Především díky internetu v poslední době významným způsobem
stoupá množství poznávacích aktivit realizovaných mladými lidmi zcela bez vlivu
školy, a často i rodičů. Ve struktuře na obrázku je tato oblast označena za
kreativní. Odehrává se v prostředí sociálních sítí přímo mezi jedinci určitou
znalostí disponujícími a těmi, kdo o ni stojí. Stále častěji se bohužel stává,
že informace, o něž mají mladí lidé zájem, nemohou získat od rodičů ani od
učitelů. Zato je bez problému obdrží od svých vrstevníků na internetu. Vlastně se
ve skutečnosti děje něco dosud v dějinách lidstva zcela nevídaného. Znalosti a
schopnosti dětí jsou v určitých pro život důležitých aspektech na vyšší úrovni
než u jejich rodičů. V této souvislosti mluvíme o vzniku tzv. Net generace (Net
Generation) [14].
Net generace
Celá řada teoretiků se zabývá tím, jaké vlastnosti tato nová
síťová generace má (viz např. [6] [7] [8] [10] [12] [15]).
Mezi-generační vývoj [10] [15]
Zde uvedená tabulka shrnuje ty nejdůležitější rozdíly mezi
starší generací lidí, kteří ještě nevyrůstali v prostředí všudy přítomných
síťových technologií, a těmi, kdo měli od útlého dětství ve svém pokoji
telefon, rádio, televizi i počítač s internetem. Není pochyb o tom, že rozdíly jsou
natolik významné, že je třeba se nad nimi důkladně zamyslet. Technologie způsobem
práce s nimi zjevně ovlivňují vývoj myšlení a formují přístup k řešení
problémů.
Současné operační systémy počítačů totiž přímo
vyvolávají potřebu provádět více úloh najednou (multi-tasking), nespojitě se mezi
nimi přepínat, a přerušovaně tak zpracovávat různé informace. Množství
dostupných informací a způsob jejich předkládání musí nutně vést k ikonickému
čili zjednodušenému vnímání, které často postrádá skutečné pochopení podstaty
a souvislostí. Nelineární přístup je dán přímo samotnou podstatou dnes tolik
rozšířeného webu, který je založen na hypertextu, kde se podle potřeby na základě
významových souvislostí přechází od jednoho místa k druhému. Hraní her nutí
člověka být stále ve střehu a za určitých okolností může mít i velmi pozitivní
výukový nebo cvičný efekt. Pozoruhodnou odlišností proti generacím starším je to,
že u mladých se díky vzájemné propojenosti vyvinuly nezištné formy spolupráce,
při nichž je většina z nich ochotna poskytnout informace i výsledky své práce
někomu úplně cizímu. Ten se zapojením své vlastní fantazie a schopností na jejich
základě vytvoří něco nového, co obsahuje přidanou hodnotu, která je opět k
dispozici celé komunitě aktivních a spolupracujících jedinců. Většina z nich si
existenci technologií vlastně vůbec neuvědomuje. Jsou pro ně stejně přirozené jako
vzduch, který dýchají.
Všechno toto významným způsobem ovlivňuje dění ve škole.
Dobrý učitel se s tím musí nejen vyrovnat, ale měl by též umět schopnosti
nastupující generace využít a snažit se své žáky v maximální míře pozitivním
směrem ovlivnit. K tomu ale nezbytně musí umět současné technologické nástroje
také sám ovládat. I když to pro něj často znamená dát se do boje s nepřítelem.
Kromě nástrojů tradičních, jako jsou běžné počítačové,
kancelářské a výukové programy, elektronické výukové materiály na CD nebo celá
oblast statických webových stránek tvořených v HTML, přebírá dnes významnou roli
právě web druhé generace.
Co je Web 2.0?
To jediné, na čem se shodne většina odborníků, je fakt, že
přesná definice Webu 2.0 neexistuje. Pro začátek by nám možná mohlo stačit obecné
vysvětlení, tak jak ho přináší Wikipedie:
Mnohem přesněji lze Web 2.0 popsat pomocí znaků, které by
aplikace do něj patřící měly mít. Nejčastěji používaný je přehled, jež
sestavil jeden z prvních uživatelů tohoto pojmu, známý vývojář internetových
aplikací a propagátor Open Source, Tim O’Reilly [11]:
- Dlouhý ocas (The Long Tail)
Původem statistické rozložení
charakteristické velkým množstvím málo častých případů, jejichž celkový objem
představuje velkou část celku. Na Webu má dlouhý ocas např. uživateli vytvářená
encyklopedie Wikipedia, u níž velké množství málo čtených článků představuje
značnou část celkového obsahu. Mnohem častěji jsou jako příklad uváděny
komerční aplikace (třeba Amazon), u nichž se jedná o celkový objem prodeje méně
často objednávaného zboží. Ukázalo se totiž, že u globálně přístupných
internetových obchodů přispívá zboží ležící statisticky na ocase zájmu
zákazníků (mimo zájem tradičních obchodníků) značným dílem (až 40 %) k
celkovému zisku.
- Data hrají roli druhého procesoru
U počítačů vybavených druhým procesorem stoupá výkon.
Podobně u aplikací Webu 2.0, které disponují dostatečným množstvím zajímavých
dat, stoupá počet uživatelů. Na nich je přímo závislý zisk provozovatele.
- Uživatelé vytvářejí přidanou hodnotu
Vzhledem k tomu, že data u Webu 2.0 vytvářejí většinou
samotní uživatelé, vyplývá tento znak z předchozího. Úspěšné aplikace se proto
orientují na poskytování maximálně výhodných služeb uživatelům (často zdarma) s
cílem získat co největší objem jedinečných dat.
- Všudypřítomný síťový efekt
Aplikace Webu 2.0 by měly nejen co nejméně bránit uživatelům
vkládat data, ale měly by též zajistit, aby se tato data propojila a přirozeným
způsobem tak vzájemně posilovala (jako např. automatické linkování článků na
Wiki serverech).
- Jen některá práva jsou chráněna
Ochrana intelektuálního vlastnictví brání využitelnosti dat i
experimentům. Aby bylo možno využívat výhod kolektivního přístupu, aplikace Webu
2.0 se snaží ve smlouvě s uživateli co nejvíce eliminovat omezující vliv
autorských práv (např. formou často používané licence Creative Commons).
Beta verze u počítačových aplikací představuje poslední
zkušební fázi před ukončením vývoje. U Webů 2.0 je ale vývoj nepřetržitý a
nikdy nekončící. Osvědčené funkce zůstávají, nevyužívané se po čase ruší.
Do vývoje jsou v maximální míře zapojováni uživatelé. Proto celá řada Webů 2.0
používá permanentní označení beta verze.
- Nesoutěžit, ale spolupracovat
Aplikace Webu 2.0 jsou vyvíjeny jako síť spolupracujících na
data orientovaných služeb umožňujících sdílení nejen obsahu, ale i funkcí. Za
účelem co největšího usnadnění vývoje aplikace dochází často k využívání
cizích programových modulů (Open Source).
- Funkce není omezena jedním zařízením
PC není jediným zařízením, na němž je možno internet
provozovat. Proto jsou aplikace Webu 2.0 navrhovány tak, aby integrovaly služby pro
různé stacionární i mobilní přístroje.
Ještě lepší představu si lze udělat popsáním funkce
skutečných Webů 2.0. Zde je malý vzorek s Webem 2.0 nejčastěji spojovaných
aplikací:
Webů druhé generace rychle přibývá. Do repertoáru jejich
funkcí neodmyslitelně k nim patří také tzv. blog neboli osobní uživatelský deník.
Vzhledem k zajímavým výukovým možnostem dnes značné množství učitelů
experimentuje s jeho využitím pro publikování výsledků práce žáků (portfolio). U
mládeže velmi oblíbenou modifikací textově orientovaných blogů je podcast. Zde se
deníkové záznamy pořizují jako zvukové nahrávky, které si zájemci mohou stáhnout
a poslechnout buď přímo na počítači nebo pomocí MP3 přehrávače. Bližší
podrobnosti o této problematice lze najít například v článku „Do škol přichází
podcasting“ na České škole [3].
Růst celkového počtu blogů [12]
Na příkladu blogu lze snadno dokumentovat v úvodu zmíněné
společenské změny způsobené technologiemi. Donedávna výzkumy uváděly, že jen asi
1 % (nanejvýš však 10 %) uživatelů internetu vytváří jeho obsah [6]. Současné
statistické údaje z USA ale ukazují, že tam je mezi teenagery (12-17 let) na internetu
víc jak 33 % tvůrců obsahu. Přitom minimálně 19 % z nich provozuje vlastní blog
[7]. Jelikož tato data byla zjišťována již více jak před rokem, dá se vzhledem k
aktuálnímu vývoji celkového počtu na světě existujících blogů (na přiloženém
grafu) předpokládat, že se od té doby uvedená čísla ještě znatelně zvýšila.
Asi se bez nesnází shodneme na tom, že výše uvedené
skutečností nutně nějakým způsobem ovlivňují školní výuku. Důsledky si
pravděpodobně zatím zcela neuvědomujeme. Jestliže dříve bylo hlavním úkolem
knihovníka pečovat o čtenáře, co asi bude dělat dnes, kdy je vlastně skoro každé
dítě nejen čtenářem, ale též potencionálním spisovatelem?
Knihovna 2.0
Je zřejmé, že i školní knihovny musí díky vývoji
technologií změnit formu i obsah své činnosti. Velice pěkně podstatu problému
vystihuje následující citát:
Jen málo studentů připojených do internetu v současné době
využívá při hledání potřebných informací služby knihoven. Většinou se snaží
hledat pomocí obecných vyhledávačů jako je Google. Knihovnám v dané situaci
nezbývá než své služby přizpůsobit tak, aby též byly k dispozici
prostřednictvím internetu. Nejedná se jen o zpřístupnění tradičních funkcí jako
je katalog. Jde o poskytnutí zcela nových služeb, jako je fyzická i online asistence
při hledání, publikování aktuálních tématických přehledů vybraných odkazů,
přítomnost v týmu učitelů připravujících vzdělávací plány i konkrétní
výukový obsah (např. formou WebQuestů), příprava projektů a akcí, budování
lokální komunity lidí spojených zájmem o činnost knihovny ad.
Kromě výše jmenovaných služeb vyvstává značná potřeba
pomáhat učitelům i dětem orientovat se v prostředí Webu 2.0. Přestože děti často
po technické stránce zvládají využití těchto nástrojů bez nejmenších
problémů, je celá řada příležitostí, kdy je citlivá pomoc ve správném okamžiku
velmi potřebná a mnohem vhodnější než restrikce formou násilného blokování
přístupu, které je stejně možné realizovat pouze ve škole a ne už doma nebo v
kavárně. Tou nejlepší prevencí je, jak známo, zapojit děti do vhodné aktivní
činnosti. Jednu z takových možností popisuje např. článek „Dejme se do
vyprávění digitálních příběhů!“ na České škole [4].
Současné nesnadné postavení školních knihoven pochopitelně
trápí celou řadu odborníků na celém světě. Na konferenci organizované časopisem
pro americké školní knihovny (The School Library Journal Summit) v listopadu 2006 v
Chicagu dostali účastníci za úkol v pracovních skupinách formulovat
nejdůležitější podmínky dalšího rozvoje školních knihoven. Na společném
zasedání v plénu pak o jednotlivých návrzích hlasovali. Následující přehled
ukazuje výsledné pořadí deseti nejdůležitějších:
Je zřejmé, že u nás, kde tradice školních knihoven nebo
informačních center zdaleka není taková jako v anglosaském světě, nutně nemusí
všechny úlohy zde popsané ve škole plnit někdo, kdo se formálně nazývá
knihovníkem. Může se mu říkat třeba koordinátor technologií nebo koordinátor
projektů nebo koordinátor zavádění vzdělávacího programu školy. Důležité je
hlavně to, aby se touto problematikou vůbec někdo zabýval a měl ji v pracovní
náplni. Pokud budeme i nadále pokračovat v zavádění výukových metod
předpokládajících samostatné vyhledávání a zpracování informací žáky, je
zřejmé, že se bez existence pracovníka vyčleněného na pomoc v této oblasti
neobejdeme.
Pro mě, jako člověka bez specializovaného knihovnického
vzdělání, je neobyčejně odvážné poučovat knihovníky, co by měli dělat.
Možná, že jste si všimli, že to ve skutečnosti vlastně nedělám. Celý tento
příspěvek není v podstatě ničím jiným než kompilací názorů jiných vybraných
odborníků zabývajících se problémy současného vývoje internetu a jeho využití
ve vzdělávání sestavenou tak, aby vedla k zamyšlení nad aktuální rolí školních
knihoven. A tak si dovolím ve stejném duchu své sdělení i ukončit odkazem na
virtuální knihovnu jedné střední školy z americké Pennsylvanie, která se již snad
může pyšnit některými znaky knihovny nové generace:
Ukázka přístupu ke službám školní
knihovny – http://mciu.org/~spjvweb/
Literatura:
BRDIČKA, B. Vliv technologií na inovaci výukových
metod. In Sborník konference Informační gramotnost. Brno : MZK, 2005, s. 92-97. ISBN
80-7051-160-5.
Dostupný z: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=101958&CAI=2129
BRDIČKA, B. Role školní knihovny v procesu
technologické inovace výuky. In Sborník konference Informační gramotnost. Brno : MZK,
2006, s. 45-54. ISBN 80-7051-167-2.
Dostupný z: http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/papers/IG_Brno05_BB.pdf
BRDIČKA, B. : Do škol přichází podcasting, Česká
škola.cz, 2006, ISSN 1213-6018.
Dostupný z: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103134&CAI=2129
BRDIČKA, B. : Dejme se do vyprávění digitálních
příběhů!, Česká škola.cz, 2007, ISSN 1213-6018.
Dostupný z: http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103781&CAI=2129
DOWNES, S. E-learning 2.0. In eLearning MAGAZINE,
Association for Computing Machinery, 2005.
Dostupný z: http://www.elearnmag.org/subpage.cfm?section=articles&article=29-1
HOROVITZ, B. Creators, Synthesizers, and Consumers.
Etanable Blog, February 2006.
Dostupný z: http://www.elatable.com/blog/?p=5
LENHART, A. Teen Content Creators and Consumers. Pew
Internet & American Life Project, November 2005.
Dostupný z: http://www.pewinternet.org/pdfs/PIPTeens_Content_Creation.pdf
MADDEN, M. Young and Wired. Pew Internet & American
Life Project, 2006.
Dostupný z: http://www.pewinternet.org/ppt/PIP_MMadden_Teens_TBLC_11.03.06.ppt
MANNES, J. Library 2.0 Theory: Web 2.0 and Its Implications
for Libraries, Webology, 2006.
Dostupný z: http://www.webology.ir/2006/v3n2/a25.html
OBLINGER, D. & Oblinger, J. Is It Age or IT : First
Steps Toward Understanding the Net Generation. EDUCAUSE, 2005.
Dostupný z: http://www.educause.edu/educatingthenetgen
O’REILLY, T. What Is Web 2.0, OREILLYnet.com, 2005.
Dostupný z: http://www.oreillynet.com/pub/a/oreilly/tim/news/2005/09/30/what-is-web-20.html
PRENSKY, M. Digital Natives, Digital Immigrants. On the
Horizon, 2001.
Dostupný z: http://www.marcprensky.com/writing/
SIFRY, D. State of the Blogosphere. April 2007.
Dostupný z: http://www.sifry.com/alerts/archives/2007_04.html
TAPSCOTT, D. Growing Up Digital – The Rise of the Net
Generation. McGraw-Hill, 1999. ISBN 0071347984.
VEEN, W. 2020 Visions. Online Educa Berlin, 2005.
Dostupný z: http://www.global-learning.de/g-learn/downloads/veen_visions2020.pdf.
|